Česká televize pokračuje v propagandě
Poněkud navinulý "Zavináč"
Více čerstvé zeleniny by na talíři neškodilo
Televizní pořad Zavináč, vysílaný na ČT 2 ve středu 31.1.2001 večer, se ve svém závěru snažil zhodnotit funkci internetu v průběhu událostí na Kavčích horách. Moderátorka všeobecně konstatovala, že role internetu se v tomto případě ukázala jako nezastupitelná ve své vyváženosti, přehlednosti a dostupnosti informací a v této souvislosti jmenovala on-line Lidovky, zpravodajský server IDnes a především vlastní internetové stránky České televize, respektive stránky vzbouřených redaktorů. Zde poukázala na záznam vysílání zpráv obou táborů s tím, že návštěvník měl jistě možnost udělat si názor na to, čí vysílání je vyváženější, objektivnější a hlavně - a to nezapoměla zdůraznit - profesionálnější - jak jinak.
Jistěže nemohla nezmínit také chudší "oficiální" stránky České televize, ba dokonce stránky Antirebel, podle jejích slov s melodramatickým vstupním textem o ostrůvku rozumu , ale očividně ráda vypíchla také web Česká televize - věc veřejná. Mně ovšem na těchto rádoby odborných pořadech vadí paušálnost a především jistá povrchnost. Nevím, kolik času tráví moderátorka v rámci své přípravy surfováním po internetu, ale moc ho asi nebude. To že nejmenovala v rámci tématu Britské listy, Louč aj. se dá očekávat, ale minimální snaha a nebo téměř žádná zjevit divákům skutečnost, že internetová societa - byť menšinová - má ještě jiné alternativní zdroje informací než jsou jen on-line Lidovky, IDnes a nebo Czech-tv.cz, je typická.
Takhle je to totiž v české společnosti i v České televizi až na pár výjimek pořád : vidět je hlavně ten kdo je velký, silný, hezký, milý, dej bože přizpůsobivý a pokud možno vlivný. Veřejně se u nás "institucionalizují" nejzábavnější komici, nejvýmluvnější baviči, největší zpěváci, nejhezčí děti, nejpočestnější herci, nejkrásnější maminky a nejoblíbenější umělci, jejichž vystupování je bráno jako "veřejná" norma. Mnozí z nich se nakonec sami stávají veřejnoprávní placenou službou, kdykoliv přispěchavší na Václavské náměstí. Občas jablonecká bižuterie alias rodinné zlato.
V naší malé kuchyni není podstatné co kdo říká, ale kdo to říká a jak to říká. Česká společnost věří mediálně posíleným celebritám a česká média to vědí. "Žvanec" veřejnoprávnosti je návnada a to pořádná česká vepřová se zelím a pivem. Já ale nejím až na vyjímky (ovarová hlava mě vždycky dostane !) tučná jídla a už vůbec nemám rád "závodky", či jídelny veřejného stravování. Hlavně ale nevěřím zdejším kuchařům, protože životadárné zeleniny je u nás na talíři i po deseti letech stále zoufale málo.
Nejraději jím sám, protože nemám rád ty názorově upravené stolovníky co mi dýchají za krk a kárají mě za kdejakou skvrnu na kalhotách. A konečně bez metafor: Mám radši domácí samohonku než šampanské a intelektuálně preferuji Antonína Kosíka před Ivanem Klímou, či Vladimírem Justem. V televizi jsem ho ještě "neslyšel" a pochybuji, že to někdy bude možné.
Málem jsem zapomněl :
Portál Seznam dostal v Zavináči dvě ceny, prý o fous ale fakt je, že významně podpořil vzbouřence, což se zase vůbec nelíbilo mně. Nesnáším totiž když mi někdo leze drze do pošty ( nebo do talíře !) a sděluje mi, co bych určitě měl udělat. Dávno už to vím.
