Daleko pravěpodobnější je jiný vývoj, poněkud realističtější vůči volební aritmetice nadcházejícího měření sil. V ČSSD se zkoordinují "plebejské" tlaky těch, kteří doposud neměli možnost se podílet na komunálních či centrálních privatizačně-podnikatelských hrách. V relativní programové nezakotvenosti nového předsedy Špidly je to možné - Špidla totiž neví, čí do budoucna chce být. "Plebejci" využijí relativní chudoby obyčejných členů, tlaku stejně chudých voličů na "očistu společnosti od tunelářů" a jejich podlehnutí rétorice Miloše Zemana. Povede to k donucení své vlasní vládnoucí garnitury k otevření Pandořiny skříňky - propojení stávajících registrů s dalšími informačními registry státu. Tlak zevnitř odborných struktur strany už v prvním vládním odobí ČSSD přinutil Miloše Zemana k schválení a započetí prací na Státní informační politice - včetně "ad-hoc koalice" s poslancem Kužílkem a jeho návrhem zákona o právu občana na informace. Reformou veřejné správy se rozrušily i stávající struktury moci tím, že pozbyly řadu kompetencí ve prospěch daleko většího množství regionálních (a tudíž daleko více na očích veřjnosti) mocenských struktur. Expanze internetové demokracie a stále hůře manipulovatelné mediální reality se dá zastavit už jen ztěží. Dá se zpomalit přes konzervativní struktury (včetně části inspektorů ÚOOÚ) a doznívající monopoly mediální moci, nedá se ale zastavit. Bulvár nezná bratra. Prioritou přežití je čtenost a čtenář si žádá stále větší porce krve stále mocnějších osob.

Závist má obdivuhodnou vlastnost a v Čechách se stává samočistícím mechanismem proti přebujení skrytých vazeb a korupčních struktur. Stejně tak krvelačnost bulvarizujích se médií. Tak, jako se nedávno "provalili" bývalí agenti na ministerstvu vnitra (útok na Jana Rumla za jeho přehnané angažmá v krizi ČT a na Stanislava Grosse za liknavost v té samé věci) vzápětí se tak stalo i na ministerstvu obrany (protiakce - tys mi zabil krávu, já tobě bejka). Při té příležitosti vyšel najevo i skandál se sledováním Jaroslava Bašty, stejně jako štiřínská odposlechová aféra (jedna z protiakcí Kavana). Bojuje se mezi BIS a NBÚ (ČSSD versus ODS). Trumf přebíjí trumf jako při mariáši. Bank je stále vyšší. IPB je prozatím doutnajícím sudem prachu a nikdo neví, zda vina padne na Klacka či na Mertlíka. Kalouska mediálně likvidují jeho vlastní lidé a volební kampaň přece bylo nutno z něčeho financovat. V nedávné minulosti se provalila kauza karet CSS a role Stanislava Grosse či Petry Buzkové v ní (za blbost a vzpurnost se platí), vzápětí se provalily i podivné praktiky H-Systému a jeho propojení na Miroslava Šloufa (no, to ti nedaruju!) či kauza Olovo (comeback maskota ČSSD).

Uvědomme si, že ani iniciativa Parkanové se zveřejněním rejstříků podnikatelů se tehdy neudála jako izolovaná - byla jen reakcí KDU-ČSL na několik protiluxovských podrazů a protikatolických akcí Klausovy ODS ve vládě... nejvíce uškodila nikoliv lidovcům, ale ODS a ODA. Následky zveřejnění tohoto rejstříku doznívají dodnes - hříchů minulosti se už nezbaví mnoho "podnikatelů-politiků".

Situace se nestabilizuje ani v nejbližší době. Mocensky totiž není jasno dodnes. Ujednocování názorů a počínající normalizace v postzemanovském uspořádání ČSSD je neustále narušováno "zpravodajskými" bitvami v zákulisí. Jelikož pět nejvýznamějších ministrů vlády ČSSD (Kavan, Špidla, Gross, Rusnok a Tvrdík) mají díky Zemanovi k dispozici neveřejné informační zdroje či tajné služby (disponující informačními bázemi i operativní technikou), nedá se předpokládat brzký klid a koordinovaný postup silových ministrů, směřující k uzavření přístupu veřejnosti k informačním zdrojům. Na to jsou všichni zúčastnění příliš politicky různorodí a jejich zájmy i cíle rozdílné. Jeden je kariérní liberál, druhý bývalý socialista, třetí bývalý odborář, čtvrtý bývalý komunista, poslední zase kličkující uředník s doznívajícími ideály.

Dá se spíše vytušit snaha diskreditovat jak "opoziční smlouvu" s ODS poukazem na minulé hříchy této strany, tak stejně i budoucí koaliční partnery z řad čtyřkoalice s poukazem na její nekonzistenci a rizikovost. Levicové struktury v ČSSD jsou navíc přirozeně "proti-kapitalistické" a tak budou podporovat informační otevřenost stejně, jako dnes škodolibě podporují majetková přiznání. Proč ne? Být chudý není ostuda, ale přednost... Do Evropské unie plné socialistů se dá vstoupit lépe bez přítěže klausovského období novodobé české historie.

ČSSD totiž nemá ujasněno, s kým a proti komu chce jít v nejbližších volbách. Neví tedy, čí hříchy mají být utajeny a čí nikoliv. Neví, kdo bude spojenec a kdo protivník, kdo bude premiér a kdo prohraje. Dostala se příliš blízko moci (relativně čistá), než aby se smířila s "daností" některých věcí. Její toha udržet status quo není tak silná, jako u stran předešlých koalic. Výsledek? Nikdo není a už nikdy nebude "čistý". Nikdo si do budoucna nemůže být jistý, že na něj nic "nevyplave". Příliš mnoho plebejců má dnes informace, které potencionálně ohrožují status quo. Čtyřkoalice si může být jistá o to méně, oč bojovněji dnes vystupuje "proti všem".

Jedna z cest k "totálnímu" očištění (i za cenu destabilizace bujícího mafiánského kapitalismu v Čechách) vede i přes rozsáhlé zveřejnění registrů majetků, včetně pozemků či akciových podílů (pokud jsou známy). Novináři dokonají zbytek. Připomeňme si při té příležitosti jen jednu kauzu - prodej Lucerny Chemapolu. Doznívající étos "strany pro spodních deset milionů", která nahlodala monopol moci kapitálu a osedlala si vládního oře, nedává příliš mnoho jistoty ani současným, ani budoucím korupčně-mocenským strukturám. Nehledě na jejich politické zabarvení. Na těchto strukturách ale stojí a s nimi padají téměř všechny pravicové strany. I ten Tomášem Pecinou optimisticky viděný čtyčkoaliční slepenec.

Poznámka TP: Š. Kotrba vidí pozici ČSSD poněkud chybně. Dnes už tato strana umí pracovat s informacemi i s novináři - kde jsou ty doby, kdy si Miloš Zeman dokázal koupit PR článek nejvýš ve všemi vysmívaném Právu! V kauze revoluce v ČT ukázala sociální demokracie své skutečné mediální schopnosti: výměnou za půl roku přepychové existence pro dvacet podprůměrných redaktorů si ČSSD předplatila takový mediální vliv, jakou má v tuto chvíli jedině Čtyřkoalice.

Zpřístupnění katastru nemovitostí může udělat ministr-neřízená střela, např. Hana Marvanová, Ratibor Majzlík nebo Oldřich Kužílek. Jde o rozhodnutí, které může být přijato ze dne na den a proti němuž neexistuje solidní právní obrana: ÚOOÚ musel velice překroutit zákon o ochraně osobních údajů, aby vůbec mohl s Českým úřadem zeměměřičským a katastrálním jednat o omezení přístupu ke katastru.

Souhlasím, že zveřejnění dat o vlastnících nemovitostí není v zájmu žádné významné politické síly, ale budou-li jednou data na síti, je možná např. metoda Cibulka. hacker databázi zkopíruje a poté ji celou zpřístupní např. ze zahraničního serveru. Opět neexistuje účinná právní obrana, neboť katastr nemovitostí je stejně jako obchodní rejstřík ze zákona veřejný (§ 21 zákona č. 344/1992 Sb.).