Zcela zproštěn obvinění byl včera obvodním soudem pro Prahu 1 dánský demonstrant Mads Traerup, který byl zadržen v souvislosti se zasedáním MMF/SB vloni v září a poté byl 53 dnů držen ve vazbě.
Jedná se o nesmírně významný verdikt, nejen proto, že případ byl ostře sledován světovými médii i oficiálními představiteli Dánského království (jednání se mj. osobně zúčastnila poslankyně Evropského parlamentu Ulla Sandbaeková), ale šlo o první veřejné projednávání případu osoby zadržené v souvislosti s loňským summitem finančních institucí. Bylo jasné, že Traerupův rozsudek rozhodne o tom, jaký postoj zaujmou k případům obviněných aktivistů média a po nich i veřejné mínění.
Protože Traerupova vazba byla nejdelší a soud z ní obviněného propustil až na vysokou kauci, dalo se předpokládat, že důkazní situace bude v jeho případě relativně nejjasnější. Ukázalo se však, že pravdou je pravý opak, a během první čtvrtiny téměř osmihodinového hlavního líčení se obžaloba sesypala jako domek z karet.
Podle policejní verze událostí se dánský demonstrant dopustil útoku na veřejného činitele, a to ve dvou různých případech a na dvou místech. Poprvé, 26. 9. 2000 kolem půl deváté večer, měl udeřit v blízkosti provozovny McDonalds na Václavském náměstí policistu K. dřevěnou tyčí do hlavy, čímž mu měl způsobit lehké poranění ušního boltce, a přibližně o 30 minut později, kdy ho tento policista rozpoznal v jednom ze tří mladíků, kteří se pohybovali poblíž křižovatky Růžové a Olivové ulice v Praze 1, a spolu se svými kolegy se ho pokusil zadržet, měl napadnout policistu H. dlažební kostkou, kterou držel v ruce. V tomto druhém případě však k dokonání trestného činu nedošlo, neboť Traerupovi v něm zabránil další z policistů (žaloba skutek kvalifikovala jako pokus o útok na veřejného činitele).
Důkazem násilného jednání měly být kromě výpovědi policistů tři dlažební kostky, které se našly v Traerupově batohu. Traerup tvrdil, že kostky mu podstrčili při zadržení sami policisté, avšak obžaloba (ne zcela přesvědčivě, ale to pro tuto chvíli pomiňme) argumentovala, že to není možné, neboť policisté s sebou žádné kostky mít nemohli, protože by je neměli v uniformě kam dát, a volné kostky se v okolí místa zadržení nevyskytovaly. Jak se Britské listy - na rozdíl od vyšetřujících orgánů - přesvědčily přímo na místě, dlažební kostky provedením shodné s těmi, které byly v jednací síni k vidění jako předmět doličný, jsou na křižovatce Růžové a Olivové k mání volně a v dostatečném množství. Nepotvrdilo se dokonce ani to, že by policisté byli zcela bez zavazadel: výslech ukázal, že součástí jejich výstroje byly poměrně prostorné tašky na plynové masky.
Jádrem neúspěchu žaloby však bylo, že ani jeden z policistů nebyl schopen Traerupa identifikovat. První vyslýchaný policista tvrdil, že ho rozpoznal podle modré kožené bundy (jeho tvář si ale nezapamatoval), "podle výšky" a podle toho, že měl přes obličej šátek (žádný šátek se u Traerupa nenašel), druhý nebyl schopen popsat jeho vzhled ani oděv vůbec a třetí se zapletl do výroků o tom, co měl obžalovaný na sobě a jak vypadal, tak, že jeho výpověď byla pro dokazování bezcenná.
Policisté nebyli schopni shodnout se ani v řadě dalších údajů, např. v tom, jak probíhala kontrola batohů, a už vůbec nebyli jednotní v líčení událostí před McDonaldem.
Traerupova verze, byť poněkud neuvěřitelná, se naopak ukázala být konzistentní se všemi provedenými důkazy. Podle ní byl spolu se dvěma dalšími aktivisty zadržen bez důvodu skupinou asi pěti policistů, sražen na zem a znehybněn. Poté mu jeden z policistů vložil do batohu dlažební kostky a všichni zadržení byli předvedeni na policejní služebnu.
Přesedkyně senátu Dana Šindelářová vystupovala velmi korektně, působila sebejistým dojmem a kladla sama řadu doplňujících otázek. Její zdůvodnění rozsudku bylo přesné a pro obžalobu zdrcující. Velký kus práce odvedla a jako dokonalý profesionál se představila Traerupova obhájkyně Šárka Podlenová. Relativně nejhorší dojem zanechala státní zástupkyně Zdena Galková, která bylo zpočátku sebevědomá, ale poté, co vycházelo najevo, že policisté lžou a nejsou schopni prezentovat vykonstruované obvinění koordinovaně, rychle ztrácela sebevědomí; její závěrečná řeč si říkala o vhození symbolického ručníku do ringu.
Politické důsledky čtvrtečního verdiktu budou okamžité a zdrcující: České republika prokázala, že policie a další orgány činné v trestním řízení tu působí jen jako chabá imitace demokratických vzorů. Kritika, že Ivanu Pilipovi a Janu Bubeníkovi se na Kubě nedostává korektního zacházení, ztrácí na přesvědčivosti konfrontována s tuzemskou skutečností. Ano, na Kubě je totalita, ale v České republice se od totalitních dob změnilo mnohem méně, než odpovědní připouštějí. Kdyby Traerup nebyl Dán, ale "pouhý" Čech (či dokonce "prolhaný" Rom), neměl by zřejmě šanci ani před soudem.
Nalijme si čistého vína: Dánský občan Mads Traerup byl držen skoro dva měsíce ve vazbě z politických důvodů, jen proto, aby se policejní orgány mohly pochlubit "odstíhaným" pachatelem. Mladíkovo věznění je neomluvitelné, a neomluvitelné je s velkou pravděpodobností i trestní stíhání dalších aktivistů, zadržených stejně náhodně a v odplatu za příkoří utrpěné policisty. Česká republika má zase jednou "z ostudy kabát".
A co se vlastně stalo 26. září v Růžové doopravdy?
Shodou okolností Česká televize uvedla třísekundovou sekvenci, zachycující skupinu policistů, pravděpodobně právě těch, kteří vypovídali proti Traerupovi (sekvence se přesně shoduje s tím, co policisté uvedli při výslechu), jak prchá po Václavském náměstí před davem (máme ji připravenu i jako soubor AVI). Podle svědků bil dav tyto prchající policisty zezadu ukořistěnou tonfou (právě tam zřejmě došlo k poranění ucha jednoho z mužů). Policisté unikli do postranních ulic a když asi za půl hodiny uviděli Trearupa a jeho dva společníky, usoudili, že teď jsou v přesile a mohou se pomstít. Charakteristickým detailem je, že jeden z policistů měl krvácející ránu na uchu, ale přesto nevyhledal lékařské ošetření a pokračoval v zásahu. Chuť pomstít se za ponížení byla příliš silná.
Přesvědčivý důkaz, že dlažební kostky do Traerupova batohu vložili policisté, se asi nikdy nepodaří získat, ale vzhledem ke všem ostatním okolnostem je to pravděpodobné.
Vykonstruované obžalobě se stalo osudným, že orgány činné v trestním řízení příliš spoléhaly na inteligenci a paměťové schopnosti policistů. Ti nejenže se po čtyřech měsících na nic nepamatovali, ale nebyli ani schopni odříkat společnou verzi, kterou by Traerupa usvědčili. Soud, to je pro tyto muže prostých povah příliš složité místo: jejich silná stránka je na ulici, pokud možno s dobrým obuškem a v přesile; kde pak excelují, je za mřížemi služebny. (TP)
Znovu aktuální kniha. Druhý výbor z
Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium
Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém
knihkupectví Kosmas přímo 
