Národ sobě?
Sprostota hodná prasečího chlívku v pražském Národním divadle
Pomysleni na Narodni divadlo obvykle vyvola v cloveku asociace s hereckou kvalitou. Narodni divadlo je hereckym stankem, do ktereho by si vetsina hercu jednou prala vstoupit, uvedeni hry tam byva pro autora samo o sobe vyznamenanim, casto prichazejicim az in memoriam. Narodni divadlo muze vyvolavat i jine asociace, jako je legenda obrozujiciho se naroda sbirajiciho prostredky na prvni ryze ceske kamenne divadlo, ci obraz kontinuity ceskeho herectvi od dob obrozeneckych az po soucasnost, ktere vzdy v jistem smyslu reflektovalo stav spolecnosti.
Narodni divadlo vsak nejsou jen herci, clovek tak nejak ocekava, ze s otevrenim jeho dveri vstoupi do prostredi kulturniho, civilizovaneho. Prostredi, ktere ozvlastnuje, a nechava nasi mysl bloudit v oblastech rekneme svatecnich a ohmatavat zakouti, do kterych se kazdy den nevnika. Vstoupit do Narodniho divadla jednoduse neni jako vstoupit do praseciho chlivku. Po pravde receno, pred tydnem jsme si tim nebyli tak jisti.
Pri nasi nedavne navsteve Cech jsme planovali navstivit Narodni divadlo dvakrat. Odmeneni vpravde dokonale provedenou interpretaci Hrabalovy knihy Obsluhoval jsem Anglickeho krale, moc jsme se tesili na Wagnerova Tristana a Isoldu, operu zde uvadenou po vice nez sedmdesatilete prestavce. Prekvapeni vsak cekalo uz za dvermi v podobe neprivetivych dverniku suse sdelujicich, ze predstaveni bylo zruseno pro nemoc "asi nekoho z hercu". Pro cizince to bylo jednim z dverniku podavano i v lamane anglictine. Byli jsme samozrejme zklamani tim spise, ze navstevnik seriosniho divadla ocekava, ze prestaveni je nastudovano s dvojici hercu pro vsechny hlavni role a riziko zruseni predstaveni pro nemoc je tudiz minimalni. Co nas vsak nejvice zarazilo, byla absence jakekoli verbalni omluvy a i jista nevole dverniku nad tim, ze ne vsichni navstevnici byli ochotni bez reptani prijmout nahrazku, t.j. Janackovu Jeji pastorkynu. Byli jsme mezi nimi a dvernice nam kratkym povelem doprovazenym raznym pokynem rukou ukazala na dlouhou frontu k jedine pokladne, kde nam melo byt vstupne vraceno. Postavili jsme se tedy do fronty na 2 x 700:- Kc za zrusene predstaveni pote, co jsme se ujistili, ze nam penize skutecny navraceny budou. Dvernici totiz svym chovanim davali ponekud neslusny, preziravy a tudiz i neduveryhodny dojem. Podobnou frontu jsme naposledy vystali v Praze na mraznicku v roce 1988, trebaze tenkrat jsme meli co do cineni se slusnymi prodavaci, kteri se v ramci svych moznosti docela snazili.
To, co jsme videli u pokladny Narodniho divadla jednoduse bralo dech a bylo na dalku citit aroganci a absenci zakladni ucty k zakaznikovi. Predne, vsichni lide, kteri neprijali Pastorkynu - nahrazku ci neozeleli vstupne, cekali ve fronte u jedineho okenka s jedinou pokladni. Nekolik dulezite se tvaricich dverniku stalo necinne opodal. Nebyl by prece velky problem zridit predem nekolik provizornich mist, kde by skoleni dvernici, pokladni co jiny duveryhodny personal smenoval nepouzitelne listky za prislusne bankovky. Lide by to tak mohli mit mozna prilis jednoduche. Takhle museli predlozit listek pokladni, ktera z neho nejprve dlouze cetla jakasi cisla, ktera pak bud zacala jeste zdlouhaveji vyklepavat na klavesnici a nakonec peniz vydala nebo odehnala hosta s neporizenou.
To v pripade, jak nam bylo sdeleno, ze si nestastnik zakoupil listek nekde jinde nez v Narodnim divadle. Prestoze byly vsechny vracene listky neobycejne dlouho zaznamenavany, jak verime, do pocitacoveho systemu, bylo by asi prilisnou benevolenci prijmout listek vydany mimo Narodni divadlo v jeho pokladne.
Patrne i ten nejbyrokratictejsi urednik c.k. Rakousko-Uherska by nemohl vymyslet system vice zduraznujici dulezitost instituce a pohrdajici casem navstevniku. Vzdyt neprijdou-li priste oni, prijdou jini.
Pri takovychto myslenkach fronta pomalu postupovala a my jsme se utesovali tim, ze nase v Narodnim divadle vydane listky budou v dohledne dobe vratitelne. Pote, co si pan prede mnou od pokladni vyslechl ekonomickou odpoved "Ne." na svuj dotaz "Prosim vas, je mozna vymena na dalsi prestaveni?", skryl jsem svou nechut, popral dobreho vecera a predlozil nase listky.
Nasledovalo dlouhe zkoumani cisel a posleze verdikt: zadne vstupne nam pokladni nevrati, nebot listky tyto byly sice vydany v Narodnim divadle, ne vsak v teto pokladne, ale v Oddeleni pece o zakaznika (s jeho sluzbou poskytovanou prostrednictvim pani Terezy Klemove mame ovsem ty nejlepsi zkusenosti).
Nepomohla slusna argumentace s pokladni i s dvernici, ktera nas o vraceni predem ujistila, nepomohla ani drsnejsi argumentace poukazujici na bizarnost veci, aroganci chovani ci pozadavek o privolani jakehokoli vedouciho. Pokladni diskusi ukoncila sdelenim, ze nas nebude dale poslouchat.
Docasne zhnuseni jsme opousteli misto, ktere na jedne strane muze byt chloubou ceskeho divadelnictvi (dostane-li se clovek do sveho kresla), na strane druhe ukazuje zabednenost a neomalenost tech, kteri jsou take cleny divadelniho tymu a s kterymi je nekdy nutne jednat predtim nez v kresle usedneme.
Kolik desitek hodin kvalitniho casu navstevniku bylo v dusledku teto blbosti nenavratne ztraceno? Divadlo si buduje a drzi svuj status nejen vyberem a provedenim predstaveni, ale svou celkovou atmosferou. Bude-li jedna jeho cast vyvolavat asociaci s prasecim chlivkem, bude to sluzba vskutku medvedi pro desitky a stovky lidi, kteri tam do sve prace davaji vse a pro ktere je navstevnik hostem a nikoli vetrelcem.
Autori jsou lekari a vedecti pracovnici na Göteborske Universite ve Svedsku.
