"Nejsem psychopat ani spiklenecké centrum"
Jiří Pancíř se hájí před nařčeními Rudolfa Zahradníka, publikovanými v Lidových novinách
Dobrý den,
v Lidových novinách vyšel článek, který je zcela nepravdivý a mne ostouzí. Proto LN a všem, na kterých mi opravdu záleží, posílám svou reakci spolu s původním textem. Bohužel existují lidé, kteří Lidovky berou jako seriózní tiskovinu a tak se musím alespoň touto cestou publikovaným lžím o mé osobě bránit. Omlouvám se za ztrátu času, který Vám tím způsobím.
Přeji hezký den, méně takové špíny a zůstávám s pozdravem,
Nejsem psychopat ani centrum
V Lidových novinách vyšel dne 11. května rozhovor s bývalým předsedou Akademie věd Rudolfem Zahradníkem nazvaný „Moji odpůrci jsou opravdu psychopaté“, v němž je mimořádně hrubým způsobem pošpiněna moje osobnost. V článku se tvrdí, že působím v bulvárním deníku Špígl, že jsem přívrženec sládkovců, psychopat, pokleslý člověk a člověk vesměs neúspěšný, který má problémy se zaměstnáním. Navíc, že jsem jedním z tří center odporu proti němu, které zahrnují stát Japonsko, Poslaneckou sněmovnu a již zmíněný Špígl. Tato tvrzení byla zveřejněna ve Vašem deníku a pokládám za slušné, aby Lidové noviny podaly k tomu mé vysvětlení.
Již celou řadu let jsem řádně zvoleným presidentem Kulturní komise ČR. Tato organizace si vzala za úkol podporovat kulturu v naší vlasti a to i formou hmotné podpory ze stran možných mecenášů. Proto jsme před šesti lety založili kulturně-hospodářskou revui Fragmenty, kde se snažíme získávat sponzory a podporu významných osobností našeho života uměleckým dílům, která si toho podle našeho názoru zaslouží. Já jsem vydavatelem této revue, takže snad nelze vážně tvrdit, že mám potíže se zaměstnáním. Tato luxusní revue je zasílána poslancům, senátorům, členům vlády a vybraným V.I.P. osobnostem. Náš časopis je mezi touto elitou národa velmi oblíben a exklusivními rozhovory do něj přispěly i takové osobnosti, jako je Václav Klaus, Přemysl Sobotka, Helena Rögnerová, Vladimír Špidla, Pavel Dostál… to jen namátkou cituji politiky z posledních čísel. Tyto rozhovory jsem vesměs dělal já, a tak tvrzení, že s nimi točil s jejich souhlasem rozhovory člověk pokleslý a vesměs neúspěšný, je především Zahradníkovou urážkou těchto osob.
Na druhé straně nikdy po celou dobu své existence neotiskl tento časopis nic od Sládkových republikánů, výtku, že jsem zaměstnancem Špíglu, v této souvislosti snad ani nejde brát vážně.
V článku je ale pravdivé Zahradníkovo tvrzení, že jsem měl díky němu problémy se zaměstnáním. V roce 1991, kdy se mnou Zahradník rozvazoval pracovní poměr, jsem na základě objektivně získaných dat, počtu mých publikací v renomovaných zahraničních časopisech a počtů citací na mé práce předními kvantovými chemiky, jsem patřil mezi přední pracovníky ústavu. Proto mi hned poté byla pražskou Vysokou školou chemickotechnologickou (VŠCHT) umožněna habilitace na docenta a měl jsem tam založit katedru teoretické chemie. Za totality jsem se totiž habilitovat nemohl, protože jsem ze zásady nebyl členem komunistické strany a odmítl jsem projít i VUMLem. Jakmile se o mé habilitaci dozvěděl Rudolf Zahradník, po telefonu požádal svého přítele prof. Čestmíra Černého, tehdejšího rektora VŠCHT, aby mi to místo neumožnil. Tento ryze komunistický způsob mé diskriminace mohu doložit. Tehdy jsem měl opravdu potíže se zaměstnáním.
A nakonec: S doložením toho, že jsem psychopat, bude mít brzy Zahradník potíže u příslušného soudu. Ale už v základních učebnicích psychiatrie lze nalézt, že paranoický psychopat se snadno pozná podle toho, že místo prostého přiznání, že třem lidem nespravedlivě ublížil, přichází s teorií o třech nenávistných centrech pocházejících z Japonska, z deníku Špígl a z Poslanecké sněmovny. To myslím jeho charakter vystihuje velmi případně.
Jiří Pancíř, president Kulturní komise ČR, vydavatel revue Fragmenty
Text článku z LN, na který jsem odpověděl:
Moji odpůrci jsou opravdu psychopaté
Bývalý předseda Akademie věd Rudolf Zahradník obhajuje v rozhovoru pro LN svou práci
Centra odporu proti Akademii věd ČR a jejímu vedení jsou v Japonsku, Poslanecké sněmovně a bulvárním deníku Špígl. To je názor profesora Rudolfa Zahradníka, který stál osm let v čele české vědecké obce a jehož na konci března akademický sněm zvolil za svého čestného předsedu.
LN: Ve funkci předsedy akademie jste čelil mnoha útokům. Vytýkali vám, že akademii vedete autoritativně.
Co si představujete pod pojmem autoritativní řízení?
LN: Člověka, který ze své pozice direktivně a bez přihlédnutí k názoru ostatních řídí nějakou instituci.
To může říct jen člověk, který je prosťáček nebo o akademii nic neví. Vedení akademie je neobyčejně bezmocné. Když za mnou někdo přišel a říkal, že třeba ústav živočišné fyziologie něco potřebuje, odpovídal jsem, že takové stížnosti nepříslušejí mně. Jednotlivé ústavy mají právní subjektivitu. Kdybych si já z pozice předsedy takovým způsobem stěžoval řediteli ústavu, mohl by mě nařknout, že se pokouším zasáhnout do jeho pravomocí. Řeči o autoritativním řízení jsou jen umělou lží.
LN: Čím to tedy je, že byly výtky vůči vám tak časté?
Jsou tři místa ve světě, odkud vše pochází. Tím prvním je stát Japonsko, kde působí doktor Slanina. Druhým místem je bulvární deník Špígl, kde působí pan inženýr Pancíř, přívrženec sládkovců. A třetím kritikem je pan poslanec Petr Matějů. Všechny mám za pokleslé lidi.
LN: Prý vše řešíte z pozice aristokrata. Není zdroj problémů tady?
To je nesmysl. Já jsem člověk, který má lidi rád, člověk, který třeba nerad zamyká auto. Kdybyste řekl, že pro dobrou věc potřebujete pět tisíc, já bych vám je dal a vy byste s nimi mohl klidně utéct. Takové výtky - to jsou všechno uměle udělané věci. Za těch osm let jsem měl velmi málo konfliktů mimo jiné proto, že v té instituci panuje kulturní a kultivovaná atmosféra.
LN: Nejnověji se objevily spekulace, že jste čestným předsedou akademie věd zvolen neoprávněně, protože stanovy akademie na rozdíl od zákona takovou funkci neznají. Také za tím stojí oni tři lidé, o nichž jste hovořil?
Ti mohou být v pozadí. Mými kritiky jsou vesměs neúspěšní lidé. Lidé, kteří měli problémy se zaměstnáním. O jejich vědeckých kvalitách ale samozřejmě nerozhoduji já. To je věc ředitelů ústavů. Například jeden z mých kritiků... (Rudolf Zahradník listuje korespondencí - má ji seřazenou podle jmen ve složkách na stole. Pak předčítá z jednoho článku.) ...Richard Tichý z Českých Budějovic mladým badatelům doslova radí: ,Nejschůdnější je založit si živnost a pracovat jak v akademické, tak komerční sféře. Ta kombinace je užitečná nejen kvůli penězům. Zjistíte, že věci fungují jinak než ve škole nebo ve vědeckém ústavu...' Takovou kombinaci může vyslovit jen člověk, který nemá ani tušení o badatelství. Tak to je pan Tichý a následuje dopis ředitele jeho ústavu, proč s ním rozvázal pracovní poměr.
LN: Jsou podle vás vědci řevnivější a je mezi nimi více konfliktů než ve zbytku společnosti nebo mezi zahraničními badateli?
Ne. Ten dojem nemám. Je tu skupina lidí, kteří českou společnost líčí jako ohavnou, divnou, švejkovskou, mizernou - to všechno jsou pomluvy. Vždy? Švédi, Italové, Francouzi, Němci a Češi jsou zhruba stejní. Nejsme společností idiotů a Švejků. Možná, že se v Čechách trochu víc závidí nemůžu to ale nijak dokázat. S řevnivostí v badatelské komunitě je to podobné. Instituce má zhruba 6400 zaměstnanců. Jen šest sedm jmen se objevuje častěji. O těch šesti tisících dalších členů akademie se ale nemluví. Někteří lidé, kteří lžou, mě třeba líčí jako člověka, který má zvláštní názory na česko-německé vztahy. Opakovaně říkám, že žádnou zem neznám tak dobře jako Německo. Že nikde nemám tolik kolegů a "Du-Freundů".
LN: Nevytváříte si nepřátele právě tím, že kromě česko-německých vztahů často komentujete i jiná obecná témata?
Když člověk ví, že věda z velké části dostává peníze ze státního rozpočtu, jde o naprostý imperativ. Udržovat kontakt s veřejností a legislativou je nezbytné. Každý rok předkládáme vládě seznam vědců, kteří jsou schopni komentovat odborné věci. Já sám jsem za dvacet let vypracoval zhruba dvacet různých dobrozdání. Styk s veřejností prostě musí být. Ale jak má takový styk vypadat? Nemůžu přece žurnalistům povídat o jemnostech kvantové chemie. Na druhou stranu za poslední léta přibylo mnoho pavědců, astrologů a léčitelů. Vy můžete říct, že jsem nesnášenlivý chlap a že bych je měl nechat žít. Ale já mám důvody se k těmto věcem vyjádřit: nacismus, komunismus a pavědy mají společného jmenovatele - iracionalitu.
LN: Třeba homeopatie se ale zastávají i některé špičky. Existují studie, které vysvětlují, jak homeopatika fungují, a v neposlední řadě tato metoda mnoha lidem pomáhá...
Ani jeden z důkazů se nepodařilo prokázat. A lékařské špičky? O homeopatii se nevyjadřují tak ostře jako já, protože chtějí udržet mír v oblasti. Když ale vidíte trpět někoho blízkého, určitě byste nešel k lesníkovi, který přikládá ruce na borovici a předává energii. A kvůli léčitelům lidé umírají...
LN: Vra?me se k vašemu působení v čele akademie. Proti svým odpůrcům jste často vedl ostré osobní útoky. Proč jste své odpůrce nazýval psychopaty, duševně chorými nebo lidmi, kteří se předávkovali vánočním punčem?
Ale oni to psychopati skutečně jsou. Nemám srdečný vztah k vulgarismům, a proto mi tato slova jdou jen těžko z úst. S tím punčem bych to někdy rád zopakoval, ale už to dělat nebudu.
LN: Jak vysvětlíte, že bouřlivé reakce vyvolává také cokoli, co se v akademii děje? Poslední akademický sněm proběhl v poklidu, ale hned po něm se objevily názory, že Helena Illnerová je ve své funkci předsedkyně protiprávně, protože podle zákona může pozici v radě zastávat pouze dvě funkční období. Zvolením za předsedkyni tak začíná další čtyři roky ve funkci.
Můžete mi říct, proč jste vzal dnes ráno svému kolegovi v redakci z peněženky tisíc korun? Jste nějak zaražený. Nemáte k tomu co dodat? Vidíte! A přesně takhle se vedou kampaně proti akademii. Je to beznadějné, vše ale funguje na tomto principu. Někteří mají pocit, že se v akademii málo kritizuje. Kdyby se ale jinde kritizovalo alespoň ze třetiny tak jako v akademii, bylo by hej. Pro kritiky akademie jsem nejlepším zdrojem informací já, protože o ubohostech a ušmudlanostech dobře vím. Jen je nevykřikuji na veřejnosti.
