Sčítání lidu:
Odpověď Edvardu Outratovi
Téměř nic ze seznamu otázek není sociologickými či statistickými daty, zato
většina ústavně sporných údajů je verifikací databází, které by stát měl již
mít a jejichž chybovost je díky šlompáctví úředníků i informatiků zřejmě
obrovská.
Datum narození je duplicitou, neboť v RČ je obsažen a dá se jednoduchým
výpočtem odvodit.
Datum mého sňatku si musí umět stát zjistit, protože mne oddával, pořadí
sňatku též. Pokud ne, nemá právo na mé daně, neb nevykonává mandatorní
činnosti kvalitně.
Místo trvalého bydliště jeden rok před narozením má stát též. Pokud ne, je
to jeho bordel. Mě do něj nic není, nepamatuji se, byl jsem malý...
Pokud stát neví, zda jsem plátce jiné daně, než ze závislé činnosti (počet
obyvatel minus plátci daní z jiné než závislé činnosti) je to varující.
Zvláště pro ministra financí.
Odvětví své ekonomické činnosti neznám a znát nemusím. Nejsem statistický
úřad.
Po postavení v zaměstnání nikomu nic není. Pro všechny ostatní jsem ředitel
zeměkoule a nadřízený ministra vnitra.
Pokud do školy nechodí má dcera denně, je záškolačka a dostane na zadek.
Do práce se dopravuji zásadně svým letadlem, pokud nesněží... Pak jdu
pěšky.
Počet mých zaměstnání převyšuje počet prstů na obou rukou a neumím počítat
víc než do deseti. Odpověď zní - moc...
Pokud je spojen dotaz na můj rekreační objekt s uvedením mého rodného čísla,
uvádím, že se rekreuji zásadně na Pražském hradě. Havla už vykradli.
Obydlenost svého domu nemohu specifikovat, neboť když přijede kamarádka, tak
je nás v domě o jednoho víc, a když zase odjede, tak nás může být o dva
méně...
Kolik mám osobních počítačů, nehodlám vyprávět kdejakému hejhulovi, který mi
zazvoní u dveří. Nemám totiž 24 hodinovou ostrahu...
Poloha mého bytu je vodorovná.
Vytápím svůj byt několika energiemi, včetně zlosti nad drzostí úředníků
statistického úřadu. (Jaderný reaktor přesto z bezpečnostních důvodů
nevlastním)
Co jiného říci? Šlendrián státu se nedá nahradit nadirigovanou povinností
jeho občanů a pokud stát nezná data, která mu nebudu chtít poskytnout,
nedostane je ze mě, ani heverem. Ani pod hrozbou pokuty či vězení. A
pokud si myslí sčítací komisař, že překročí branku u mého plotu, potká se s
mým vlčákem a já s ústavním soudcem. Jinak mu poděkuji za jeho námahu a na
tiskopisu vyplním jen ty údaje, které uznám za vhodné.
Na rozdíl od předkladatelů zákona 158/1999 Sb. jsem střízlivý a svéprávný,
levicového smýšlení (nejsem tedy ani náhodou volič ODS), nicméně znalý
paralelního účelu sčítání lidu - verifikace dat několika databází, jejichž
součet chyb je skoro stejně velký, jako je počet obyvatel. Pokud by se
systém zneužil (a já se domnívám, že přijetím prováděcí vyhlášky k zákonu o
telekomunikacích, umožňující současný utajený datový či hlasový odposlech
cca. 1000 subjektů u každého providera - ISP - bez vědomí soudce či vstup do
informačních zdrojů státu pro speciální útvary MV, je to možné) vznikne
základ k systému, před kterým jsme varovali při tvorbě koncepce Státní
informační politiky - Velký Bratr. Proto přemýšlím o ústavní stížnosti,
která by podobné zneužití navždy vyloučila. Důvěru v poctivost úřadníků ČSÚ,
neúplatnost a bezpečnostní standardy v jejich úřadě prostě nemám. Důvěru v
poctivost některých specialistů MV už vůbec ne. Orwella jsem četl již před
patnácti lety.