Česká policie je nebezpečná občanům
Vyšetřování skončilo, zapomeňte!
Tento vzkaz nám posílá Inspekce ministra vnitra závěry z vyšetřování násilí, kterého se dopustili policisté na služebně v Ocelářské ulici v Praze 3 vůči účastníkovi protestů pro zasedání MMF. Přes zřejmou neochotu příslušných míst věc řádně prověřit musela nakonec Inspekce pod tlakem mezinárodní veřejnosti ve vyšetřování pokračovat a konečně i připustit, že k nezákonnostem na policejní služebně skutečně došlo.Nikdo však nebude potrestán, protože prý nelze zjistit konkrétního pachatele( rozuměj: nikomu se nechce ho najít).
Mé sympatie v době protestů prokazatelně nebyly na straně výtržníků mezi demonstranty. Přesto, nebo právě proto,považuji závěry inspekce za skandální. Policie demokratického státu musí měřit narušitelům zákona stejně, ať jde o anarchisty nebo o policisty. Toto se zřejmě v tomto případě neděje.
Po věcné stránce je výsledek šetření pozoruhodný jako důkaz neschopnosti policie vyšetřit trestný čin. Na služebně přece nemohly být stovky neevidovaných policistů. Okruh podezřelých musel být velmi úzký. Nevíme, zda poškozenému Zajackowskemu byla dána možnost identifikovat pachatele násilí. (Víme, Zajackowský identifikoval policistu, který ho bil, viz zpráva OPH výše, pozn. JČ.)
Ale i kdybych připustil, že samo označení poškozeným nestačí na odsouzení pachatele, nemohu mlčet k tomu, že z policejní brutality nebyly vyvozeny žádné důsledky.
Nelze-li v tomto případě skutečně zjistit viníka,z profylaktických důvodů bylo nutné všechny, kteří se v té době pohybovali na služebně a byli podezřelí z účasti na surovostech, postavit mimo službu a postupně propustit ze služeb policie.
Pokud se tak nestalo, všichni, kdo mají k podobnému jednání sklony, byli povzbuzeni: ani jim se v budoucnu nic nestane, dopustí-li se něčeho podobného.
Mimo pochybnost je trestní odpovědnost velícího důstojníka směny, který nedbalým výkonem služby připustil nezákonné jednání svých podřízených.
Zpráva nic neříká o tom,že by na něj Inspekce podala trestní oznámení.Ostatně připustíme-li, že zadrženého mlátil jediný z přítomných, všichni kolem něj, kteří přihlíželi, nezasáhli a trestní jednání svého kolegy neoznámili, porušili zákon. Nevidí-li toto Inspekce, musíme se ptát po úrovni právního povědomí jejího šéfa, proslulého aktéra "kufříkového průšvihu" Miloše Zemana.
Policie, která přísně nevynucuje dodržování zákonů svými příslušníky, sama ohrožuje zákonnost v zemi. Táži se, jaký je rozdíl mezi brutalitou pseudodemokratické české policie a surovostmi gestapa a STB ? Dokázal by na tuto otázku bez začervenání veřejně odpovědět pan ministr vnitra ?
Skutečnost,že došlo k policejnímu násilí, že bylo vyšetřováno neochotně a nedbale a nikdo za ně nebude volán k odpovědnosti, prokazuje, že policie je nebezpečná občanům. Tím se ovšem Česká republika stává místem nebezpečným k životu. To, co se stalo Zajackowskému, se může stát každému z nás a nikdo se nedovoláme pomoci ani pozdější spravedlnosti. Máme stejný důvod, bát se naší policie, jaký jsme měli před Listopadem.Bylo snad toto účelem "sametové revoluce" ?
Netečnost k trestné činnosti policistů z Ocelářské je však také urážkou té převažující slušné části jejich kolegů. Ani exces z Ocelářské nemění nic na tom, že většina z mužů v policejní uniformě jsou slušní lidé, oddaní své práci, denně vystavení nebezpečí, poměrně špatně placení, znevýhodnění v boji proti pachatelům špatným technickým vybavením, prohrávající v řadě akcí díky hlouposti nadřízených komunistických dinosaurů na velitelských místech. Jak však máme na ulici poznat od sebe zločince v policejní uniformě od člověka, řádně konajícího svou službu ?
Obzvlášť špatné na celé věci je to,že netečnost k policejní brutalitě z Ocelářské ulice není náhodným jevem. Případů, kdy Inspekce ministra a jiné kontrolní orgány vzkazují poškozeným, že mají zapomenout, protože z důvodu nějakých pochybných vyšších zájmů pachatelé prostě nebudou usvědčeni, je celá řada a není proti tomu obrany. Shovívavost k přestupkům, projevům neschopnosti a pochybné minulosti je navíc systémovým prvkem v přístupu ministra vnitra k chování lidí z jeho resortu. Vztah režimu k policii jako uzavřenému, nad ostatní složky společnosti nadřazenému celku, se "sametovou revolucí" nezměnil, za Grossova působení se naopak trvale zvýrazňuje.
Celý případ dokazuje,že je nutná zásadní změna politiky státu na úseku vnitřní bezpečnosti, zahrnující rozsáhlou personální obměnu,reformu trestního řádu a zákona o policii, zřízení nezávislého vyšetřovacího a kontrolního úřadu pro potírání nezákonností v činnosti policie. Mimo to by odchod všech, kteří zavinili skandál v Ocelářské ulici, přispěl k posílení důvěry občanů v resort vnitra.
