Obrana Jiřího Balvína: považuji ho za poctivého člověka
Milý Tomáši Pecino,
minulý týden jsem Vám poslal několik tipů na otázky, které by měly být položeny prozatímnímu generálnímu řediteli ČT Jiřímu Balvínovi.
Doufal jsem, že mu otázky sám položíte - spolu s jinými - v rámci rozhovoru, o nějž usilujete.
Otázky jsem poslal jako čtenář a jeden ze sponzorů Britských listů, které si - podle jednoho z Vašich reklamních hesel - platím jako investigativního novináře v České republice.
Dostalo se mi však nemilého překvapení, když jste mé otázky tak, jak jsem Vám je poslal, publikoval. Že tak učiníte, by mě ani ve snu nenapadlo. Abych zjednodušil situaci, budu z tohoto nepříjemného nedorozumění vinit toliko sebe - nenapsal jsem specificky, že otázky nejsou míněny jako článek k přímé publikaci. Chybně jsem předpokládal, že Vám to bude jasné, a nevzal jsem do úvahy ani nedobrou zkušenost, kterou v BL s publikováním dopisů, míněných jako soukromé, měli v minulosti jiní pisatelé, a koneckonců i já sám.
Na manažerské škole v Londýně mě učí, že chci-li někomu s jistotou opravdového porozumění něco sdělit, musím mu nejprve říct, co mu budu chtít říct, potom to říct, potom sumarizovat, co jsem řekl a nakonec žádat jeho potvrzení -interpretaci vlastními slovy, co podle něj bylo mými slovy řečeno.
Skvělá teorie, a jak málo se jí v reálné situaci řídím.
Proč je špatně, že otázky byly takto v BL publikovány?
Nikoli pro otázky samy, nýbrž pro zmatení kontextů. Nemohu si pomoci, ale z otázek, chybně publikovaných jako článek, může v mnoha čtenářích vzniknout dojem, že já, televizní pracovník, zasvěcenec,vím o Balvínově účasti na korupci (včetně konkrétních komodit, jako dům, auto a možná i jachta, které si za svůj mrzce získaný peníz pořídil), popřípadě o lžích, jichž se dopustil(nepřiznaná práce pro Ivana Langera).
Jenže já nic takového NEVÍM.
Vím jen, že v naší televizní branži,kde se všichni se všemi známe, se o Jiřím Balvínovi vedou nepěkné řeči. Pět lidí mi v poslední době řeklo, jak v době svého působení ve funkci šéfproducenta Producentského centra uměleckých pořadů „bral“ - prý deset až dvacet procent z rozpočtů koprodukovaných filmů, které schvaloval (zvláštní, kolik lidí je vždy přítomno a skryto na místě, když se předávají obálky,a znají i sumu,v obálce ukrytou), jiní popsali sladký život, který si vede (fáro, hory, potápění s jachtou), další vědí o tom, jak mu na to Ivo Mathé přišel, a proto musel Jiří Balvín z ČT odejít, poslední „informace“ zase říká, jak Balvín coby „kozel zahradníkem“ schválně svádí auditory ze stopy, aby se na nic nepřišlo…
Povídá se, povídá, šušká se, šušká - a plíživá moc šuškandy se vkrádá do mysli…
No to je hrůza, ten Balvín, jasně, něco mohou být pomluvy,ale na každém šprochu pravdy trochu…
Rozkladná síla představy, že nakonec už i naše Česká televize je v moci zkorumpovaných bratrstev, ochromuje naši víru v lepší příští.
Smutek,rezignace,bezmoc, vztek.
Co s tím? Hovořme o tom, zeptejme se, ven z poťouchlých drbů z chodeb Kavčích hor na světlo veřejné diskuse!
Veřejní činitelé musejí být neustále kontrolováni a zkoumáni.
Budiž však jasně řečeno, že do té doby, než někdo opravdu dokáže korupci, anebo ho přinutí veřejně lhát, je pro mě ( a myslím si, že by měl být pro všechny) Jiří Balvín POCTIVÝM ČLOVÉKEM. Poctivým člověkem, pro kterého platí presumpce neviny.
Proto jsem Vám, Tomáši Pecino, poslal otázky, abyste se VY jako novinář (nikoli tedy já jako televizák, budoucí kandidát na řádného generálního ředitele České televize) na ně ZEPTAL.
Třeba by pak Jiří Balvín musel lhát…anebo bychom se dozvěděli, že dům v Braníku stavěl postupně od konce sedmdesátých let svépomocí a stejně tomu bylo s jachtou, postavenou s dalšími českými suchozemci - námořními nadšenci. A jak do Alp začal vyjíždět hned po revoluci,podobně jako tisíce dalších českých lyžařských milovníků - a jako oni si na Alpy šetří celý rok.
Deset let jsem pracoval v televizi v oblasti výběru a nákupu převzatých pořadů anebo jako přímý nadřízený těchto programových složek. Deset let v neklidném kontaktu s externími výrobci a dodavateli pořadů, českými i zahraničními. Deset let v prostředí, které bylo, je a bude více či méně korupční - záleží na kvalitě kontrolních mechanismů,vždyť přece nejvíce příležitost dělá zloděje. Deset let obchodních jednání,obědů a večeří, které platí ten, co něco nabízí (psychologové prodeje dobře vědí, že když zaplatíte drahý oběd, klient se většinou cítí už maličko zavázán). Mám s některými bývalými obchodními partnery nadstandardní přátelské vztahy, po letech známosti. Také jsem udělal několik chyb z nezkušenosti, o kterých dobře vím. Také jsem několikrát byl v situaci náznaku či dokonce přímé formulace korupční nabídky.
Nic z toho neznamená, že jsem se nechal zkorumpovat, že jsem nechal vložit svůj osud do rukou někoho jiného, kdo mě může až do smrti vydírat.
Nemám však žádnou možnost vyhnout se tomu, že mě jiní lidé z korupce podezírají, nebo o mě roznášejí pomluvy.
Když jsem v roce 1993 odcházel z České televize do Novy, přátelé mi donesli,že jsem byl také v ČT takto pomlouván (jak známo, nepřátelé vás zraňují tím, že vás pomlouvají, a přátelé tím, že vám pak pomluvy donášejí). Nedostává se mi slov, abych popsal bolest z křivdy, kterou jsem tehdy cítil. Snad na ničem jsem si v práci ve své tvůrčí skupině nezakládal tolik, jako na své neúplatnosti.
Jiří Balvín dnes možná také ani neví, jaké nepěkné řeči se o něm vedou - pomlouvaný se často dozvídá jako poslední. Nuže, teď už ví.
Jak se asi cítí, má-li čisté svědomí, takto odměněn za svých snad třicet let práce pro Českou televizi, práci třeba s chybami, průšvihy a omyly, ale přesto poctivou?
Existuje tzv.zlaté pravidlo, přijímané snad všemi nábožensko-etickými soustavami světa.
Říká nečiň nikomu, co nechceš, aby činil on tobě - anebo, v pozitivní formě, čiň ostatním to, co chceš, aby oni činili tobě.
Kdo tohle pochopí,často po vlastní trpké zkušenosti, bude velmi vážit svá slova a své soudy. Bude opatrný, aby neublížil. A bude se snažit jiné nepomlouvat.
Snad nejvíc bychom o tom měli přemýšlet my, říkejme si třeba občané- novináři(každý občan je potenciální novinář),kteří vstupujeme se svými slovy do veřejného prostoru.
Tady totiž teče krev, protože slova jsou také činy a zlá slova jsou jako dýky.
S dýkami v srdcích, zaplaveni bolestí, nejsme schopni se na ničem dorozumět.
Ani lidé, kterým zjevně velmi záleží na společné věci - třeba na budoucnosti České televize.
Jakému argumentu třeba Nikolaje Savického může být otevřena Jana Dědečková, označená jím veřejně za hloupou hostinskou, jež zavinila krizi v ČT?
Jak vnímá Janu Dědečkovou Ivo Mathé poté, co bez důkazů veřejně vyslovila podezření, že prostřednictvím firmy ČT Invest byly financovány některé politické strany ?
Jaké analýzy Tomáše Peciny dokáže vzít za bernou minci Zdena Hůlová, jím bez důkazů veřejně onálepkovaná jako zkorumpovaná osoba?
Začínám asi rozumět, proč Gándhí říkal, že věří v rovnoprávnost všech lidí na světě, kromě novinářů a fotoreportérů.
A proč Ludwig Wittgenstein, snažící se s vůlí terapeuta zbavit jazyk strašné moci, kterou nad námi všemi vykonává, říkal že jeho cílem ve filosofii je ukázat mouše cestu, jak se vyhnout okennímu sklu.
O čem není možné mluvit, o tom je třeba mlčet.
Jinak - Babylon.
Jenže - my musíme nějak mluvit, dorozumívat se, diskutovat…
Zkusme se tedy řídit zlatým pravidlem.
Další dobrá rada - není nad osobní kontakt.
Psychologové se většinou shodují, že naše úspěšné dorozumění při rozhovoru spočívá v šedesáti procentech na „body language“(gestika, držení těla, mimika), ve třiceti procentech na tónu hlasu a jen v deseti ( ! ) procentech na vlastním významu slov.
Ach, ty limity a meze všech internetových konferencí a chatů…
Poslední radu nalézám ve svém oblíbeném Filosofickém slovníku pro samouky aneb Antigorgias od Vladimíra Neffa, druhé rozšířené vydání Praha 1993, strana 366, v hesle SOUD:
„Při přechodu od zkušenosti k soudu, od poznání k jeho užití se člověku vede jako poutníkovi, na nějž v horském průsmyku číhají nepřátelé. Obraznost, netrpělivost, ukvapenost,samolibost
nepoddajnost, navyklé pochody myšlení,pohodlnost,lehkomyslnost,těkavost a jak už se jmenují všichni ti záškodníci s družinou - leží v záloze a znásilňují nadále muže činu stejně jako tichého, od vášní zdánlivě oproštěného pozorovatele,“ praví Goethe ve svém Pokusu o prostředkování mezi subjektem a objektem. Má pravdu,tisíckrát pravdu.I neznám lepší obrany proti těmto nepřátelům, odevždy znetvořujícím lidskou myšlenku, než podrobit se jednou za čas přísné, suchopárné,ale očistné gymnastice elementární logiky,prokousat se jejími k smrti nudnými, blahodárně potvornými pravidly, klasifikacemi,děleními,obměnami,obraty,
sylogismy a jak se už všechny ty čáry jmenují. Jádro elementární logiky je nauka o soudu.
Tomáši Pecinovi s přátelským pozdravem a Jiřímu Balvínovi s přátelskou omluvou
Petr Sládeček
Poznámka TP: Důkazy o tom, že Z. Hůlová se v RRTV osobně podílela právě na těch rozhodnutích, která nejvíc poškodila veřejný zájem (a zájem českého státu ve sporu s R. Lauderem), má redakce BL z věrohodných zdrojů, mj. od jednoho současného a dvou bývalých členů Rady.
