Britské listy

J.Hodač vůbec nevyhrožuje nepřímo soudem BL. Naopak - ani pokud BL nedoloží zdroj svých tvrzení o manažerských schopnostech JH, tak JH nehodlá vůči BL nic podnikat. "Příslušné kroky" (možná právní, možná jen osobní) by hodlal JH podniknout naopak vůči svým případným bývalým nadřízeným v BBC, pokud by jejich kritika existovala a pokud by mu BL poskytly identifikaci. Jinak nelze slova JH v dnešních BL interpretovat, takže T.Pecina je vůči J.Hodačovi zbytečně vztahovačný.

Vůbec se mi zdá, že BL příliš často za každou cenu hledají cokoliv, čím by mohly šťouchnout do autorů kritických příspěvků, ne vždy oprávněně, často mimo podstatu příspěvku.

Jiné příspěvky (včetně opravdu slabších) zato zůstávají bez redakčních poznámek, ba i bez opravy chyb v samé věcné podstatě. Nic proti tomu, ale chybí mi tu přinejmenším konzistence, když už ne koncepce.

Poznámka JČ: Tomáš Pecina reagoval ve své poznámce za příspěvkem Jiřího Hodače na Hodačovu e-mailovou korespondenci, nikoliv na obsah zveřejněného článku. - Co se týče poznámek pod čarou, reagujeme tam, kde se nám to zdá vhodné.

2) Obecně k posledním týdnům v BL:

Souhlasím s názorem BL, resp. JČ, že za krize v ČT selhaly elity. To ovšem znamená, že to byly elity jen zdánlivé (alespoň mravně), když daly přednost svým krátkodobým politickým či ekonomickým zájmům před zodpovědností, nebo že nebyly ani trochu elitní v moudrosti, pokud si doopravdy nekriticky myslely, že bojují za halíkovsky chápané dobro, a nikoliv za lépe maskované, a proto nebezpečnější zájmy.

Dělat ale paušalizující závěry o českém národu, či dokonce používat slovo fašismus apod. je příliš emociální. Nevzpomínám si, kdo to řekl (a nebylo to o českém národě !), že kohokoliv lze chvíli tahat za nos, někoho lze vodit za nos i trvale, ale všechny trvale ohloupit propagandou nelze.

Už dnes by Dekoj a Komers i se Svěrákem a spol. přilákali na Václavák jen zlomek původních demonstrantů. ( Zas tak závratný počet to nebyl ani tehdy, s přihlédnutím k pouhé mase voličů 4K v Praze a okolí, přičemž značnou část demonstrantů tvořili i idealisté a odpůrci všech politiků.)

Jsem přesvědčený, že pocit existenciálního ohrožení (ať oprávněný či nikoliv) mezi voliči ODS či ČSSD by přitáhnul na Václavák nemenší počet lidí.

Poznámka JČ: To je pravda, lidi si konečně uvědomili, že se chovali trapně, jenže reforma televize a profesionalizace zpravodajství jsou ztraceny.

3) Maličký komentář na závěr:

Politický zisk je přitom pro 4K dost žalostný. Na samém vrcholu revolučního nadšení byl nárůst preferencí pro 4K příliš malý, aby vyvážil vše, co do budoucna 4K mediálně ztratí, protože dosud její vliv v ČT byl většině diváků obratně maskován. A ztratí nejen mediálně - jakkoliv 4K voliče nyní získala, jsou to voliči nepevní, přelétaví, a hlavně mediálně snadno ovlivnitelní (právě tím je 4K získala).

Tito voliči mohou zítra místo 4K klidně volit svou původní stranu, pokud je 4K nepřipoutá něčím trvalejším. A US i lidovci již prokázali v r. 1997-1998, že si nedokážou udržet mediálně přilákané nepevné voliče. Zato 4K definitivně a trvala ztratila sice nevelkou, zato důležitou část ze svého původního (i tak malého) pevného jádra. Ti se k ní už nikdy nevrátí. Zato pevné jádro voličů ODS zůstalo nedotčeno. Stálo to 4K vůbec znovu zato, po všech těch vyšumělých Impulsech a Děkujeme, odejděte ?

Poznámka TP: Velmi zajímavá otázka... Myslím, že stálo, protože Čtyřkoalice odvrátila hrozbu ztráty moci v České televizi a míra její kompromitace není fatální - není přece nic kratšího než paměť českého voliče... Neobávám se také, že by 4K utrpěla pasivitou svých představitelů; voliči KDU-ČSL, DEU a ODA (jsou-li ještě tací) jsou stabilní, voliči US jsou sice volatilní, ale podobně jako u komunistů vycházejí preference pro tuto stranu z negativního vymezení: Unii volí ten, kdo je frustrován opoziční smlouvou, nemá vztah ke křesťanské demokracii a odmítá komunismus. Skutečným nepřítelem US je voličská pasivita; ne všichni ti, kdo si stranu vybírají jako nejmenší zlo, pak k volbám skutečně přijdou.

Hlavním tématem politického vývoje v letošním roce bude podle mě zapojování prezidenta Havla do stranické politiky. Havel by totiž mohl být ve Čtyřkoalici právě tím lídrem, kterého strany o víkendu tak obtížně hledaly (a domnívám se, že nenašly), jenže tato role je neslučitelná s pozicí nadstranického prezidenta. Jestli se tento manévr podaří naplánovat a věrohodně realizovat, má Čtyřkoalice zaděláno na volební triumf.