Co by mohla mít v erbu Lobkowiczova strana
Hned několik zásadních rozhodnutí stojí před novou stranou. Bude to strana středu, nebo spíše politické hnutí? Zbavena ideologičnosti nynějších politických stran, mohla by zaujmout pozici prostředníka mezi ČSSD a čtyřkoalicí.
Již několik měsíců se podle různých informací ostře diskutuje o vzniku nové strany. Vzpomínám si, že média dokonce tuto otázku nastolila hned několik dní po vzniku výzvy „Děkujeme, odejděte!" Tato výzva se na několik měsíců odmlčela, aby se po čase opět objevila v souvislosti s tímto projektem. Očekávání, které vyvolala na podzim při desátém výročí pádu komunismu, se zdála být nenaplněna. Nyní se někteří lidé objevují znovu. A to vzápětí několik dní po vyvrcholení krize v České televizi.
O co ale vlastně jde? Kdo jsou ti lidé, kteří se kolem projektu objevili? Odlišit míru dezinformací, které se vždy v takových souvislostech objeví, není snadné. Pokud ale mají pravdu ti, kteří mluví o vůdčí roli Jiřího Lobkowicze, mohli bychom mít pravděpodobně čest s projektem především manažerského typu. Jiří Lobkowicz, který rád mluví o víně a jeho pěstování, se zřejmě rozhodl vypěstovat v českých zemích víno, které by lidem zachutnalo alespoň jako jeho Ludmila. Což je, prosím, stolní víno.
Hnutí, nebo strana středu?
Vedle tváře šlechtitele vín, má Jiří Lobkowicz ale i erb, který jeho tvář řadí do obrazárny jiných století a tradic. Lobkowiczovi, o němž panují různé názory, má jednu ctnost, která jiným politikům příliš nečiší z oči: není závislý na moci, ani na penězích. Jaké ale mohou být motivy tohoto muže? Ti, kteří se scházejí na zámcích a hradech tohoto šlechtice, budou asi vždy žasnout nad jeho elegancí, neméně nad brilantností, s jakou formuluje problémy, ale i nad mírou jeho systematičnosti. Zdá se nakonec, že tohoto muže vedou "čestné úmysly". Máme tomu věřit? Důvěra nevzniká mávnutím kouzelného proutku, nýbrž dlouhodobě.
Lobkowiczova strana by mohla zaujmout pozici ve středu politického spektra. Nezdá se, že by byla výrazně ideologicky orientovanou skupinou: už jenom proto, že může zahrnovat ekology i zklamané voliče Václava Klause. Pragmatismus bude patrně také hlavním vektorem budoucnosti. Nelze již mobilizovat voliče strachem z levice - Klaus dokázal mistrovsky všechny ideologie pohřbít. Levice navíc, přes siláckou mediální rétoriku, poměrně úsměšně vládne. Není možné ale znovu příliš vyvolávat ducha socialismu - ten si většina národa spojuje se čtyřiceti lety vlády komunistů. A to i přes to, že demokratický socialismus je (pravda, v jiné úrovni) vůdčím směrem Evropské unie.
Úniky mluví i o tom, že Jiří Lobkowicz má již sestavenu "stínovou vládu" na jejímž čele stojí ekonom Jan Švejnar. O Švejnarovi se ví, že byl horkým kandidátem i do Tošovského vlády, jeho jméno se objevovalo i mezi návrhy na lídra čtyřkoalice. Dokáže být Jan Švejnar silným protivníkem? Z jeho několika vystoupeních v České republice, se jedná o velmi přitažlivou a erudovanou osobnost, na jehož slova dají mocní. Má pevný pohled a stisk ruky, nechybí mu nyní ani aureola osobnostního mýtu. Potenciálu strany by mohly pomoci i další nezdiskreditované osobnosti. Tvář Moniky Pajerové rozhodně není okoukaná. Rodí se v těchto dnech konkurentka Petře Buzková?
Co když ale nepůjde o novu stranu, ale spíše o politické hnutí? Monika Pajerová, bývalá diplomatka a předsedkyně Sdružení "Děkujeme, odejděte!" mluví raději o hnutí. Znamená to, že usiluje o oživení nostalgie Občanského hnutí? Nevypadá to tak, spíše využívá rodícího se potenciálu a snaží se pospojovat proudy, které se objevily za poslední dva roky od podpisu „opoziční smlouvy“. K tomu, aby podle „slovenského modelu" propojila širokou základnu iniciativ (nejen ty z roku 1999: Dřevíčská výzva, Impuls´99, Děkujeme, odejděte! ale i ekologické skupiny jako Duha či Děti země) v hnutí politického odporu, má tato dáma dobré předpoklady: sexappeal, diplomatické ostruhy (Rada Evropy) a vysokou komunikační schopnost. Tato dámu umí přitažlivě formulovat problémy („Já netrpím rakovinou duše," řekla...) a mohla by být bez ironie velmi zajímavou postavou české politiky. Směr "občanský" se ukazuje rovněž jako nejschůdnější, neboť zakořenit nelze stranu ze dne na den (viz Unie svobody), a lidé, kteří působí v různých iniciativách, hledají jen těžce stranickou disciplínu jako komunisté… nebo ODS. Samostatná kandidátka by ale nemusela být vyloučena.
Jaký by mohl být vztah nového politického subjektu k ostatním? Logicky by to mohla být právě čtyřkoalice, která by tím mohla posílit…, ale také ztratit. Volba Cyrila Svobody novým lídrem čtyřkoalice vítá zatím většina národa širokým souhlasem. Svoboda je zdvořilý, elegantní, konsensuální. Jaký bude mít ale Svoboda manévrovací prostor zatím není jasné: zatím jenom potvrdil, že chce zpívat, jak bude koalice pískat. Kdo ale sladí to množství píšťalek? Vysoká míra osobních intrik a nevraživosti, kterou čtyřkoalice trpí, může v brzké době vyvolat u voličů dojem, že čtyřkoalice žádný „nový styl“ nepřináší, protože zkrátka „staré psy novým kouskům nenaučíš“.
ČSSD, kterou čeká odchod buldočího Miloše Zemana, se připravuje na výměnu stráží. Vladimír Špidla si při krizi v České televizi brousil drápky a v tandemu se Stanislavem Grossem dokázal zabránit nejhoršímu: policejnímu zásahu. O tom, že reálně hrozil, si kritici „spacáků“ ve velíně už dnes nepamatují. Lobkowiczova strana, která by netrpěla syndromem „nenávisti“ vůči ČSSD, jako Unie svobody, by mohla také potenciálně se Špidlovou stranou uzavřít koalici. To samé by mohl dosáhnout i Cyril Svoboda, který své sympatie k socialistům nesčetněkrát vyjádřil. Pro Svobodu to ale bude složitější nejen kvůli vlastní „zlaté kleci“, v níž se ocitl, ale i vůči silným tradicionalistickým proudům v KDU-ČSL. Strana Pajerové a Lobkowicze by mohla být mimochodem dobrou komunikační spojkou. Splňovala by totiž představu neideologických „nových tváří“, která se „nový styl“ nemusí učit. Oni by noví byli - i se všemi chybami, dodejme.
Moment překvapení
Nové uskupení má také výhodu „momentu překvapení“, s nímž Lobkowicz evidentně počítá. Tandem Lobkowicz-Pajerová ale zatím s žádným vyhlášením nespěchá. Ostych, s jakým většina médií zprávu před dvěma týdny přinesla, může věstit ticho před bouří. Příchod jara by nám měl brzy odhalit, kdo jsou ti všichni muži a ženy, kteří stojí za projektem. Dočkáme se jarní bouřky? Bude-li analytickou a intelektuální základnou projektu Patria finance kolem Zdeňka Bakaly, mohlo by dojít i k průtrži mračen. Sociologové Petr Matějů a Jiří Večerník pro Lobkowicze již dnes analýzy připravovat neváhají. Nová generace ekonomů stylu Bakaly a Zdeňka Tůmy, která nastupuje do pevných pozic, má velkou šanci odstranit mocenské centrum Prognostického ústavu, který ovládal českou politiku 90.let.
Před parlamentními volbami se možná dočkáme nových akcentů. S předpověďmi je to ale vždy velmi riskantní. Zázraky se totiž nedějí a Blaničtí rytíři nepřijíždějí každý den. Monika Pajerová s Jiřím Lobkowiczem zatím mluví o květnu. Nechme se překvapit. Chuť Lobkowiczova vína není neznámá, nová značka ale zatím není na stole. Na to, co bude mít v erbu, si ještě chvíli počkáme…
Poznámka JČ: Škoda, že se Jiří Lobkowicz zdiskreditoval svým dlouholetým členstvím ve správní radě banky IPB. Je pozoruhodné, že má přesto drzost předstoupit znovu před veřejnost.
