Jak je to s ochuzeným uranem
Nejprve stručně k tomu, co to vlastně ty střely z ochuzeného uranu jsou. Materiál k jejich výrobě je obohacován izotopem uranu 238U. Ten je získáván jako odpad při výrobě paliva do jaderných elektráren a atomových náloží. Použití uranu má dva důvody: jednak je střela díky své váze velmi průrazná, jednak se po roztříštění do zasaženého prostoru uvolní aerosol uranových částeček, který je schopen v krátké době usmrtit osoby nacházející se například v bunkru nebo v tanku. Izotop 238U je velmi toxický - chemicky i radioaktivně. Částice OU se při zpracovávání a používání snadno dostávají do ovzduší a vody a jsou volně rozptylovány v prostředí. Snadno se začleňují do potravinových řetězců. Člověk se snadno kontaminuje při vdechování, pitím vody a pozřením kontaminované potravy. Při intoxikaci působí v těle degradaci postižených tkání a jako jiné těžké kovy se usazuje hlavně v játrech, plicích, kostních tkáních, pohlavních orgánech a ledvinách. Je silným emitorem alfa - záření, tedy proudu jader Hélia, podobně jako například radon. Ochuzený uran má celkovou aktivitu o 22%, alfa aktivitu o 43% menší než přírodní uran. Celkově je ochuzený uran o 40% méně radioaktivní než uran přírodní. V OU munici jsou navíc obsaženy i jiné, vysoce toxické kovy.
Pro své vlastnosti, vysoké atomové číslo (92) a vysokou hustotu se používá ještě na štíty před gama radiací (DUCRETE od INELu), pro vysokou hustotu a nízké náklady jako letecká protiváha.
V 70. letech se v USA začalo zkoumat použití kovů z ochuzeného uranu na tankovou zbroj a v penetrátorech kinetické energie, do leteckých kanónů. Vyhovovaly materiály jako tungsten a právě OU (ochuzený uran), tungsten se musel ale dovážet z 50% z Číny a měl některé horší vlastnosti…
Munice z DU se postupně objevila v US Army, US Marine Corps, US Army obsolete, US Aur Force i v US Navy, např. pro tanky M1A1 Abrams, letecké stroje A-10, Harrier II atd. Střely z ochuzeného uranu jsou určeny především k ničení tanků, obrněných vozidel a bunkrů.
Postupně začalo OU munici používat 17 států - Británie, Francie, Rusko, Řecko, Turecko, Izrael, Saudská Arábie, Bahramy, Egypt, Kuvajt, Pákistán, Thajsko, Jižní Korea, Taiwan a další, všichni odběratelé znamenají enormní zisky pro americké zbrojařské koncerny.
První vojenské použití munice z ochuzeného uranu byla v boji poprvé použita během Války v zálivu v roce 1991. Americké letadla A-10, americké tanky M1A1 Abrams a britské Challengery pálily střely z OU se smrtícím výsledkem. Z 3.700 zničených Iráckých tanků bylo více než 1.400 zasaženo OU municí. Z 2.058 amerických tanků mělo 654 těžkou zbroj z ochuzeného uranu. Celkově se na území Iránu dostalo 305-340 metrických tun ochuzeného uranu.
Během Války v zálivu se objevilo několik zajímavých incidentů, které dokládají, že oficiální prohlášení o bezpečnosti OU munice nebudou zřejmě úplně v pořádku. Na konci operace Pouštní bouře byly poškozené a zničené dopravní prostředky sesbírány do Saudské Arábie. Po 3 týdnech po příjezdu prvního prostředku byly měřeny všechny umístěné tanky radiologickým týmem Geigerovým počítačem. 29 z 200 vozidel bylo radioaktivních (např. 6 M1A1 Abrams tanků a 15 M2/M3 bojových vozidel Bradley zničených vlastní palbou, 6 M1A1 Abrams tanků zničených municí z ochuzeného uranu hořících v boji atd.). Zkušební tým ignoroval předpisy a pokračoval ve zkoumání bez ochranných prostředků. Mnohým z tohoto personálu to později způsobilo vážné zdravotní problémy…
V červenci 1991 začal hořet sklad munice a paliva v Kuwaitu. Během 6 hodin různých explozí a 18 dalších hodin menších požárů bylo poškozeno a zničeno 6400 kg OU penetrátorů a 102 dopravních prostředků. Velitelé byli Radiačním kontrolním týmem varováni před hrozbou hoření ochuzeného uranu, ale varování nedbali a v čistících operacích celý týden jejich vojáci nepoužívali nadále respirační masky ani ochranné oblečení; dokud nepřijel Radiační kontrolní tým.
Siegwart - Horst Guenther, německý vědec a profesor Infekčních nemocí a epidemiologie na Bagdádské univerzitě, si s sebou do Německa přinesl projektil z ochuzeného uranu, který našel v Iráku. Projektil byl sebrán německou policií a umístěn do olověného kontejneru…
V manuálu US Army jsou dělníci, kteří s OU pracují, stejně jako dělníci, kteří vyrábějí OU penetrátory, označeni jako radiační dělníci. Jsou přezkoumáváni osobními dozimetry. Avšak personál užívající OU munici jako radiační dělník klasifikován není. Individuálně mají všichni nosit ochranné oblečení chránící kůži před prachem OU a respirační masky, pokud pracují méně než 50 m od vozidel obsahujících OU…
Jak již bylo řečeno, OU má sice nižší množství beta a gama radiace než přirozený uran, ale i tak znamená velké ohrožení lidského zdraví, obzvláště pokud je inhalován uranový prach, který vzniká právě při explozích OU munice.
Krátkodobým efektem OU je tedy poškození těžkých kovových iontů, což znamená likvidaci např. tanků, dlouhodobým efektem je pak však rakovina. Pokud je např. vystavena uranu těhotná žena, má to vliv i na vrozené vady dítěte.
Zprávy světových zdravotních organizací uvádějí, že v jižních částech Iráku byl pozorován přírůstek rakoviny proti předválečnému stavu o 4%, včetně velkých výskytů dětské leukémie a lymficitidy. Výskyt vrozených vad v Iráku vzrostl z 8% před válkou na 28%. Rakovina vzrostla o 56% v Al Basrahu, o 183% v Al-Qadisyahu a o 350% v Al-Muthannu.
Postupně vyšlo najevo, že 400.000 veteránů z Perského zálivu bylo potencionálně kontaminováno ochuzeným uranem. 67% dětí z 60.000 nejhůře postižených veteránů je podle laureláta Nobelovy ceny míru dr. Sildera těžce nemocných a mnozí trpí vývojovými vadami, jako jsou nevyvinuté čelisti, deformace čelních orgánů, obličeje a deformace končetin. Kalkulace založené na známých faktech o OU munici ukazují, že za 5 dní války, za 20 minut denodenního vystavování se ochuzenému uranu může voják absorbovat značné množství uranu, aby překročila jaderný limit uranové toxicity.
Nespočetně veteránů trpí za své působení v Iráku od roku 1991 tzv. “Symptomem války v zálivu”, projevující se např. bolestmi svalů a kloubů, špatným imunitním systémem, neurologickými poruchami, ztrátou paměti, chemickou senzitivitou a dalšími symptomy. V roce 1996 konečně americký Výbor vládních reforem a přehledů potvrdil, že tento symptom vznikl mimo jiné i na základě účinků toxicity OU.
Jak víte, byla v Iráku i česká jednotka. Dovolte mi citovat Jána Való, bývalého velitele československé protichemické jednotky v Iráku, z rozhovoru, který měl s redaktorem Mladé Fronty Dnes 25. dubna 2000:
“Munice je nebezpečná, protože se v okamžiku výbuchu uvolňují do vzduchu radioaktivní látky s mnohasetletým poločasem rozpadu. Pokud se někdo těch zplodin nadýchá, může dostat rakovinu plic. Je přesvědčen, že se jedná o zbraň hromadného ničení, munice z ochuzeného uranu lze srovnat s jadernou pumou, která je v milionech kouscích rozdrobena na obrovském území.”
“Z 200 chlapů, kteří tvořili protichemickou jednotku, trpí prokazatelnými zdravotními problémy asi třicet veteránů. Jeden už zemřel na neobvyklý typ rakoviny, druhý onemocněl rakovinou vnitřností.”
“Spojenecké velení nás nevarovalo.”
Další kritika použití uranových střel se ozvala i z místa bývalého vedoucího projektu Pentagonu pro testování uranových střel Douga Rokkea, který v letech 1994 - 97 vedl pokusy s používáním této munice v nevadské poušti. Rokke se domnívá, že radiační dopady používání uranových střel jsou natolik závažné, že by střely neměly být považovány za konvenční munici. Vedení NATO výhrady kritiků odmítlo s tím, že vliv 238U není horší než při použití jiných těžkých kovů a že radiační zátěž je nevýznamná. Tato tvrzení do jisté míry popírají nedávné informace makedonských vědců z Přírodovědecké fakulty univerzity ve Skopje. Podle jejich pravidelných měření se radioaktivita ovzduší zvýšila v Makedonii za poslední měsíc zhruba trojnásobně.
V dubnu 1999, 8 let po Válce v zálivu, navštívil naftová pole severně od Kuvajtských hranic Scott Peterson, americký reportér.Naměřil radiační úroveň 35´ nad pozadím v místě bitev a 50´nad pozadím nad tanky zasaženými OU municí…
V roce 1996 podkomise OSN pro prevenci diskriminace a ochrany minorit schválila rezoluci, v které apeluje na všechny státy, aby byly vedeny cestou omezování používání zbraní hromadného ničení, mimojiné i zbraní z ochuzeného uranu. Bohužel už v roce 1999 se uskutečnila agrese NATO proti Jugoslávii. A také zde použil Severoatlantický pakt OU munici.
30mm munice z ochuzeného uranu byla sice střílena z A-10 už během války v Bosně a Hercegovině v roce 1995, ale teprve během války v Jugoslávii byla nasazena masově. Tato munice byla positivně testována na radioaktivitu. V 1500 střelách Tomahawk obsahujících až 3 kg ochuzeného uranu se na území Jugoslávie dostalo dalších 4500 kg OU.
Za 78 dnů bombardování bylo na území Jugoslávie shozeno nejméně 30 tun ochuzeného uranu jako komponentu leteckých bomb, jakoby nikdo nedbal zkušeností z Perského zálivu. Podle jugoslávské armády bylo na 100 hustě obydlených míst vypáleno 50.000 DU střel. 3.500 - 5.000 OU střel bylo vypáleno na 8 míst mimo provincii - 6 z nich v regionu Preševo a Bujanovac. Na těchto místech byla povolená úroveň radiace překročena 1.100 krát.
Ani v Jugoslávii oficiálně NATO nepřiznalo nebezpečnost ochuzeného uranu. Poprask vzbudil až finský prezident Martti Ahtisaar, který otevřeně prohlásil, že ekologická situace je tak nebezpečná, že se ani jeden finský voják nestane členem mírových sil.
Naproti tomu náčelník generálního štábu Armády ČR Jiří Šedivý v červenci 1999 uvedl, že i vedení české armády o použití uranem obohacené munice v Kosovu vědělo a že čeští vojáci situaci monitorují denně. Tiskový mluvčí českých průzkumníků v Kosovu Tomáš Koutník však týž den uvedl, že vojáci české roty KFOR se doposud s informacemi o možném zamoření nesetkali, že neprovádějí žádné měření radioaktivity a že rota není na něco takového ani vybavena… 22. července 1999 Jiří Šedivý uvedl, že zdravotní stav českých vojáků není vlivem uranu ohrožen…
Teprve 22. března 2000 NATO oficiálně potvrdilo, že při loňské agresi používalo uranovou protitankovou munici s radioaktivními účinky. Na zasedání Komise pro lidská práva to oznámil představitel UNEP (Program OSN pro životní prostředí) P. Haavisto. Tuto informaci dostali od NATO až po roce po žádosti… Letadla NATO shodila podle Wesley Clarka v této zprávě při asi 100 akcích kolem 31.000 kusů této munice.
A teprve v srpnu 2000 vydalo americké ministerstvo obrany zprávu o zahájení bezpečnostního výcviku amerických vojáků pro zacházení s ochuzeným uranem. Tím po letech dohadů nepřímo potvrdila jistou míru nebezpečnosti této látky…
Ve světle výše zmíněných okolností, které jsou jen malým úvodem do problematiky ochuzeného uranu a které mohu dále podepřít rozsáhlými výzkumnými materiály renomovaných světových institucí, se před českou vládou a veřejností objevují následující otázky:
V obou válkách, ve Válce v Perském zálivu a ve válce proti Jugoslávii, byla přítomna česká jednotka. Jak byla informována a chráněna před následky OU?
Jak je zajištěna zdravotní a další péče o vojáky, kteří se těchto pochybných dobrodružství účastnili?Používá Armáda České republiky nějaké zbraně či munici z ochuzeného uranu, případně jaké vyplývají závazky v tomto ohledu pramenící z našeho členství v NATO?
A v případě jejich používání ve výzbroji A ČR - jak je zajištěna bezpečnost občanů před nebezpečím OU?
