Tvrdá cenzura v Českobudějovických listech
Pane Čulíku,
v článku pana Michaela Voříška, zveřejněném dne 21.2.2001 pod názvem Jak místní mafie v Poděbradech potlačuje svobodu projevu mne zaujala zmínka o tom, že, cituji "Deníky Bohemia jsou obecně považovány za mediální stoupence stran opoziční smlouvy".
Nevím, co míní pan Voříšek pojmem "obecně", nicméně pokud to má znamenat, že všechny regionální odnože Deníků Bohemia jsou poplatné názorům a zájmům ČSSD a ODS, pak to prostě není v žádném případě pravdivý výrok. Lze možná připustit, že redakce těchto deníků se lokálně přizpůsobují místním politickým konstelacím, ale jednostranné, resp. oposmluvně dvoustranné, zaměření lze při plošném pohledu po krajích českých s jistotou vyloučit.
Českobudějovické listy například jsou "v plné správě" místní organizace KDU-ČSL. Šéfredaktorem je zeť pana MUDr. Petra Petra, předního činitele této strany, člena Rady města ČB a několika dozorčích rad, městem spravovaných podniků a firem.
Taktéž se tento pán "proslavil" jako "nezávislý" kandidát, podporovaný panem "nezávislým" senátorem Václavem Fischerem. Dalším propojením strany lidové a Českobudějovických listů v pomyslném "pavoučku" je nadace EMA, pod patronací manželky pana primátora RNDr. Tettera. Vcelku se tento "pavouček", který se odvažuji poslat spolu s mým příspěvkem, jeví jako rodinná revue Tetterových a Petrových.
V Českobudějovických listech dochází k cenzuře článků a informací. Opozice (zejména ODS, ale také ODA, KAN, Nezávislí, VPM ) vesměs na stránky deníku nemá přístup, případně jsou vyjádření jejích reprezentantů hrubě a po bolševicku proškrtávána a modifikována. V jednom případě došlo i ke propuštění jedné ze zaměstnankyň redakce, jenž nebyla ochotna podřídit se diktátu ohledně formy a obsahu svých článků, které bylo možno označit za pravdivé a nezávislé. Nevím, zda jsou tato fakta známa německému vlastníkovi Deníků Bohemia.
Nechci v žádném případě zpochybňovat situaci v Poděbradech, tak jak ji popsal pan Michael Voříšek. Napříště by ovšem dotyčný měl asi více vážit slova a nepaušalizovat v případech, kdy nemá svá tvrzení podložena ničím jiným nežli domněnkami svými, resp. převzatými ať už od jiného jednotlivce, nebo odposlouchanými či vyčtenými z nějakého jiného média.
Závěrem musím konstatovat, že situace v českých médiích se mi, co se jejich nezávislosti týče, zdá být více než tristní. Častokrát ale za tímto stavem stojí politické síly, které se rády nezávislostí sdělovacích prostředků ohánějí a opájejí se pocity bojovníků za svobodu slova a informací.
