M. Knížák, který zaujal spíš oblečením než originalitou názorů, zopakoval, že v daném stavu není vyloučena privatizace nejméně jednoho kanálu ČT, E. Kohák v nikoho neurážejícím a nekonkrétním projevu zdůraznil, jak významným kulturním statkem je Česká televize a jak důležité udržet její veřejnoprávní status, P. Žáček promluvil a neřekl nic a Z. Forman, řečník rovněž nikoli brilantní, se blýskl poznatkem, že ČT je zadlužená (jak se ukázalo, utkvěla mu v paměti zmínka o plánovaném deficitním rozpočtu na letošní rok).

Britské listy se otázaly E. Koháka, jak se dívá sub specie "kultivace demokratického diskursu", o němž tak plamenně hovořil, na prosincovou a lednovou televizní revoluci. Filosof nelomených názorů se vyjádřil jednoznačně: co se kolem ČT odehrálo, je podle něj velkou věcí, neboť se v tom projevil zrod občanské společnosti. Je pozoruhodné (a politováníhodné), že Kohákovi zřejmě dodnes nedošlo to, co si záhy uvědomila valná část české veřejnosti, totiž že "boj o Kavčí hory" nebyl ničím jiným než dovedně realizovanou manipulací, a nezbývá než si postesknout, že údajná moudrost a erudice se v jeho případě snoubí s naivitou téměř dětskou.

Rovněž nás zajímalo, jak se M. Knížák, velký příznivec "legalismu" v době vzbouření, dívá na to, že Rada okamžitě po svém zvolení začala porušovat zákon a na svá jednání nepouští novináře. Ukázalo se, že radní jsou v této otázce nejednotní: zatímco Knížák prohlásil, že jemu přítomnost veřejnosti ani v nejmenším nevadí, a Kohák prý dokonce obeslal své kolegy v tomto smyslu memorandem, Pavel Žáček prohlásil, že Rada smí podle zákona zasedat neveřejně (protože si ale ani přes usilovnou snahu nevzpomněl, kde to v zákoně četl, nikoho o svém názoru nepřesvědčil).

V další diskusi se hovořilo o poradním ekonomickém orgánu, který Rada míní jmenovat, aniž jeho složení konzultovala s "veřejností" (rozuměj s přítomnými zástupci FITESu), a režisér Jiří Krejčík poté přednesl již tradiční jeremiádu nad stavem české společnosti vůbec a televizní tvorby zvlášť.

Závěr ze schůzky neskýtá mnoho důvodů k optimismu: bumerang, který v prosinci vypustili televizní pracovníci, se po půl roce vrací a zdá se téměř nemožné, že by demoralizovaní a vnitřně nejednotní bojovníci televizní fronty dokázali znovu vzdorovat. Že jsou od toho, aby pracovali a nikoli bojovali? Bezpochyby, ale nebyli to právě oni, kdo vypustil džina z láhve? (TP)

Poznámka JČ: Jak jsme se obávali, zdá se, že se v Radě ČT hned zpočátku projevil neblahý zvyk mnohých českých humanitních intelektuálů, totiž tlachání bez hlubší znalosti věci a bez provedení skutečné práce. Pro zasedání v Radě ČT totiž nestačí si tam chodit vypít kafe: odpovědná činnost v Radě vyžaduje systematickou práci nejméně osm hodin denně. Zdá se, že nikdo z nynější členů Rady není ochoten věnovat práci v Radě tento naprosto nutný čas. Pokud to však členové Rady nebudou dělat, zůstanou jejich výroky při zasedání na úrovni trapně banálních, neinformovaných, popřípadě ideologicky zabarvených povrchností. (Příklad z minulé Rady: tam se taky nikdo systematicky analýze televizní situace nevěnoval, postupně s výjimkou Jany Dědečkové, oné "primitivní hostinské z venkova". Ta sice o televizní problematice zpočátku také nevěděla příliš, ale byla ochotna se práci v Radě systematicky věnovat na plný úvazek. Tak se začalo stávat, že pouze ona jediná chodila na zasedání Rady připravena a mezi ostatními tlachaly mívala ona sama jediná připravená konkrétní fakta a argumenty, na které ostatní, nepřipravení členové Rady neuměli reagovat.) Tentokrát, zdá se, není v Radě nikdo, kdo by byl ochoten se televizní problematice věnovat systematicky a intenzivně na celý pracovní úvazek, nezasedá, takže její jednání asi zůstane banálně povrchní.