Pozoruhodný případ mediální manipulace: Proč se vrátil Ronald Biggs do vězení v Británii
Jak prodal Mike Biggs svého otce za autorská filmová práva
Hodně se hovoří o Ronaldu Biggsovi, o muži, který se stal celebritou jako jeden z účastníků tzv. "loupeže století" ve Velké Británii. Britská nebulvární média a některé úřady se soustřeďují nejen na morální otázky týkající se jeho návratu ("měli bychom zadržovat umírajícího člověka ve vězení"; "měli bychom propustit odsouzeného zločince"?), ale také o etické otázce, která se v tomto případě týká peněz tiskového magnáta Ruperta Murdocha, protože Murdochův britský bulvární deník The Sun poslal pro Biggse do Brazílie letadlo, poskytl prý jeho příbuzným nějaké peníze a otiskl množství senzacionalistických článků.
(V Británii je zákonem zakázáno, aby tisk poskytoval finanční odměnu odsouzeným zločincům za "můj životní příběh" - účelem je znemožnit, aby mohli profitovat ze "slávy", kterou jim přineslo spáchání trestného činu. Proto údajně poskytl deník The Sun peníze Biggsovým příbuzným, nikoliv Biggsovi samotnému. Vyšetřuje to ale Press Complaints Commission, Komise pro stížnosti na tisk. Pozn. JČ)
Zapomíná se však na jinou hlavní postavu v tomto příběhu: na Michaela Biggse, jeho brazilského syna.
Znám Mika od doby, kdy mu bylo deset let. Uváděl televizní pořad pro děti jménem "Balao Magico" (Kouzelný balón) na obrovské televizní síti Globo Network. Byl ale slavný, ještě než se narodil: protože jeho matka jím otěhotněla, brazilské soudy rozhodly, že jeho otec nemůže být vydán zpět do Anglie, odkud uprchl poté, co si odseděl asi dva roky ve vězení. Mikův život zachránil Ronalda Biggse.
Ronald Biggs byl v mé zemi velmi populární. To, že vykradl vlak, mu poskytlo auru hrdiny. Svým způsobem byl Biggs určitým vtipem, mužem, jemuž se podařilo přelstít policii v zemi Agathy Christie a Sherlocka Holmese. Biggs tento image podporoval: všude se energicky prezentoval jako usměvavý outlaw. Vydělával tím, že si nechal platit za autogramy, za trička se svou fotografií a za účast na večírcích ve svém domě. Lidi vtipkovali, že je Biggs tak velký, že potřebuje dvě "g".
Brazílie si velmi cenila člověka, který vyhrál nad úřady, takže nikdo si moc nemyslel, že je na Biggsovi něco špatného. Usuzovali, že nikoho nezabil a nikoho přímo neokradl, jen vládu (a toho si v Brazílii lidé taky cení). (Ve skutečnosti útočníci na onen poštovní vlak, včetně Biggse, brutálně zmlátili jeho strojvůdce, který posléze zemřel, pozn. JČ.) A tak měl Biggs v Brazílii dlouhý karneval, udělal ze sebe samotného karikaturu a - jako typický Angličan - na tom vydělával.
Jediné, co katolickým matkám v Brazílii poněkud vadilo, bylo podezření, že Mike byl počat jen z jediného důvodu, aby Biggs nemohl být vydán do Británie. (jiní poukazují na to, že Británie stejně neměla s Británií dohodu o vydávání zločinců). Mohu svědčit o tom, že sám Mike měl své momenty pochybností, měl pocit, že je zneužíván. Tento pocit pramenil ze skutečnosti, že jeho otec se vůči němu příliš neprojevoval citově, po většinu doby oslavoval sám sebe a věnoval se turistům. Ani práce dětského televizního moderátora se Mikovi nelíbila, ale bylo to něco, co dojednal s televizí jeho otec, byla to další publicita (pro obě strany).
Jeden bývalý režisér tohoto televizního pořadu, který nedávno natáčel v Praze záběry pro nějaký nový seriál, mi shodou okolností vyprávěl o Mikovi a jeho bouřlivém vztahu k jeho otci. Zmínil se o tom, že onen nyní šestadvacetiletý mladý muž byl velmi rád, že jeho otec po určitou dobu nebyl schopen hovořit na veřejnosti a dál se chovat jako šašek. Pak jsem slyšel teorii, že si Mike nikdy pořádně neuvědomil, že jeho otec se chová chladně jako Angličan a že je anglickým otcem, nikoliv vřelým brazilským otcem jako otcové jeho kamarádů. Tento emocionální odstup, který neustále naplňoval i Ronaldův pompézní hovor, byl jen charakteristickým rysem jeho kultury.
Ronald Biggs utrpěl v poslední době už tři mrtvice a není si úplně vědom toho, co se kolem něho děje. Je pravda, že mnohokrát prohlašoval, že by se jednoho dne chtěl podívat zpět do Anglie - ne na trvalo, ale aby si tam dal v místní hospodě pivo. Tak o tom hovořil v brazilských časopisech už někdy v sedmdesátých a v osmdesátých letech. Problém je v tom, že se teď možná stal obětí svého vlastního syna, který svého otce "prodal".
Zaprvé je nutno vyjasnit, že Biggsova rodina měla už asi pět let vážné finanční potíže. Mike přestal vystupovat v televizi a přestal být všeobecně známý, když mu bylo 13 a nikdy neuspěl posléze v žádném dobře výdělečném zaměstnání. Ronald neuměl šetřit s penězi. Žil naplno a na budoucnost nemyslel.(Podle odhadů ukradli v šedesátých letech z onoho vlaku Biggs a zloději finanční částku přibližně v dnešní hodnotě 30 milionů liber, tedy 1,5 miliardy Kč - přesto se mu to podařilo rozfrcat, pozn. JČ.) Domníval se, že jako celebrita bude mít vždycky peníze. Ale časy se změnily a v podstatě už žil jen na úvěr. Situace začala být tak kritická, že rodina neměla ani peníze na Ronaldovo léčení. A brazilské zdravotnictví je horší než sebevražda.
Loni v prosinci uspořádal Mike vánoční večírek pro přátele z rodiny. Oznámil, že prodává práva na film o svém otci. Právník získal od něho plnou moc podepisovat se Ronaldovým jménem, protože Ronald je nyní nemocen. V únoru ale vyšlo najevo, že jako reklamní trik, aby si svět připomněl, kdo je Ronald Biggs, a aby byl film o něm víc výdělečný, Mike bude muset poslat svého otce do vězení. Jeden producent z amerických Universal Studios, spojený s bývalou ženou Stevena Spielberga Amy Irvingovou, která je nyní provdána za brazilského režiséra Bruna Barreta, dokonce argumentoval, že zápletka filmu nemá konec, takže návrat do vězení by byl vhodným závěrem, zejména pro americké diváky. Bohabojná a zákonů poslušná "americká rodina" by nepřijala film, v němž by sympatický exot zvítězil nad zákonem.
Simony, dívka, která uváděla televizní pořad v Brazílii v osmdesátých letech spolu s Mikem, mi sdělila, že Mike nezaváhal ani na okamžik. Hned začal vyjednávat Ronaldův návrat. Dokonce se vydal k osobnímu jednání s britským bulvárním deníkem The Sun. Simoně to vysvětlil asi takto: "Můj otec vystupoval strašně rád jako celebrita a byl hrdý na to, že je jeho život jako hollywoodský film. Poskytnu tomuto životnímu příběhu závěr, jaký si zaslouží."
Freud by tomu rozuměl.
