Britské listy

Reakcí na Golgův text o týraném Jiřím Szutovi, jsem jako první spustil polemiku ohledně autorova seriozního přístupu k tématu. Považoval jsem to v rámci toho, co autor „nabídl“ z hlediska důvěryhodnosti informací za podstatné, a na tom trvám. Úvodník Britských listů ze dne 28.5.2001 mě ale vyděsil. „Chce“ totiž pomyslně „spor“ rozetnout fiktivním „obviněním“ F. Golga z tzv. „nevhodného emocionálního pojetí skutečnosti“ a následným obviněním nás, že jsme reagovali na jeho texty „nepřátelským podmíněným reflexem“. Jan Čulík se ale sám dopouští manipulace v tom, že vzniklou situaci vyhodnocuje tak, že nám vnucuje v reakci na text F. Golga pohnutky, které jsme neměli. V zápětí se ale ukáže, že „nevhodné emocionální pojetí skutečnosti“ je součástí seriozní novinařiny a máslo na hlavě máme zase my. Přiznám se že jsem tím zaskočen a nerozumím tomu.

Celou věc to jen vyhrocuje, neboť oponenti Golgova textu včetně mě, jasně uvedli své kritické argumenty s tím, že morálnímu apelu ve věci brutalizovaných dětí rozumějí. O otupění jejich citu tedy nelze hovořit. Zobecňující teze Jana Čulíka o neznalosti metody „osobní angažovanosti v příběhu“ v české novinářské práci jsou sice zajímavé, nikoliv ovšem v souvislosti se pří o Golgovu profesní serioznost.

V tomto kontextu je pro mne a troufám si tvrdit že i pro Ondřeje Čapka zmíněný úvodník spíš rána pod pás. Ne proto že nás - „zblblé“ bulvární četbou „školí“, ale proto, že neodráží skutečnou povahu vzniklého problému. To je -alespoň pro mne - v tuto chvíli signálem jistého kvalitativního selhání Britských listů jako takových. Vyměnil jsem si na toto téma s Ondřejem Čapkem několik mailů a argumentoval jsem tím, že věřím v „záchranný pás“ intelektuálního odstupu Jana Čulíka, který a zde souhlasím s Ondřejem Čapkem, zmíněným úvodníkem dost selhal.

Nečtou vás jen bezcitní a zmanipulovaní „čumilové“

Základním problémem je, že nepodložená zobecněná obvinění jsou sice adresována pomyslným novinářům tzv. „seriozních“ českých sdělovacích prostředků, ale ve skutečnosti jsou určena nám a k tomu ještě prostřednictvím fiktivní třetí osoby. Nevím totiž o dalších, kteří by na Golgův text reagovali kritikou způsobu jeho psaní kromě mě, Ondřeje Čapka, Vlasty Leporské a Jana Mezdříče. Pokud ale přijmu tuto hru na schovávanou, i tak má vážné slabiny. Znovu chci v této souvislosti upozornit na skutečnost, že Britské listy nečtou jen bezcitní a zmanipulovaní „čumilové“ z venku“, ale také poměrně přesně strukturovaná skupina lidí, schopna dle mého soudu samostatně myslet.

Jan Čulík píše, cituji: „ Potíž je, že novináři v tzv. "seriozních" českých sdělovacích prostředků tuto běžnou novinářskou metodu neznají a neužívají ji. Ke kulturnímu konfliktu při čteni Golgových příspěvků došlo proto, ze on teto metody využil, jenže v ČR jsou čtenáři zvykli na užívání emocionality pouze k manipulaci, zejména v bulvárním tisku: protože neznají její výše uvedené seriozní využití, reagovali nepřátelským podmíněným reflexem.

Dosud jsem otevíral Britské listy proto, že mi nabízely myšlenkovou alternativu, jiný pohled, názorovou polarizaci problémů. Nepotřebuji definice. Reagoval jsem před časem na článek Petra Skočdopole, protože použil slovo „nejuznávanější“ výtvarný teoretik v případě Františka Dvořáka a nelíbí se mi citovaná věta z úvodníku, protože Jan Čulík pro změnu zase nepoužil slovo „někteří“ a nebo, „ne všichni“ novináři z českých sdělovacích prostředků, tuto běžnou metodu znají. Skutečně se nedomnívám, že lze házet všechny české novináře i čtenáře do jednoho pytle. Pro BL nevypadá nijak věrohodně, že F.Golgo který této metody „využil“ je ten „správný novinář“, zatímco celá česká novinářská obec (ke které jsem se nikdy nijak viditelně nehlásil) jsou amatéři. Jako ironický vtip možná dobrý, jako „vytěžení“ celého problému slabé. Zcela naopak, právě proto že znám (a jistě nejsem sám) emocionální manipulaci z bulvárního tisku, jsem velmi citlivý na její rozpoznání v seriozním médiu.

Zdá se, že Vy jste pane Čulíku z Golgovy slabiny v zájmu rýsujícího se zajímavého tématu udělal pozitivní výhodu a nakonec kvalitu, v níž jste nás - zkoumající po právu důvěryhodnost jeho textu - nechal „rozpustit“.

Fabiano Golgo, „jediný“ odborník na brutalizované děti

Falešné loajality jež se dostalo F.Golgovy od BL je řádná porce. V úvodníku totiž Jan Čulík pokračuje, cituji : „Také reagovali emocionálně proto, ze cizinec psal o vážném problému v České republice - a je lehčí si problém vytěsnit poukazováním na údajně vedlejší nedostatky článku (ztotožníme-li si ho chybně s bulvárně manipulativním psaním v českých novinách), než abychom si ho přiznali. Golgo chtěl vyvolat o tomto problému diskusi - mrzí ho, ze vyvolal namísto toho diskusi o svém způsobu psaní. Způsob psaní je vždy podstatným nositelem myšlenky, která může být ztracena v povrchní formě, jak ve své reakci na odpověď F.Golga naznačil Ondřej Čapek. Citované tvrzení je velmi laciné a v tom jak polemiku uchopil Jan Čulík, se jednoduše jen nabízí.

Já jsem žádný problém nepotřeboval vytěsnit, natož si ho chybně ztotožnit s bulvárně manipulativním psaním v českých novinách. Golgův text mě jednoduše ve svém chudičkém aranžmá nepřesvědčil a důvody jsem dle mého soudu podrobně uvedl jak ve své reakci, tak i ve své odpovědi. Měli jsme k dispozici pouze to, co autor napsal či převyprávěl a Ondřej Čapek vznesl oprávněné obavy, týkající se možné neschopnosti „netrénovaného“ pozorovatele rozpoznat Szutovu lež . Čapek ve své odpovědi píše: Pokud Golgo nemá odborné zkušenosti (a praxi) v psychologii, není schopen rozpoznat, kdy Szuta lže. To říkám jako fakt, potvrzený přímo od několika lidí z oboru. To jsem měl také od začátku na mysli, protože jako bývalý arteterapeut ve výchovném ústavu pro mládež, s tím mám jisté zkušenosti.

Vůbec nemuselo být „soudnému“ čtenáři zjevné -jak píše Jan Čulík v úvodníku z 28.5.01, že Fabiano Golgo se problematikou brutalizovaných dětí zabývá velmi seriozně a že to musel usoudit každý nezávislý pozorovatel již z úvodního článku. V kontextu jeho neurvalé a ironické odpovědi na moji reakci to nebylo ani zřejmé, naopak a jeho seriozní snaha tím dostala vážné trhliny. Jak se chce někdo seriozně zabývat tak vážnou problematikou a přitom nepochopit řadu základních věcí a myšlenek, které jsem se snažil v prvním textu nastínit?

Způsob jakým vyhodnotil mé informace i zkušenosti byl samoúčelný, naivní a demagogický. Toho se nedopustí nikdo, kdo k tématu přistupuje skutečně seriozně. Ondřej Čapek základní premisu mého textu pochopil, když k tomu ve své reakci napsal: „ Přitom v Paulově příspěvku se popisuje systém, který učí sebeúctě: založené na jednoduchém postoji, že práce má cenu a prostřednictvím své aktivity je člověk schopen zaujmou určité postaveni (nikoliv sexuálním stykem s panem Bohumilem)

Novinářská turistika v ČR, aneb od czech-tv až po brazilské kuře

Jsem sarkastický? Ano, jak mne chce F.Golgo přesvědčit o své profesní serióznosti v případě Jiřího Szuty, když si mezitím jen tak „střihnul“ komicky vypointovaný článek o údajném snobském zneužívání angličtiny v českém jazykovém kontextu, na pozadí dějepisně-přírodovědného exkurzu do své rodné vlasti? Jak mám věřit tomuto novináři, který plný možná upřímných obav o národní identitu České republiky, vystavěl svůj text na tak malicherných srovnáních, hodných studenta prvního ročníku fakulty žurnalistiky?

Nechme se unést jeho „složitou“ intelektuální otázkou, když píše: „Jestliže napíšete www.ceskatelevize.cz dostanete se přirozeně na stránky České televize. Takže jestliže má tato veřejnoprávní instituce stránky, jejichž URL mohou lehce rozumět všichni diváci, proč se vždycky uvádí internetová adresa ČT ve vysílání také jako www.czech-tv.cz ?“ Stejně duchaplně si ovšem hned odpovídá: „Dokážu pochopit, že si Česká televize zaregistrovala doménu www.czech-tv.cz pro zvědavce zvenčí, kteří se - ať už z jakýchkoliv důvodů (třeba z důvodu vánočního "puče" či "rebelie", nebo jak už to nazvete) chtějí podívat na její stránky. Ale to jde o minimální, irelevantní klientelu (a v tom případě by stejně URL mělo končit na "com" nebo "org", ne "cz").

Je dojemné sledovat, jak autor na základě takové nepodstatné blbosti, jakou je upřednostňování anglického názvu domény czech-tv, dokázal rozvést svůj investigativní novinářský přístup a naroubovat na kmen veřejnoprávnosti ČT obavy, o jejím komplexu méněcennosti. Je dojemné sledovat jak odbíhá od tématu, aby přes historické konotace, otázky vzoru sociálního chování průměrných i bohatých brazilčanů a jejich módních plastických operací, přešel v samém závěru až k českým písničkám sedmdesátých a osmdesátých let, na kterých shledává jen málo původního.

Jedním slovem guláš, do kterého autor vmíchává nesourodé ingredience v přesvědčení, že vytváří stylisticky i obsahově jedlou pochutinu, po jejímž pozření procitne z národní letargie každý jenom trochu rozumný Čech. Rozpačité chuti Golgova psaní opět nepomáhá ani bulvární koření, kterak příslušníci brazilské chudiny kradou obětem hlavně boty od firmy Nike anebo Corvettes a jak si může každý Brazilčan z minimální mzdy koupit kuře!

Nepomohou zde ani detailní popisy scén, jak byl přepadený Golgo obrán pouze o americké dolary, zatímco brazilská měna zůstala útočníky nepovšimnuta. Dramatická zápletka vrcholí vyjmenováním všeho, o co novinář přišel, tenisky Ivan Lendl, hodinky Casio, levné tričko s anglickým nápisem a bermudy z vietnamského trhu, zatímco sandály Olympus nikdo nechtěl.

Skutečným vrcholem argumentace že ČT snobsky využívá angličtinu je, když se dovídáme, jak si jedna Golgova sestra nechala udělat nový nos, zatímco druhá sestra - která je na ulici obtěžována pískáním (což prý znamená že je dost atraktivní) pro změnu zase nová prsa. Jan Čulík tomu odborně sekunduje svoji poznámkou: „mimochodem, tyto silikonové implantáty jsou teď v západní Evropě označovány za nebezpečné, protože se stávají zdrojem těžkých infekci.“ Golgo nakonec sekvenci uzavírá : "Myslel jsem, ze po operaci uvidím Pamelu Andersonovou, ale neviděl jsem nic“ a v samém závěru pohotově sděluje: „Jako obvykle jsem se dostal velmi daleko od začátku tohoto článku: Česká televize a její anglicky název internetové domény. Výše uvedena všeobecná fakta vsak ukazuji, jak absurdním se člověk může stát, když má komplex méněcennosti a opičí se po jiných kulturách.“

Co když je Fabiano Golgo sám skrytý pedofil ?

Vím že tento konfrontační titulek zaznamená odpor, ale volím jej záměrně. Konfrontační i když jinak, byl i zmiňovaný úvodník ze 28.5.01 a v úvodu tohoto článku jsem popsal proč. Úvodník Britských listů ze 29.5.01 se v odvážném tvrzení že Česká republika možná nepatří k evropským zemím ostře zasahujícím proti pedofilům, opírá o svědectví Jiřího Szuty který tvrdí, že v dětském domově v Brně -Hlinkách se volně pohybuje pedofil. To je samozřejmě těžké obvinění, které by mělo bý okamžitě prošetřeno. Nicméně i přesto by se měl Jan Čulík zdržet patosu když píše : „Možná právě nyní, když čtete tyto řádky, sexuálně zneužívá děti v domově“. Jan Čulík zde ale užívá seriozně plnými doušky jen ono „nevhodné emocionální pojetí skutečnosti“, které jsme si my ( problém vytěsňující) tak nešťastně spletli s emocionální manipulací z bulvárních novin.

Fabiano Golgo ve svém novém článku přinesl čerstvé informace a nebo jen doplnil to, co ve svém prvním textu neuvedl. Článek má několik rovin.Autentickou, v té píše autor o pedofilii v dětském domově , dokumentační, v ní dokládá nám „nevěřícím Tomášům“ zvyklým na stereotypní novinářskou práci co všechno postoupil ve své investigativní novinařině (díky za to, mohlo to být hned) a poučnou, v které z nás dělá blbce.

V autentické rovině jsme svědky těžkého obvinění, které by mělo být okamžitě prošetřeno. Je však postaveno hlavně na svědectví Jiřího Szuty, ke kterému jsem já skeptický. Především volil pohlaví pana Bohumila, tedy nejjednodušší cestu prostituta, přestože byl schopen - jak píše Ondřej Čapek- zvládat zátěžové situace. Navíc, po detailním líčení všeho co prožil, by tu totiž již neměl fyzicky být ( např.kopání do břicha, házení po místnosti) a tyto informace považuji za přehnané.

Nakonec nedůvěryhodným byla pro mě i „původní“ forma zpracování Szutova příběhu, ale to nám Jan Čulík podrobně„vysvětlil“. F.Golgo v jednom z úvodních odstavců nového textu píše tak nesrozumitelně, že není jasné, zda ve hře nezůstává náhodou ještě svědectví nejmenovaného„jednoho zaměstnance“. Novinář o tom píše: „Když byl ředitel ústavu v Brně-Hlinkách informován o podrobnostech pedofilie ze strany jednoho svého zaměstnance, místo, aby proti tomu učinil patřičné kroky, sdělil Fabianu Golgovi, ze on "není členem jeho rodiny", takže nemá právo "se ho dotazovat na podrobnosti sexuálních aktů". Ze souvětí není jasné, zda nejmenovaný zaměstnanec je také svědek a nebo sám pedofil. Nakonec ani ředitel dětského domova nemohl vyloučit možnost, zda novinář kterého nezná a který se zajímá o podrobnosti pedofilie, není náhodou sám pedofilem.

Každopádně pokud ředitel brněnského ústavu nepopíral, ze byl Jirka sexuálně zneužíván., je nasnadě, iniciovat celou věc u orgánů činných v trestním řízení, aby to bylo celé prošetřeno. Ředitelův argument že si o to říkal, pokud to řekl, přece jen není dostačujícím vyřešením této citlivé záležitosti. Samozřejmě je otázkou, kam se poděl přirozený stud čtrnáctiletého chlapce ( já jsem poprvé masturboval také na záchodě, i když až v 16 letech), který se ukájel „nenápadně“, skryt pod peřinou (přece jen určitým pokrokem jsou peřiny v domovech, dříve bývaly prý jen deky, které ale nebyly k masturbaci příliš vhodné).

F.Golgo píše, že Jiří Szuta svědčil, že on a druhý chlapec v domově byli neustále obtěžováni, a to jedním ze zaměstnanců ústavu. Svědčil prý o tom, ze tento muž prostě často čekal ve tmě, někdy i dvě hodiny, a potom vyskočil, když tito dva konkrétní chlapci masturbovali. Nikdy se to prý netykalo nikoho jiného, strhl z nich přikrývku, rozsvítil světlo, dokonce se i nesouhlasně dotýkal jejich genitálií při erekci. Jiří Scuta uvádí, že tento zaměstnanec to dělal ČASTO, je tedy s podivem, proč oba chlapci ve své „produkci“ nepřestali, když přece museli vědět či poznat, že se onen zaměstnanec dívá. Minimálně to mohli vzhledem k té četnosti předpokládat, o důvod víc to říci řediteli a nebo někomu jinému včas. F.Golgo celou věc uzavírá: „Výše uvedené svědectví vychází jen od Jiřího Szuty, ale v každé normální zapadní zemi by se jim úřady vážně zabývaly.“ Ano, úřady by se tím měly zabývat, ale opět se vracím ke svému původnímu názoru : Kdo a jak určí míru hodnověrnosti jeho svědectví, míru toho co je pravda a co je chlapcem přibarveno, když za to může jít natvrdo někdo i sedět?

Je to skoro úplně všechno pravda

Dokumentační rovina nového textu F.Golga mohla přijít hned v začátku a byl klid. Nebylo třeba kvůli tomu sehrát představení o nechápajících čtenářích, protože zájem srozumitelnosti a doložitelnosti argumentů, by měl být především prvotním zájmem samotného novináře. Zvlášť tehdy, pokud chtěl F.Golgo vyvolat na toto téma diskusi. Nemůže se divit, když díky formě vzbudil pochyby o to, zda je „pořádný novinář“. Já jsem jeho informace o tom co vše v té věci udělal uvítal, nicméně o jeho autorských kvalitách si stále nemyslím nic dobrého.

Po jeho „průjmu“ na téma czech-tv a snobském zneužívání angličtiny, je to naopak ještě horší. Uvidíme s čím dalším „skvělý“ brazilský novinář ještě přijde a jakým způsobem mu bude Jan Čulík krýt záda. F.Golgo píše, že si je vědom své „melodramatické chyby“, proč tedy tolik vzbouřeného povyku kolem toho, že jsme si toho všimli?

V zájmu ověřování pravdivosti Jirkova příběhu, novinář v závěru článku nakonec uvedl, že konfrontoval řadu lidí a došel prý k závěru, že si je jist, že je to skoro úplně všechno pravda. To je ovšem obdivuhodná formulace seriozního novináře, jehož prvotní text žádné pochyby nepřipouštěl, i když jsem se na ně snažil od začátku upozornit. Co je to za formulaci SKORO, ÚPLNĚ, VŠECHNO? Skoro znamená téměř, ale ne ještě zcela, úplně znamená zcela, ale ještě ne všechno, všechno pak znamená všechno, ale v tom případě nelze použít slovo skoro, protože to je zase to samé od začátku : SKORO VŠECHNO, nebo NE ZCELA, v našem případě ne zcela všechno pravda. Takže F.Golgo si je vlastně -jinak řečeno - jist, že ne zcela všechno co uvedl Jiří Scuta, je pravda. Jisti si totiž můžeme být pouze něčím co je pravda (lze to vůbec?) a nikoliv tím, co není jisté.

Je cosi prohnilého ve státě českém

To ale nevadí, aby Fabiano Golgo nenaplnil další rozměr svého nového textu a tou je rovina poučná, samozřejmě pro nás, neosvícené a nezkušené čtenáře z České republiky. Sugestivně se jich v závěru ptá: „Takže myslíte, ze jsem měl raději mlčet? Když vidím, že česká společnost akceptuje, že jsou státní úředníci a politikové zkorumpovaní, nemám o tom psát? Jestliže vidím nespravedlnost, ale společnost je na to zvyklá, mám předstírat, že to nevidím? Nikoliv pane Golgo, nikdo to přece po Vás nechtěl. Burcujte, alarmujte a pište, ale pořádně, aby se to dalo číst. Podobných témat, příběhů a případů je totiž stejným způsobem v médiích ventilováno mnoho.

A také by jste si neměl myslet, že jste tu jediný „směšný rytíř“, bojující s větrnými mlýny. A směšný nebo pomatený rytíř když si myslíte, že lidé kteří reagují na Vaše texty, Vás chtějí umlčet jen proto, že je jim nepříjemné, co se ve zmiňovaných institucích děje. To je opravdu sebestředný blud vlastní jedinečnosti s kterým jste přijel do České republiky, když vidíte za každou kritikou hned nepřítele s foukačkou, napuštěnou jedem. Buďte skromný pane Golgo a nemyslete si, že víte všechno o našich ústavech. Nevíte, ani v tom dobrém, ani v tom zlém slova smyslu. Ani já to nevím a mám se zdejším prostředím řadu zkušeností. Já Vás samozřejmě znám jen z textů, z toho jak přemýšlíte a neznám důvod vašeho rozhodnutí pobývat v České republice. Nevím zda je to proto, že Vás v Brazílii každou chvíli okradou (to se Vám může stát i tady) a nebo proto, že máte rád českou kulturu, ale věřte, že je dobré pečlivě naslouchat a bedlivě rozlišovat. Určitě to děláte.

Zdejší lidé jsou totiž citliví na jakékoliv signály rétorického poučování, protože to zažili dlouhá staletí a jistě víte proč. „Zbavte se“ své národnosti a netlačte ji před sebou jako obranný štít, protože mě je jedno odkud jste, mě vadí , že se za své cizinectví schováváte když si myslíte, že kritiku sklízíte právě díky svému odlišnému původu. I to je totiž klišé, podsouvat nám v případě vaší kritiky a priory tyto důvody. Klišé, na jehož šíření se v našem případě podílely částečně i Britské listy. Je to ovšem medvědí služba dobré věci.

V závěru píšete, že Vaše práce týkající se Jiřího Szuty a podobně postižených dětí je investigativní a že Váš článek neobsahoval všechny etapy Vaší investigativní práce. No, měly být alespoň naznačeny pane Golgo, chyběly mi tam a proto jste neodvedl pro BL dobrou práci a trochu jste nás i podcenil. To potvrzujete, když hloupě zevšeobecňujete : „Je zjevné, ze vy lide v České republice jste zvyklí na nesmírně stereotypní novinářskou práci - nikdy jste neslyšeli nic o lidech, jako je Tom Wolfe nebo o desítkách jiných novinářských stylů“. Nikoliv pane Golgo, mýlíte se, co se týká mě, nebyl jsem dosud zvyklí na jediné, na špatné texty v Britských listech !

Happy End ?

Fabiano Golgo napsal ve svém posledním textu tuto nejdůležitější informaci : „Po mých protestech a poté, co jsem křičel na mnoho lidí, včetně policie, byl Jiří Szuta převeden jinam. Je nyní v malé vesnici, nikoliv mezi mladými delikventy a je na pokoji nikoliv s třiceti, ale s devíti jinými dětmi. Ředitel mě a mého asistenta pozval, abychom je navštěvovali o každém víkendu, pokud chceme, a když tak ho brali i ven. Spojil jsem se s mnoha rodinami, které se starají o bezprizorní děti, a jedna z nich nyní právě podstupuje byrokratickou proceduru, aby si Jirku mohla vzít domů.“

Patří Vám za to dík pane Golgo a doufám že Jiří Szuta nezklame ani Vás, který jste mu tolik věřil, ale především sám sebe. Jestliže jsem ve své první reakci na Váš text o tomto chlapci napsal, že Jiří Szuta šanci má, má možnost ji nyní reálně využít. Jiná třeba už nebude. A tak v duchu toho co jsem chtěl skrze Klíčov sdělit jen tolik, že už to hodně záleží na něm.