Parlamentní zpravodaj: Pecinův článek jsme nezkreslili
Dobrý den pane Čulíku,
žádám Vás o zveřejnění stanoviska redakce Parlamentního zpravodaje na Britských listech.
Pan Pecina v dnešním vydání zveřejnil svou omluvu čtenářům měsíčníku Parlamentní zpravodaj za to, že v důsledku neautorizovaných změn provedených redakcí došlo ke zkreslení některých částí jeho článku.
Považujeme se nutné sdělit, že veškeré textové úpravy byly vedeny snahou usnadnit orientaci čtenáře v textu a jednalo se pouze o minimální zásahy do textu. Domníváme se, že jde o běžné redakční úpravy, které v žádném případě neměnily obsah článku.
Provedli jsme pouze tyto úpravy článku:
přesun jednoho odstavce Pecinova článku o jeden odstavec níže.
část jednoho odstavce Pecinova článku byla přeformulována tak, aby nebyl použit plurál my (vyskytoval se pouze jedenkrát v tomto článku).
druhá věta jeho článku byla rozdělena, neboť byla neúměrně dlouhá.
zkratka „dtto“ byla nahrazena jeho vlastním textem uvedeným výše v jeho článku.
zpřesnění nadpisu článku z „Nad dvěma návrhy mediálního zákona“ na „Licence a sankce v navrhovaných mediálních zákonech“.
Proto vůbec nechápeme výtky pana Peciny, které mohou čtenářům Britských listů sugerovat, že redakce měsíčníku Parlamentní zpravodaj cenzuruje články přispěvatelů a nepohodlné názory odstraňuje. Opak je pravdou a snažíme se na našich stránkách poskytnout prostor odlišným názorům. Například v lednovém čísle bylo publikováno několik článků k mediálnímu zákonu, které mohly poodhalit zájmy a názory jednotlivých aktérů a politiků.
Jelikož pan Pecina chce ponechat vše na čtenáři, aby si udělal obrázek o redakčních zásazích v PZ, připojujeme též verzi, kterou jsme v lednovém čísle uveřejnili. Necháváme tedy i my na čtenářích, aby posoudili, zda došlo ke zkreslení článku pana Peciny.
Děkuji
Lukáš Linek
zástupce šéfredaktora měsíčníku Parlamentní zpravodaj
Poznámka TP: Mrzí mne, že znovu obtěžujeme čtenáře banalitami, ale asi se tomu nelze vyhnout. Změn bylo více, než L. Linek uvádí, ale ta, které mě opravdu rozzlobila a kvůli níž jsem cítil potřebu se omluvit, je následující:
Autorský text: Záměrně jsme vynechali původní vládní návrh zákona (verzi s tzv. "mediální policií"). Hlavním důvodem je, že tato komplexní novela se v současné době již neprojednává. I když je pravděpodobné, že by původní Dostálova verze ze srovnání vyšla poměrně dobře, nebylo by korektní zabývat se takovým zákonem bez toho, abychom neupozornili na možné negativní důsledky jeho aplikace; to však omezený prostor tohoto článku neumožňuje.
Publikovaný text: Původní vládní návrh zákona (s tzv. mediální policií) byl záměrně vynechán, neboť tato komplexní novela se v současné době již neprojednává. Je pravděpodobné, že by původní Dostálova verze ze srovnání vyšla poměrně dobře. Její schválení a implementace by však mohla způsobit možné negativní důsledky.
Nejenže původní text je logičtější a - odpustíte-li sebechválu - kultivovanější (plurál se v odborných textech používá zcela záměrně kvůli desubjektivizaci) a text upravený obsahuje gramatickou chybu (nikdy bych nenapsal "mohla", ale "mohly"), ale změna posouvá smysl celého odstavce: implementace zákona (tj. jeho uvedení do praxe) není přece to samé jako jeho aplikace, tj. uplatňování!
Licence a sankce
v navrhovaných mediálních zákonech
Původní verze tohoto článku je zde.
Druhým čtením v PS procházejí současně dva návrhy zákona o rozhlasovém a televizním vysílání (sněmovní tisky č. 717 a 780). Zatímco vládní návrh byl po neúspěchu radikální varianty zcela přepracován, poslanecký návrh (předložený Petrem Bendlem, Miloslavem Kučerou st., Petrou Buzkovou, Ivanem Langrem a dalšími) se v zásadě neliší od verze zpracované jako původní protinávrh k vládní novele.
Oba návrhy jsou poměrně blízké stávající úpravě, kterou uvádějí do souladu s legislativou Evropské unie. Zatímco poslanecký návrh spojuje zákon o rozhlasovém a televizním vysílání se zákonem o Radě ČR pro rozhlasové a televizní vysílání (dosud č. 103/1992 Sb.), čímž vzniká stejná situace jako např. u zákona o České televizi, vládní novela je minimální a zákona o Radě se nedotýká.
Účelem tohoto textu je uvážit několik charakteristických modelových situací (některé z nich vycházejí ze skutečných minulých nebo současných dějů) a posoudit, jak by se s nimi vypořádal nový zákon v jedné nebo druhé verzi a jaký by byl „optimální“ regulační rámec.
Původní vládní návrh zákona (s tzv. mediální policií) byl záměrně vynechán, neboť tato komplexní novela se v současné době již neprojednává. Je pravděpodobné, že by původní Dostálova verze ze srovnání vyšla poměrně dobře. Její schválení a implementace by však mohla způsobit možné negativní důsledky.
Sedm modelových situací
Je však třeba předeslat, že kvalita právní úpravy není jediným a často ani rozhodujícím faktorem, který určuje kvalitu a účelnost regulační praxe. Jak ukázal nedávný příklad s krizí kolem České televize a nepříliš úspěšná intervence mediální Rady, určující bývá, jak dobře regulátor umí (a chce) s nástroji, které mu dává k dispozici legislativa, pracovat.
1. Několik uchazečů se hlásí o uvolněnou frekvenci regionálního rádia. Všichni nabízejí projekt standardní hudební stanice, avšak předchozí provozovatel byl zaměřen na alternativní a menšinové hudební žánry. Protože v regionu jiná taková stanice nepůsobí, mediální rada by chtěla, aby nový provozovatel aspoň zčásti uspokojoval i tyto posluchače.
Poslanecký návrh. Protože nejde o celoplošné vysílání, Rada nemůže stanovit požadovanou programovou skladbu vysílání (§ 15 odst. 2). Rovněž tak nemůže stanovit jiné licenční podmínky, než které přímo vyplývají z obsahu žádosti (§ 18 odst. 4 písm. e).
Vládní návrh. Rada nesmí určovat požadovanou programovou specifikaci u regionálních ani celoplošných stanic, úprava licenčních podmínek je stejná jako u poslaneckého návrhu (§ 12 odst. 2).
„Optimální“ stav. Rada může stanovit požadovaný formát stanice a má možnost v průběhu licenčního řízení s uchazeči sjednávat doplňující licenční podmínky.
2. Televizní stanice si počíná agresivně a neeticky vůči konkurenci, její představitelé často využívají televizní obrazovku k očerňování konkurence a k lobbyingu, provozovatel čelí velkému počtu občanskoprávních žalob. Stanice byla Radou nesčíslněkrát pokutována za skrytou reklamu a bylo s ní zahájeno správní řízení o odnětí licence z důvodu nedodržení požadavku objektivity a vyváženosti informací. Provozovatel požádal o prodloužení licence a Rada uvažuje, zda může licenci z těchto důvodů neprodloužit.
Poslanecký návrh. Protože nebyl splněn žádný z vyjmenovaných důvodů podle § 12 odst. 11 Rada musí vysílací licenci prodloužit na dalších 12 let.
Vládní návrh. Licence se neprodlužují.
„Optimální“ stav. Prodloužení licence je možné pouze ve zvláštních případech, např. jsou-li v daném místě nevyužívané rozhlasové kmitočty, a Rada musí vzít v úvahu aspekt veřejného zájmu. V tomto případě proto licenci neprodlouží.
3. Rozhlasová stanice je „hlásnou troubou“ jedné politické strany.
Poslanecký návrh. Provozovatel porušil § 31 odst. 3 zákona o vysílání. Nelze mu však uložit pokutu ani odebrat licenci, protože zákon na sankci nepamatuje.
Vládní návrh. Jedná se o porušení ustanovení § 4 odst. 2; jedinou sankcí je odnětí licence podle § 15, odst. 2 písm. a) a podmínkou je, že musí jít o závažné porušování zákona. Méně závažné případy jsou bez sankce.
„Optimální“ stav. Rada může provozovateli udělit pokutu nebo v případě hrubého a/nebo dlouhodobého porušování odebrat licenci.
4. Ředitel televizní stanice dlouhodobě zneužívá programový magazín k monologům zaměřeným na politickou a zájmovou agitaci. Napadené osoby nemají možnost, jak se proti jednostrannému osočování hájit.
Poslanecký návrh. Jednání je v souladu se zákonem (nejedná se o zpravodajský ani politicko-publicistický pořad, takže nelze uplatnit § 31 odst. 3), postižení se mohou domáhat svých práv občanskoprávní cestou.
Vládní návrh. Stejně jako v předchozím případě může jít o porušení § 4 odst. 2. Opět neexistuje jiná sankce než odnětí licence.
„Optimální“ stav. Rada může provozovateli udělit pokutu nebo v případě hrubého a/nebo dlouhodobého porušování odebrat licenci.
5. Rada neví, kdo vlastní televizi: provozovatel je zcela vlastněn společností s ručením omezeným, jejímž vlastníkem je akciová společnost s neznámými akcionáři. Existuje podezření, že obě celoplošné komerční televize jsou na této úrovni vlastnicky propojeny.
Poslanecký návrh. Rada nemá právo údaje o vlastnické struktuře do této hloubky zjišťovat.
Vládní návrh. Rada nemá právo údaje o vlastnické struktuře do této hloubky zjišťovat.
„Optimální“ stav. Rada by měla mít právo zkoumat vlastnické poměry ve společnostech provozovatelů do libovolné hloubky a v případě, že zjistí porušení zákona, může uložit provozovateli, aby ve stanovené lhůtě zjednal nápravu. Pokud tak neučiní, smí Rada provozovateli odebrat licenci.
6. Člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání kandiduje do Senátu. Díky svému privilegovanému postavení získá nepřiměřený prostor ve všech významných komerčních elektronických médiích.
Poslanecký návrh. Situaci lze případně posoudit jako porušení § 31 odst. 3 zákona o vysílání; sankce však v zákoně není. Příslušného radního může ovšem Sněmovna podle § 7 odst. 7 písm. c) odvolat.
Vládní návrh. Situaci lze případně posoudit jako porušení § 31 odst. 3 zákona o vysílání; sankce však v zákoně není. Protože zůstává v platnosti stávající zákon o Radě, radního v tomto případě nijak postihnout nelze.
„Optimální“ stav. Radním by mělo být zakázáno v politických funkcích nejen působit, ale také do nich kandidovat, protože už samotná kandidatura pro radního představuje konflikt zájmů a vážně ohrožuje jeho nestrannost v rozhodování.
7. Statutární zástupce ztratí kontrolu nad veřejnoprávní televizí. Velká kabelová společnost po řadu dní vysílá jiný program, než který schválilo vedení televize.
Poslanecký návrh. Rada může s kabelovou společností (tj. provozovatelem převzatého vysílání) zahájit správní řízení a udělit jí za provozování neoprávněného vysílání pokutu až 10 milionů korun podle § 56 odst. 7. Stejnou pokutu mohou dostat i osoby, které takový program dodávají.
Vládní návrh. Dikce zákona je nejasná; zdá se, že Rada zde nemá k dispozici žádnou sankci.
„Optimální“ stav. Shodný s poslaneckým návrhem.
Oba návrhy straní silným komerčním provozovatelům
Z těchto příkladů je zřejmé, že zatímco problémem původní vládní předlohy byla nadměrná a neodůvodněná regulace, oba v současné době projednávané návrhy neposkytují regulačnímu orgánu adekvátní a dobře strukturované prostředky pro plnění jeho povinností. Že je v této fázi projednávání legislativní kvalita návrhů nízká, lze pochopit, avšak těžko se smířit s představou, že by se některý z předložených návrhů skutečně stal právní normou, která bude upravovat právní rámec v oblasti regulace elektronických médií v několika následujících letech.
Téměř s jistotou lze tvrdit, že kolizní situace, k nimž v minulosti docházelo zejména ve vztazích mezi Radou pro rozhlasové a televizní vysílání a televizí Nova, by se opakovaly a možná by v důsledku nedostatečné úpravy docházelo k ještě drastičtějším případům zneužívání „hřiště bez pravidel“ ze strany nejsilnějších hráčů, jimž obě studované novely evidentně straní.
Z porovnání vychází o něco lépe poslanecký návrh, avšak to je dáno především tím, že zákon v něm byl přeformulován a získal modernější strukturu. V jednotlivostech je pak poslanecký návrh na několika místech horší než vládní a již tak neuspokojivou situaci v regulaci elektronických médií by ještě zhoršil.
Přijme-li Sněmovna některou z novel, mělo by jít pouze o provizorní řešení, vyžadující návazně urychlenou rekodifikaci.
Tomáš Pecina
autor je spolupracovníkem internetového deníku Britské listy