Pohled odboráře: Za co demonstrují a stávkují odbory a občané ve Francii
Karel Košťál
Ve čtvrtek 25. ledna půl milionu občanů demonstrovalo v ulicích francouzských měst na výzvu odborářů za záchranu práva na odpočinek v 60 letech a proti pokusům zaměstnavatelů zničit dosavadní důchodový systém.
O co jde? V roce 1983 se Mitterrandova vláda rozhodla snížit důchodový věk na 60 let. Tehdejší vedení Svazu zaměstnavatelů toto populární opatření podpořilo a rozhodlo se podílet spolu se zaměstnanci na financování dodatečných důchodů. Politická situace se však stále zhoršuje a nové ultraliberální vedení Svazu zaměstnavatelů náhle "vyhlásilo válku" důchodovému systému. Nový předseda svazu Ernest-Antoine Seilliere razí heslo "ani krejcar na důchod", nutí podniky, aby přestaly platit do penzijní pokladny a vyvíjí nátlak na socialistickou vládu Lionela Jospina, aby prodloužila důchodový věk na 65 let. "Kdo bude platit důchody od 60 let", táže se baron Seilliere, ačkoliv ví, že v pokladně je přebytek 200 miliard franků.
Svaz zaměstnavatelů se fakticky stal mluvčím reakce a symbolem společenského úpadku. Je známo, že ve Francii, kde se od konce 40. let zkracuje pracovní doba, prodlužuje dovolená, zlepšuje sociální pojištění a lékařská péče, se za tu dobu prodloužila průměrná délka života téměř o 20 let. Podnikatelský svaz nechce o těchto civilizačních vymoženostech slyšet, protože jednoduše nechce platit.
25. leden se díky aroganci zaměstnavatelů stal "Dnem odborářské jednoty a solidarity". Na ulici vyšly všechny významné odborové organizace země: postkomunistická CGT se sešla tradičně antikomunistickou FO, tradičně socialistická CFDT pochodovala s křesťanskými odbory CFTC. Přidala se i část veřejné správy s heslem "Penze v 60 letech také pro naše děti a vnuky". Pracovníci mamutích podniků Renault, Alcatel, Pechiney, Danone se sešli se železničáři a pracovníky metra, prodavačky pařížských velkoobchodů pochodovaly s aktivisty učitelských odborů FSU. "Penze jsou naše, vydělali jsme si na ně", "Nejdříve důchody, burza potom", "Soukromý sektor, veřejná správa, všichni společně", "Dřív, než umřem, chceme žít".
Předseda Svazu zaměstnavatelů druhý den přiznal, že byl "oslněn demonstracemi a klidem a rozvahou demonstrantů" a jako zázrakem byl ochoten "zasednout k jednacímu stolu". Staré odborářské heslo "všichni společně" - "tous ensemble" - se opět vyplatilo. Odboráři oznámili, že zatím nemají v úmyslu jednat a že počkají, až jak dopadne stávka státních zaměstnanců 30. ledna. Každopádně během několika hodin se poměr sil změnil ve prospěch pracujících občanů a jejich odborů.
Jospinova vláda poněkud zklamala. Útoky zaměstnavatelů proti sociálním vymoženostem jsou také namířeny proti levicové vládě s cílem destabilizovat ji. Jospin reagoval velmi vlažně, jakoby mlčky spoléhal na odborářský protiúder. Ten také přišel. Byli to odboráři na ulici, kteří přinutili zaměstnavatele, aby dodržovali zákony. Mnoho socialistů ze základních organizací u toho bylo, vedení Socialistické strany však nikoli. Tato předvolební pasivita Jospinovy vlády nevěští nic dobrého.
Občané a odboráři však minulý čtvrtek dosáhli velkého úspěchu. Znovu se potvrdilo, že navzdory všem svým nedostatkům a slabinám jsou odborové organizace stále nejlepšími obránci sociálních a demokratických práv obyvatel Francie.
Grenoble, 30. ledna 2001
Autor, český exulant, je členem Francouzské socialistické strany (frakce Gauche socialiste) a odborové organizace Force Ouvriere (FO). Pracuje ve zdravotnictví.
