Bubeník, Pilip a kubánská krize
Za příčinou nohsledství jsou někteří čeští politikové ke Kubě nejméně tak tvrdí jako někteří politikové v USA. Rozdíl je v tom, že nejmenovaní američtí politikové zastupují velmoc, k smrti poníženou revolucionářem, který vyhnal touž velmocí sponsorovaného diktátora Batistu, kdežto ti čeští se jen snaží zamaskovat svoje komunistické máslo na hlavě, a tak vystupují jako absolutní komunistobijci.
Lidská práva jsou jen zástěrkou. Kdyby byl Castro diktátorem proamerickým, bylo by všechno v nejlepším pořádku i kdyby lidé chcípali na ulici hladem. Odpor proti komunistickým režimům nikdy nepramenil z obavy o osud lidí, ale z obavy o osud svátosti soukromého vlastnictví. Odtud rovněž pramení selektivní přístup k různým zemím.
Kdyby se Ivan Pilip a jeho kolega chovali jako lékaři lidských práv, jeli by tam, kde to nejvíc hoří. Třeba ke Kurdům. Jenže tam nemají moře a hotely, kde se člověk po přátelské pomoci může zrekreovat a navíc je náš turecký spojenec v NATO velmi háklivý na to, aby mu někdo vykládal, že má dát části poddaných svobodu.
Problém Kuby není Castro, ale USA, které nemají sebemenší zájem na tom, aby se kubánský systém reformoval a nedejbože dal příklad jiným chudým zemím, jak se o sebe postarat. Cílem USA je zničit Castra a rozvrátit společnost, kterou budoval, ať to Kubánce stojí cokoli a bez ohledu na to, jestli oni sami o takovou pomoc stojí.
Velká podpora, kterou Castro na Kubě má, je dána realitou současného světa, jíž prostoduchá hesla o lidských právech a demokracii nemohou vystihnout. Kuba totiž není (bohužel pro všechny zúčastněné) státem, který by jeho vedení - tedy Castro - udržovalo v chudobě v době, kdy všechny ostatní americké země na jih od USA již dávno skvěle prosperují, mají demokratické vlády a svůj osud ve vlastních rukách. Kubánci nejsou tak hloupí, aby to nevěděli.
Kuba nám nastavuje zrcadlo v němž nechceme vidět vlastní pokřivenou hubu. Nebo břevno v oku svém, jsme-li trochu přes náboženství.
Jestliže se Ivan Pilip tolik obává o lidská práva a demokracii, mohl velmi dobře zůstat v Praze a bojovat proti politikům, kteří volají po tvrdších a ještě tvrdších zákrocích proti lidem odlišných názorů. Naposledy to byl ministr vnitra Gross, který litoval, že se nepodařilo zadržet vlak s Italy protivných názorů už na hranicích. Mohl by se zamyslet nad tím, jakou parodií na demokracii jsou třeba kanadské nebo americké volby, když už mu nestačí české poměry. Mohl podpořit české anarchisty, jejichž slovo považuje moc za škodlivé a proto správně i policejně potlačitelné.
Na závěr ještě kacířská poznámka. Proti pozadí velmi pochmurných kulis, které president Havel použil ve svém novoročním projevu, aby občanům sdělil, jak to podle něj doma a ve světě chodí, se zdá, že pánové Pilip a Bubeník jsou troškaři, kteří nepochopili, kde se změnou světa začít.
