Šlo nám o zásadní strukturální změny, nikoliv o pronásledování jednotlivců

Sundali jsme České televizi kalhoty

Jana Dědečková

Pro upřesnění čtenářům a poněkud těžce chápajícímu umělci se pokusím naposledy vrátit ke kauze TS Brno a k tomu, proč celou situaci kolem Brna považuji za účelovou kampaň proti Z.Drahošovi.

Necitovala jsem z auditorské zprávy, kterou jsem měla zrovna po ruce a nevyjadřovala jsem se pro veřejnost podobně jako Z. Plachý dříve, než ČT zveřejnila souhrnnou auditorskou zprávu TS Brno na svých internetových stránkách. Na rozdíl od Z. Plachého cituji z oficiální zprávy, která je souhrnem celého auditu provedeného v Brně a nesnažím se ovlivňovat a manipulovat čtenářem svým vlastním překladem a svými vlastními vývody.

Přestože nemám důvěru k  plné verzi auditu, která nebyla zveřejněna oficiálně a tudíž její pravost není nikterak zaručena, samozřejmě nepopírám, že jsem si ji pro porovnání z internetu stáhla.

I po prostudování této plné verze ovšem musím konstatovat, že v TS Brno nedocházelo k jiným excesům než v TS Ostrava nebo v TS Praha a naopak bych řekla, že vzhledem k tomu, že byl zaměřen na konkrétní a předem vytipované sporné případy, potvrdil je jako důvodně nepodložené.

Ve studiích v Ostravě a Praze vybírali auditoři jednotlivé oblasti kontroly náhodně a značně tím zvýšili procento pravděpodobného nedohledání sporných případů. Kladně lze naopak hodnotit u brněnského studia skutečnost, že byla zachována dokumentace za celé kontrolované období na rozdíl od TS Ostrava, kde dokumentace byla znehodnocená záplavami (!), anebo od TS Praha , kde byla dokonce do roku 1996 skartovaná.

Audit však plně potvrdil všechno, na co Marešova rada v hospodaření ČT upozorňovala generálního ředitele Chmelíčka, který bagatelizoval veškeré připomínky a rezignoval na  plnění projektu na základě kterého byl zvolen a ve kterém slíbil strukturální změny instituce, nastavení jasných pravidel, transparentnost finančních transakcí a zavedení vnitřní kontroly.

Marešova rada chtěla řešit všechny tyto nedostatky systémově na rozdíl od skupiny "Brno na přelomu století", která se rozhodla pro skandalizaci jednoho člověka a své síly k tomu spojila s člověkem, který neprůhledný systém s klientským a korupčním prostředím konzervoval.

Umělcům, kteří se svou nekvalitní tvorbou nemají šanci jinde než právě v prostředí janabráchismu, vyhovovalo spojení s člověkem, který svou pozici posiloval pouze intrikami a uplácením na účet plátců koncesionářského poplatku. Z. Plachého a B. Rychlíka nikdy netrápila skutečnost, že diváci za své peníze nedostávají adekvátní protihodnotu ve formě kvalitní veřejné služby, ale skutečnost že Z. Drahoš odmítl jejich stupidní projekty. Ty pak Praha schválila do vysílání.

Střežený Parnas, který byl odvysílán na ČT 2 a jehož tvůrcem je právě Z.Plachý dodnes promítám svým hostům jako odstrašující příklad toho, čeho jsme se mohli dočkat v případě, že by TS Brno ovládli umělci stejné provenience. Stejné kvality dosahuje seriál B. Rychlíka Česká klišé a doufám, že neschválením rozpočtu jsme zabránili dalšímu znechucení diváka, které již teď dosahuje vrcholu při sledování seriálu Duch český .

Nikoli principiální změna v České televizi a rovný přístup k zakázkám , ale příslib tučné gáže za stupidní a nekvalitní tvorbu, kterým si Chmelíček tyto umělce uplatil byly a dodnes jsou pravým důvodem pohoršení Z. Plachého.

Audit v České televizi potvrdil vše, na co Marešova rada poukazovala. Pokud v tomto případě někdo lhal, byl to I. Mathé, který v několika médiích zdůrazňoval, že audit byl v České televizi prováděn několikrát a vždy byl bez připomínek. Tato zpráva konstatuje, že podobný audit v ČT nikdy neproběhl, instituce nepodléhala žádné kontrole, a to dokonce ani vnitřní (kontrolní útvar zřízen v ČT 1.7.2000). Zpráva potvrzuje, že celý neprůhledný systém a zahnívající socialismus v ČT je opravdu produktem Iva Mathé tak, jak jsem popisovala ve své analýze uveřejněné v HN a Britských listech.

Cílem auditu však neměla být a  nebyla kriminalizace jednotlivých osob , ale upozornění pro budoucího ředitele, že je nanejvýš nutné restrukturalizovat a  profesionalizovat Českou televizi a tento cíl nesmí zůstat podobně jako u Chmelíčka pouze na papíře.

Situace v České televizi se musí řešit strukturálními změnami a zavedením transparentnosti, vytvořením konkurenčního prostředí, které svými samočisticími účinky zabrání, aby se na obrazovku dostávaly tak schizofrenní díla, jako byl Střežený Parnas, hloupé jako Duch český nebo To jsem z toho jelen, a v oblasti zpravodajství tak nepravdivé, jako byla zpráva v hlavní zpravodajské relaci o výsledcích auditu v Brně, ve které měl hlavní slovo „umělec“ Plachý. Česká televize zveřejnila nepravdivou informaci a v souvislosti s tím hodlám podat stížnost na generálního ředitele České televize.

Z. Plachý a skupina Brno poukazovali oprávněně na některé nedostatky v Brně , ale s cílem naprosto rozdílným než Rada ČT. Jejich zájmem bylo zachování klientského prostředí, ve kterém se umí pohybovat a které nutně potřebují k prezentaci svých fantasmagorií a pochybných uměleckých aktivit, prostředí, které jim mohl poskytnout pouze Chmelíček ve funkci generálního ředitele ČT.

Ve společném zájmu se potřebovali zbavit Drahoše, který v brněnském studiu více myslí na diváka a proto nezařadil pro výrobu seriál Česká klišé. Po zkušenostech s uměleckou tvorbou Plachého a Rychlíka a proti zvyklostem v ČT donutil tyto umělce natočit pilotní díl seriálu na ukázku, který management Brna pro nízkou kvalitu zamítl. Nemyslím si, že brněnské studio odmítlo tento paskvil pro vysokou kvalitu a jeho současná produkce dokazuje, že vědí, co chce divák. Nebýt Četnických humoresek a Banánových rybiček byla by čísla sledovanosti České televize žalostné.

Pan Plachý mi v závěru své reakce radí, abych své aktivity omezila na zahrádku svého penzionu v Krkonoších . To přání mu bohužel nemíním splnit. Mám k celé záležitosti co říct a svoboda slova snad neplatí pouze pro zpovykané umělce, ale i pro ostatní občany. Budu se k směrem k  České televizi, médiím jakož i ke společenským otázkám vyjadřovat i nadále a dokonce častěji než jsem činila dříve. Veškerá zjištění v České televizi totiž dokazují, že jsem měla naprostou pravdu a že to byla právě Marešova rada, kdo České televizi a českým pseudointelektuálům dokonale sundal kalhoty.