Britské listy


pondělí 2. července

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Pochybná kvalita poskytovaných služeb:
  • S Fischerem? Jednou a dost! (Helena Havelková) Rozhovor s autorkou žaloby z Haagu:
  • "Jak jsme obžalovali Miloševiče" (Observer) Svoboda projevu:
  • Byl vydán v Čechách: Měl by být Mein Kampf v Německu konečně povolen? (New Statesman) Smrt latiny:
  • "Veritas odit moras" - co to je? Dnes už nikdo neví České školství:
  • Umění přežít a roztomilý rasismus Eduarda Zemana (Anna Koutňáková) Akademická svoboda v ČR:
  • „Za pozvání "extremisty" jako materiál na seminář snížil děkan FFUK dr. Zdeňku Zbořilovi plat na úroveň "prodavačky v samoobsluze" Česká televize:
  • Balvínovo faux pas o Tady a teď - Další krok na cestě ČT k privatizaci
  • Jana Dědečková opět zcela mimo realitu (Zdeněk Plachý)
  • Šlo nám o zásadní strukturální změny, nikoliv o pronásledování jednotlivců - Sundali jsme České televizi kalhoty (Jana Dědečková) Reakce:
  • Genocida ve Rwandě a západní komplicita: není to nic nového (Ivo Baran) Na konec školního roku:
  • „Všeckoť na světě jen na obrátku, a  život lidský jako sen...“ - hovory, naslouchání a  mlčení s nestorem českých učitelů Bohumilem Sedláčkem (druhá část, Ivo Fencl) Tváře na internetu:
  • Se zveřejněním galerie "podivných postav" nesouhlasím (Vojtěch Kment, Neviditelný pes)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Akademická svoboda v ČR

    Za pozvání "extremisty" jako materiál na seminář snížil děkan FFUK dr. Zdeňku Zbořilovi plat na úroveň "prodavačky v samoobsluze"

    Tento rozhovor původně vyšel na neonacistických stránkách
    vlast.cz.

    Rozhovor s PhDr. Zdeňkem Zbořilem, organizátorem politického semináře University Karlovy s podtitulem "Typologie politického extremismu"

    Za dobře odvedenou práci TREST!

    Na filosofické fakultě Univerzity Karlovy právě končí seminář "Typologie politického extremismu", na který jsou zváni různí představitelé pravicové i levicové scény. Jedním z nich byl i člen Národního odporu Praha (dnes začleněného do Národně-sociálního bloku) Filip Vávra.

    V podstatě se jedná o zavedení (v ČR nové) metody výuky, která jistě zkvalitňuje vzdělání studentů politologie. Avšak jako všude, i u nás se našli lidé kterým vadí vše nové. Lidové Noviny zareagovaly tím, že za zkreslených údajů (Vávra nepřednášel, ale odpovídal na otázky a mnoho dalšího) se snažily vyvolat dojem až propagace neonacistických myšlenek na akademické půdě. Osobně bych takovému výkřiku LN nepřikládal váhu (od doby co Emanuel Madler vyzýval k zákazu českých večerníčků považuji LN za bulvár), ale děkan UK Doc. Petr Kolář na hlas bulváru slyšel a okamžitě zasáhl. Pro většinu veřejnosti byla jeho reakce nepochopitelná. Zákaz semináře, snížení platu organizátoru semináře a hrozba ukončení pracovního poměru - taková reakce sama o sobě je nebezpečnější než 100 Vávrů na semináři! Pokud se Vám zdá, že tímto demokracie v ČR utrpěla další velký políček, tak to vidíte naprosto správně.

    Samozřejmě reakce lidí nenechala na sebe dlouho čekat a na tento popud se rozpoutalo velké množství debat ve všech médiích. Byly mezi nimi debaty přínosné, ale i takové, které nikam nevedly. Sám jsem se mnohdy zhrozil nad absolutním diletantismem některých politiků a novinářů - a nad jejich neznalostí této problematiky. Je sice pravda, že vlastenec v Čechách (díky neustálému osočování) musí mít politologii jako nutný koníček, ale od lidí, kteří se vyjadřují v televizi a tisku, bych čekal alespoň nějaké znalosti. Po tom, co zájem masové veřejnosti (voličů) opadl, se pomalu vytratil i zájem politiků. Ale ne tak nás, kterým při této kauze zatrnulo v zádech.

    Nikdo jiný neměl větší zásluhu na celém semináři, a nikdo za něj více nepykal než jeho organizátor PhDr. Zdeněk Zbořil. Následující rozhovor s ním ukazuje na interpretaci "demokracie" v České republice.

    Následující první dvě odpovědi jsou na otázky "V besedě na veřejnoprávní televizi o Vašem semináři zazněla otázka - Který extremismus je nebezpečnější - levicový či pravicový? Nemáte dojem, že k levicovému "extremismu" je společnost mnohem tolerantnější?" protože obě odpovědi byly poměrně obsáhlé, ale hlavně protože jsou jakýmsi úvodním slovem k celému rozhovoru je uvádím na první místě.

    Můj seminář začíná vysvětlením, že pojem extremismus považuji za nevhodný. Slovo "extremismus" je totiž jen slovo označující, chcete-li vhodné pro politické označení nebo žurnalistickou zkratku, ale nemůže být použito jako pojem nebo jako instrument analytický.

    Ve Spojených státech se např. za extremismus považuje takové politické hnutí, které se vyskytuje jen v Evropě a "směřuje k likvidaci demokratických pořádků" nebo ohrožuje ústavní pořádek demokratických zemí. Je zde častější používání slova terorismus, a to nejen pro násilné třeba i politicky motivované akce, jejichž cílem je zastrašování např. voličů nebo obyvatel určitého města. Na ten jsou přísní, ale na ideologické proudy /vč. nacismu, neonacismu, fašismu nebo neofašismu/ pohlížejí jako na ústavou zaručené vyjadřování myšlenek /viz Jackson v Norimberku: "...nesoudíme vás za vaše zrůdné myšlenky, ale za zrůdné činy a motivace k těmto činům..."/. Mnohem citlivější jsou však k projevům antisemitismu a k tzv. bílého rasismu /K-K-K atp./.

    V SRN jsou naopak více sensitivní na projevy nacismu a fašismu /vč. symboliky a rituálů/, antisemitismu a xenofobie, ale jsou tolerantnější k bílému rasismu, i když jej nepřehlížejí. Německou tradicí jsou také silné levicové tradice /od Marxe, přes SD až k Rose Luxemburgové, SD Výmarské republiky a konečně i části německého národního socialismu/, a proto se zde vžil termín extremismus především opět jen jako žurnalistická metafora. U nás jsme toto označení účelově přejali, ale pokud se v SRN někdo odsuzuje všeobecněji, raději se používá jazyk práva a hovoří se o protiústavní činnosti té které skupiny. Takže levicový extremismus je i u nás pojem velmi nepřesný, měli bychom spíše mluvit o komunistech a socialistech, jejich politických programech a politické praxi, jejich vztahu k minulosti a také se jich často optat na to, jak si představují budoucnost. Vynadat někomu do extremistů je velmi jednoduché /viz např. Klaus versus Havel/, ale nic neříkající. Mnozí naši sousedé dnes rozhodně nejsou extremisty, rád bych od nich slyšel, jaký mají vztah ke svým zkušenostem členů KSČ, co se jim na tom nezdá a co se jim na tom líbí. Jejich hlučné pokřikování na "pravicové extremisty" má možná jen jediný účel, abychom zapomenuli na jejich komunistickou minulost.

  • Mediální aféra okolo Vašeho semináře ve finále způsobila jeho ukončení. Co na to samotní studenti. Znáte jejich reakce?

    Reakce studentů byla velmi bouřlivá, nešlo jen o dopis "8 studentů", jak se nezasvěceně vyjádřili pp. děkan a rektor, ale o mimořádně vzrušený ohlas, který se přenesl na půdu senátu FFUK a později i senátu UK. Obhájci zákazu semináře tam působili nejen směšně, ale ukázalo se, že nic o celé věci vlastně nevědí, a že tomu /ani politologii/ nerozumějí. Reakce studentů byly a stále ještě jsou pro mne lichotivé a byly publikovány v různých denících. Zejména bych chtěl upozornit na čl. pp. Kateřiny Jacques a Petra Slunéčka v LN, který je mnohem zasvěcenější než např. stanovisko pana rektora UK. Na něj reagovala významná česká výtvarnice pí. Dana Záměčníková, která mi zatelefonovala, abych se na všechno vykašlal, a pokud se mi podařilo vychovat na FFUK alespoň tyto dva mladé lidi, mám být na co hrdý.

  • Seminář nakonec byl "kompromisně" povolen do konce školního roku, takže je čas zhodnocení. Jak velký byl jeho přínos pro studenty?

    Jak budou studenti reagovat na ukončení semináře na podzim nevím, ale možná, že se vedení FFUK podaří mne do té doby vyhodit a bude po problému. - pokud jde o přínos, myslím, že tento ročník byl mimořádně kvalitní. Mezi mými studenty jsou nejen lidé vzdělaní, ale i občansky způsobilí a nebál bych se je poslat na jakoukoli odbornou debatu /mimochodem, zítra jsou diskutovat 3-4 z nich do Kulturního centra židovské obce o soudobém antisemitismu/.

    Dále se mi podařilo získat jednoho nadaného mladého odborníka pro sledování tzv. extremismu na internetu /včera mi ukázal svou 300ss. práci, o které jsem předpokládal že bude max. 10ss./. Ale hlavně, seminář byl poučný zejména proto, že se v něm naučili kriticky zkoumat prameny, vyslovovat hypotézy a argumentovat. Porovnejte takový úspěch např. s publikacemi pana Ondřeje Cakla nebo Helsinského výboru, které mají velmi omezenou vypovídací hodnotu, zejména pro svoji nedostatečnost formální.

  • Jak se k Vám nakonec zachoval děkan za Vaši pracovní iniciativu?

    Pan děkan "ocenil" můj způsob vedení semináře odejmutím finančního osobního ohodnocení, což v mém věku a před odchiodem do důchodu může znamenat snížení ročního platu asi o 30 tis. Kč, tedy asi 25 procent ročního příjmu. Dostávám se tím do kategorie hůře placené pokladní v samoobsluze.

  • Jakých reakcí jste se dočkal od veřejnosti? Vyhrožoval Vám například někdo?

    Veřejnost reagovala velmi spontánně /nejen v ČR, ale v zahraničí/, a mohu konstatovat s uspokojením, že téměř všichni pochopili, že jde o věc samotnou a nikoli jen o moji osobu. Výhrůžky, kromě asi třech kolegů z vedení FFUK, se mi dostalo jen od pana Rejžka a Justla, ale to jsou lidé se sníženým prahem morální odpovědnosti. Navíc bych se je neobával označit slovem extremisté. Těch ohlasů mám asi okolo 200, všechny pozitivní a některé považuji vzhledem k poměrům na FFUK, za mimořádně odvážné. Snažil jsem se jejich autorům slíbit, že až budou oni atakováni, také vystoupím, pokud to budu umět, na jejich podporu.

  • Při organizování seminářů jste vycházel z jakých pramenů? Je pořádání podobných seminářů osvědčenou praxí i v jiných státech?

    Jednak jsem podobný seminář /pod názvem "aktuální problémy politiky"/ vedl s dvěma přestávkami celá 90. léta. Metodologii mám dostatečně propracovanou, vycházím z dnes poněkud opět módní politické antropologie a z inspirace poválečného Mass Observation. Samozřejmě, že podobná praxe existuje v zahraničí, vychází z politické kultury nebo stavu akademických badání. V SRN, kde jsem se studií tzv. Třetí říše zúčastnil již v roce 1967 /Freiburg a Heidelberg/, dokonce přenášel tzv. extremista Kosiek celý jeden semestr.

    Byl sice atakován akademickou obcí, ale vysoudil kompenzaci /viz Kosiek versus Německo/. V západní Evropě se dodržuje jakási nepsaná zásada, že akademické prostředí nebo prostředí odborné veřejnosti je více imunní než veřejnost, a proto se opatrně o extremismu mluví v mediích, na školách je to běžné. Např. film Unheil Hitler je přímo označen za použitelný na školách při výuce dějepisu, ale nesmí se šířit na veřejnosti. Ještě jednu poznámku, podívejte se na Dějiny a současnost z let 1968-1969, kde jsem působil jako redaktor, na seznam autorů a na články. Jistou praxi tedy mám.

  • Domníváte se jako politolog, že je správné, aby veřejní činitelé ukvapeně podléhali tlaku médií - nemyslím jen Váš případ?

    Domnívám se, že podléhat tlaku medií politici nemají, ale je to věc osobnosti. Když je např. ministrem školství v dnešní vládě člověk nevzdělaný a postrádající vážnosti, pak je přirozené, že reaguje na každou blbost v novinách nebo TV. Politici mají v mediích vystupovat, mají na jejich různá tvrzení reagovat, ale neměli by podléhat jejich tlaku nebo reagovat na každou mýdlovou aféru.

  • Připustil jste, že asi opět půjdete učit do ciziny. Je to reakce na celkový školský systém, nebo má největší vliv na toto Vaše rozhodnutí potlačení Vaší iniciativy (myšlen seminář)?

    Pokud jde o můj odchod do ciziny je to spíše reakce na celkový systém výuky a vzdělávání. Letos pravděpodobně naposledy se zúčastním přijímacích pohovorů, které jsem se, v době, kdy jsem byl ředitelem ústavu, snažil zlidštit, když nebylo možné je odstranit. Myslím, že se jedná o věc ostudnou /jeden můj přítel nazývá přijímací zkoušky dokonce genocidou/ a všechny naše školské autority, které hovoří o "přeplněnosti" universit aj. bych chtěl donutit, aby se prošly každý pátek pustými chodbami areálu v Jinonicích, kde se člověk skoro bojí být tak sám. Pokud není potřeba ke studiu přístrojů, laboratoří atd., ale jen musíme mít dobré oči, zadek a uši, pak mi připadá numerus clasus residuem komunistické éry. Snad pana ministra nebo vedení UK ještě nenapadnou umístěnky. To byl přece důsledek přijímacích kvót. V zahraničí mám největší zkušenosti z USA a jižní Koreje /kde se praxe USA a čínské tradice směšují/, ale láká mne ta automatická a nevynucovaná svobodomyslnost, kterou u svých kolegů nevidím a jejíž zbytky se zdají mizet s nástupem oné nešťastné "střední" generace.

  • Napsal jste, že používání výrazu "extremista" je v podstatě alibismus mnoha politiků. Domníváte se, že by bylo záhodno toto označení svázat nějakou pevnou definicí? A kdo by v takovém případě měl extremisty určovat?

    Už jsem na to odpovídal, definovat extremismus můžete politicky, politologicky, sociologicky nebo právně. Vzhledem k rozšíření tohoto pojmu bych se přimlouval za definici vycházející z právních norem a proto závaznou i pro politiky. Už jsem zmínil pana Klause a jeho označení Václava Havla extremistou, ale co budeme dělat, až někdo upozorní, že čeští hokejisté, mistři světa 2001, věnovali panu prezidentovi dres s číslem "18" /podle naší "extremistické" praxe jde o kryptogram Adolf Hitler/. Zavřeme jeho nebo je? A kdo napíše posudek? Já se tomu budu snažit vyhnout.

  • Mělo by se neodůvodněné označení "extremista" trestat?

    Potrestat se neodůvodněné označení "extremista" asi nedá, ale možná, že v některých případech, by mohl soud posuzovat, zda jeho použitím nedochází k zastrašování /terorizování/ nebo vyvolávání negativních emocí, působení újmy nebo útisku. To je dobrá otázka, ale pro právníka.

  • Setkal jste se během své praxe soudního znalce s nějakou kuriózní situací?

    Řekl bych, dokonce, že kuriózních situací je většina /asi 60 procent/. Např. musel jsem psát posudek na hádku zastupitelů ve Slaném /nebo Kladně/, kde se starší vážení městští hodnostáři označovali za fašisty a členy kuratoria. Dobrý je případ patnáctiletého pana S., který vyrostl v dětských domovech a věznicích, a který má na tvářích vytetován hákový kříž a dvojitou vítěznou runu SS. Na každém nádraží ho znovu a znovu zatýkají pro podporu a šíření nacismu. Ale nejlepší je případ z nejmenované školy na severu Čech, kde student, který neměl rád pana ředitele, jej nakreslil jako Hitlera a označil nacistickými symboly. Pana ředitele nenapadlo nic lepšího, než podat na toho kluka trestní oznámení. Myslím si, že taková situace by neměla být posuzována politologem nebo historikem, ale spíše psychiatrem nebo psychologem, a to ještě spíše v případě pana ředitele než jeho 13letého studenta.

  • Troufl by jste si hodnotit (ne jmenovitě) kontroverzní práci některých jiných soudních znalců na "extremismus"?

    Netroufl, protože případ od případu se liší a neznám jeho souvislosti. Vím však, že někdo je lepší na dějepis, někdo na politologii atd. Práce svých kolegů si velmi vážím, a to proto, že stejně jako já, mají jen minimální oporu u politických představitelů naší republiky, a to i přes jejich hlasité upozorňování, že tomu tak není. Vidíte na mém případu, jak to ve skutečnosti chodí.

  • Co říkáte na nové rozhodnutí MV o odposlechu a zapojení agentů proti extremismu? Nemyslíte, že je toto rozhodnutí politicky zneužitelné proti lidem, kteří jsou vlastenci a nikoliv extremisty?

    Nechci to předčasně hodnotit, protože neznám přesné znění rozhodnutí pana Grosse. Ale zdá se mi, že je to právě to, před čím jsem varoval, když jsem upozorňoval na nevhodnost represivního přístupu k tzv. extremismu. Kdo dnes, a kdo zítra, bude ty nové agenty vybírat, školit, instruovat, jak budou /nebo spíše nebudou/ veřejností kontrolovatelní atd., atd. A nebude třeba k tomu využít nějaké starší databáze nebo dokonce přizvat odborníky, kteří s nimi umějí zacházet? Už vlastně máme jeden případ, kterého si bdělá žurnalistika všimla jen okrajově. Ten sociální demokrat, který někdy v roce 1987 horoval pro nacismus. Odkud to víme, doufám, že ne z archívu STB, ke kterému má někdo, opět zvláště k tomu vybraný, přístup.

  • A také jiného soudku. Řekněte, jako indonesista - co bychom se mohli jako Čechové od Indonésanů naučit?

    Jako indonesista doporučuji, naučit se od Indonésanů vařit /je to nejlepší kuchyně na světě/, smát se a mít rád hezké věci. Je to země krásných lidí, kteří se umějí bavit, a kterým se od nás Evropanů, dostalo tolik příkoří, že nás možná brzy nebudou mít rádi.

    Také jejich země je překrásná, různorodá a jako celá vymodelována sochařem nebo pomalována malířem. A také mají ve státním znaku hezké heslo: různí, ale jednotní.


  • Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|