Marcelu Derianovi: Kritizoval jsem bídnou úroveň televizního zpravodajství
Vážený pane Deriane,
je mi velice líto, že Vás moje kritika pořadu ČT tak pobouřila. Myslím
ale, že se dopouštíte jisté nespravedlnosti, když ze mě děláte rudého
kritika zisků podnikání farmaceutických korporací (stejné
nespravedlnosti vůči Vám bych se mohl snadno dopustit i já, když bych z
Vás dělal jejich fanatického obhájce).
Článek si nekladl za cíl nadnášet
řešení problému, jenom se zamýšlel nad tím, čím to je, že si redaktoři
jednoduše nepoložili některé otázky, anebo, pakliže tak učinili, proč s
nimi neseznámili veřejnost: např. v souvislosti s léčbou AIDS probíhá v
současné době celosvětová diskuse o legitimitě patentových zákonů a z
nich plynoucích zisků farmaceutických firem, k tomuto důležitému tématu
však česká média většinou mlčí.
K chudobě ducha jenom podotýkám, že jako televizní divák mám právo
nevědět nic o ekonomické (či jakékoli jiné) realitě, která nutí ten či
onen subjekt jednat tak či onak: žijeme totiž ve složitém světě.
Požaduji jenom bezvýhradné právo na všestrannou (záměrně nepíšu
"objektivní") informaci: příspěvek totiž měl objasnit, PROČ je nevýhodné
za dané situace výrobek distribuovat.
Jste velice laskav, že jste mi to
schematicky vysvětlil Vy, měli to ale učinit redaktoři, třeba větou:
"Za
stávající situace je pro firmu neúnosné nadále v ČR lék distribuovat,
neboť náklady na jeho registraci a distribuci ve výši XXX Kč ročně
zdaleka převyšují zisk z prodeje, který za minulý rok činil pouhých YYY
Kč, a představuje tak vzhledem k celkovému ročnímu obratu firmy na
českém trhu ve výši ZZZ Kč neúnosnou ztrátu."
Je koneckonců jedno, že jste nepostřehl, že ani jeden z možných přístupů
k reportáži, tak jak jsem je v článku předestřel, není mým osobním
názorem na řešení problému.
Spíš mě zaráží to, že Vám nedošlo, že článek
nepojednává o problematice Alzheimerovy choroby a jejím léčení či
neléčení v ČR, ale o bídné úrovni televizního zpravodajství: dané
příklady se nepokoušely postihnout problém, byly pouze spekulativním
příkladem, jak by mohla reportáž dopadnout, kdyby byla pojata stejně
tendenčně a jednostranně, ale JINAK.
O pseudofilosofování si s Vámi nedovoluji diskutovat, závěrečné úvahy si
filosofické ani filosofující ambice nekladly, byly spíše jenom volným
řetězem úvah a podnětů k zamyšlení, ke kterým si osobuji plné právo. Vy
pak ovšem máte plné právo se mnou nesouhlasit, v čem však spočívala
pseudofilosofičnost mých úvah, jste nevysvětlil.
Každopádně jsem rád, že článek vůbec vyvolal nějakou reakci. Za tu jsem
Vám velmi vděčen.
S úctou
Petr Brabec
