Další ukázka investigativního pořadu rozhlasu BBC
V britských nemocnicích umírá na sekundární infekce každoročně 5000 lidí
Zveřejňujeme dnes ještě jednu ukázku typického investigativního pořadu rozhlasu BBC, jakých se na domácí britské stanici BBC Radio Four vysílá na nejrůznější závažná témata, odhaduji, nejméně pět týdně. Argumentujeme, že pro řádné plnění veřejnoprávní funkce by měl i Český rozhlas vytvořit investigativní týmy, které by v takovýchto pořadech podrobně analyzovaly důležitá témata, zůstávající mimo zájem sdělovacích prostředků. Tato investigace se vysílala 3. července 2001 v pravidelném pořadu File on Four (Anglicky mluvící čtenáři naleznou na internetových stránkách tohoto pořadu archív transkriptů celé řady předchozích závažných pořadů, vysílaných v této sérii.)
Nemáme k dispozici srovnávací statistické údaje o čistotě britských a českých nemocnic. Z namátkových informací vyplývá, že úroveň čistoty britských nemocnic je asi horší než situace v nemocnicích českých. Bylo by však velmi zajímavé vědět, ke kolika případů sekundárních infekcí dochází v českých nemocnicích a jaká opatření se proti tomu činí. Vyvolejme v této věci veřejnou diskusi. Nebo není problém sekundárních infekcí v českém zdravotnictví vůbec téma?
Každoročně se ve Velké Británii nakazí 100 000 lidí během pobytu v nemocnici vážnými infekcemi. Odhaduje se, že 5000 lidí na tyto infekce umírá, a že infekce, získané v nemocnicích, stojí britské státní zdravotnictví miliardu liber ročně. Avšak navzdory vládní kampani má jen polovina britských nemocnic přijatelnou úroveň čistoty a čtyřicet nemocnic je oficiálně stále označováno jako "špinavé". Také existují stále častější důkazy, že bakterie, odolné vůči antibiotikům, které způsobují infekce v nemocnicích, se nyní množí i mimo nemocnice. Podnikáme dostatečné kroky v této věci? Mělo by se britské státní zdravotnictví, které je nyní vysoce technologické, vrátit v boji s infekcemi k úplně základním principům ?
(Stará paní nad fotografií): To je Harrow. V roce, kdy zemřel, v roce 1999, byl na svatbě s mými dvěma prapravnuky, na hradě Stirling. A na této fotografii vypadá tak zdravě. Je neuvěřitelné, že o osm měsíců později byl mrtvý.
Reportérka: Harrowovi, manželu Mary Christensonové, bylo dvaasedmdesát let, když byl přijat do nemocnice v Edinburku na operaci srdce. Z nohy mu odebrali žílu a použili ji při srdeční operaci. Byl převeden z Edinburku do nemocnice ve Stirlingu, nedaleko svého bydliště, a pak byl propuštěn. Doma se uzdravoval, chodil po bytě. Rána na prsou se mu zahojila, ale rána na noze nikoliv. Rána na noze začala být stále více infekční a bolestivá. Mary přijala s ulehčením, když se Harrow vrátil do nemocnice ve Stirlingu.
Mary Christensonová: A Harrow řekl: Přines mi tu stoličku a já si na ni dám tu nohu. A požádal sestru, mohla byste přinést buničinu, protože z obvazů tekl hnis. A sestra mu sundala obvazy a málem omdlela, když uviděla tu ránu. Odběhla pryč a přivedla lékaře. Ten řekl: No, to vypadá opravdu špatně, a řekl mi: Přijmu vašeho manžela nahoru.
Reportérka: Okamžitě byl přijat do nemocnice. Když ho šla ten večer Mary navštívit, našla ho ve vedlejším pokoji, kde byl dán do izolace. Zjistila, že dostal do nohy infekci MRSA (Methicillin-resistant Staphylococcus
aureus), bakterie, které jsou odolné vůči antibiotikům a působí vážné infekce. Jak dny míjely, paní Christensonová byla stále více šokována, jak s ním zacházeli.
Mary Christensonová: Uklízečky nechtěly uklízet tuto místnost, protože prý je to na nich, jestli mají vstupovat na tuto izolaci, nemají povinnost uklízet tyto izolační místnosti. Když přicházeli s konvicí s vodou, stáli u dveří a volali: podejte nám tu starou konvici. A jednoho dne jsem řekla. Tak moment: tuhle konvici už nikdo hodně dlouho nemyl.
Když šel na záchod, záchod nikdo nemyl celou řadu dní. Jednou tam byla moje dcera a říkala, tam si tatínku, nesedej, na nic takového by sis nesedal ani doma, a musela sama ten záchod umýt. Byla jsem šokovaná, že se s někým může takhle zacházet. Měl pocit, že s ním zacházejí jako s malomocným.
Reportérka: Ředitelství nemocnice ve Stirlingu odmítlo s námi natočit rozhovor, ale vyjádřilo politování, že pan Christianson měl pocit, že ochranná opatření, jimž byl podřízen, z něho dělala malomocného. Podle ředitelství nemocnice normální uklízečky neuklízejí místnosti, kde je nebezpečí infekcí, to provádějí zvlášť kvalifikovaní zaměstnanci. Nemocnice také konstatovala:
"Je zcela nepřijatelné, aby byly záchody a koberce na nemocničním pokoji bez úklidu. Nemocnice se hluboce omluvila paní Christiansonové za špatnou úroveň čistoty, jíž byla svědkem. Je nám velmi líto, že naše normálně vysoká úroveň čistoty v nemocnici nebyla v tomto případě dodržována."
Reportérka: Navzdory léčbě se rána na noze panu Christiansonovi nikdy nezahojila. V důsledku zúžených tepen a špatného krevního oběhu dostal vážnou septickou artritidu a jeho pravá noha musela být amputována. Po této operaci mu selhalo srdce a zemřel.
Nemocnice ve Stirlingu tvrdí, že neexistují důkazy, že MRSA způsobila přímo či nepřímo panu Christiansonovi smrt. Ale jeho vdova chtěla vědět, jak se vlastně touto infekcí nakazil.
Reportérka v Edinburku: Harrow Christianson podstoupil svou operaci tady v Edinburgh Royal Infirmary. Strávil tu jedenáct dní a pak ho převedli do nemocnice v Stirlingu. Mary Christiansonová se znepokojením zjistila, že dva pokoje na oddělení srdečních nemocí, kde ležel, byly uzavřeny, pouhých několik týdnů předtím, než byl její manžel propuštěn, v důsledku vážné epidemie MRSA. Avšak dr. Brian Watt, šéf kontroly infekcí v této nemocnici, konstatoval že pan Christianson se podrobil zkouškám na MRSA krátce poté, co přišel do nemocnice a krátce předtím, než odešel.
Brian Watt: Neměli jsme žádné důkazy o tom, že by měl MRSA, když u nás ležel.
Reportérka: Ale asi čtrnáct dní poté, co byl propuštěn do domácího ošetřování, došlo taky k vážné epidemii MRSA, na pokojích, kde pan Christianson ležel. Jste si stoprocentně jist, že jeho následná infekce v ráně na noze nemohla mít nic společného s touto epidemií?
Brian Watt: Nemůžeme poskytnout stoprocentní záruky ohledně ničeho, ale nemáme žádné důkazy, že by se nakazil v naší nemocnici a mezi jeho odchodem z nemocnice a vznikem infekce u něho uběhla dlouhá doba. Kdyby se býval nakazil v naší nemocnici, muselo by se to projevit velmi rychle po propuštění, asi tak během čtyřiadvaceti nebo osmačtyřiceti hodin.
Reportérka: Ale dva dny poté, co byl převeden z nemocnice v Edinburku do nemocnice ve Stirlingu, tamější nemocnice u něho udělala zkoušku na MRSA. Nemocnice ve Stirlingu nám sdělila:
" Vzorek z rány mu byl z nohy odebrán. Bakteriologická kultura prokázala mírný vzrůst MRSA, infekce odolné vůči methycilinu."
Reportérka: Ať už se Harrow Christianson nakazil kdekoliv, MRSA je nyní všudypřítomná v nemocnicích a když se jí někdo nakazí, nepovažuje se to za rys špatné zdravotní péče. Ale co se týče Mary Christiansonové, její manžel šel do nemocnice bez infekce a chtěla, aby někdo uznal, že nakažení touto infekcí mu velmi ztížilo život v posledních měsících jeho života.
Mary Christianson: Kdyby se býval nenakazil MRSA - nakazil se bez vlastní viny - byl by žil ještě několik let. A opravdu jsem chtěla, aby nemocnice v Edinburku nebo ve Stirlingu (pláče) přiznaly, omlouváme se, váš manžel dostal MRSA. Nikdo nepřiznal, že kdyby tu infekci nedostal, mohl tady ještě být.
Reportérka: Pro zdravé lidi není MRSA problém. Až třicet procent obyvatelstva má bakterii stafylokokus aureus v nose. Bakterie žije u lidí na pokožce. Zdraví lidé jí nepodlehnou. Ovšem v nemocnici, když je pacient oslaben, jeho imunitní systém nefunguje dostatečně dobře, bakterie známá jako MRSA, když je odolná proti antibiotikům, dokáže způsobovat vážné infekce ran a krevního oběhu.
Výskyt MRSA je stále častější. Je ironické, konstatuje dr. Barry Cookson, ředitel Laboratoře pro nemocniční infekce, což je laboratorní služba státního zdravotnictví, že právě moderní lékařská péče umožnila této bakterii se v nemocnicích zakořenit.
Barry Cookson: MRSA útočí hlavně na staré lidi, nad 65 - 70 let. Také se vyskytuje v těch nemocničních jednotkách, kde provádíme moderní chirurgické zákroky. Stále častěji implantujeme lidem různé kousky umělé hmoty a MRSA to velmi využívá. Máte lidi, jimž je 85, 86, leží na jednotce intenzivní péče po srdeční operaci - to bylo ještě před dvaceti lety nemyslitelné. Dojde-li k součinnosti vysoce rizikové nemocniční jednotky a typu pacientů, kteří MRSA velmi vyhovují, dochází k epidemiím.
Jakmile tyto infekce proniknou do nemocnice, to, jak dnes provozujeme lékařskou a nemocniční péči, téměř stoprocentně zaručuje, že se odolné bakterie rozšíří z jednoho nemocničního pokoje na ostatní. Míváte v jediné posteli téhož dne více než jednoho pacienta. Někdo přijde ráno, udělají mu cystoskopii, v poledne bude už pryč a odpoledne už bude v téže posteli ležet někdo jiný. Někdy se v téže posteli octne tentýž den ještě třetí pacient, který tráví den na denním pokoji a dostane postel až večer. Takže máte pacienty s MRSA, kteří cirkulují mezi nemocničními pokoji.
Reportérka: Ale ne vždycky jsou nakaženi jen staří lidé. Janet Thomasová, dvaačtyřicetiletá matka dvou dětí, strávila sedm měsíců v pracovní neschopnosti poté, co její postoperační rána byla infikována MRSA. Podrobila se v edinburské nemocnici plánované operaci břicha, ale brzo po propuštění z nemocnice se jí rána zanítila a praskla.
Janet Thomas: Strašně jsem si přála, aby se to zahojilo. Máte pocit, že se nikdy neuzdravíte. Že ta rána nikdy nepřestane téct. Nechtěla bych to zažít znovu. Nikomu bych to nepřála. Nemyslím si, že si lidi uvědomují, jaké to je. Nelze dost dobře popsat, jak se cítíte. Jste pořád unavený.
Reportérka: Paní Thomasová chtěla vědět, proč se neuzdravuje. Nemocniční testy prokázaly, že má MRSA. Ale tyto informace nebyly poslány jejímu praktickému lékaři, takže zjistila, co jí je, teprve až o měsíc později. Její praktický lékař konstatuje, že kdyby věděl, že má MRSA, ovlivnilo by to jeho rozhodování ohledně použití antibiotik. Edinburská nemocnice uvádí, že pracují na nápravě svého komunikačního systému a chtějí pacientům poskytovat informace co nejrychleji.
Avšak pět měsíců po původní operaci byla Janet opět na operačním stole: ránu jí plně otevřeli a vyčistili. Pak to trvalo dalších osm týdnů, než se uzdravila, a domů za ní docházela sestra a ránu jí čistila.
Janet Thomas: Přicházela každý den, čistila otevřenou ránu, dávala na to nějaké želé, které brání infekci.
Reportérka: Jak velká byla ta otevřená rána?
Janet Thomas: Byla asi pět centimetrů široká a pět centimetrů hluboká. Nemohla jsem se na ni ani dívat, když jsem ji poprvé uviděla, byla jsem naprosto šokována. Neočekávala jsem, že rána bude tak hluboká.
Reportérka: Kromě osobních útrap pro Janet Thomasovou to způsobilo nemocnici podstatné náklady. Její běžná operace se proměnila v další tři pobyty v nemocnici, další malou a ještě jednou velkou operaci pod celkovým umrtvením, další návštěvy u lékařských specialistů, ambulantní návštěvy - a to nezahrnuje všechny náklady na obvodního lékaře a na docházející zdravotní sestru. Rosalind Palmer z London School of Hygiene and Tropical Medicine provádí výzkum ekonomického dopadu nákaz, jimž pacienti podléhají v nemocnicích. Jsou obrovské. A její čísla jsou podhodnocena, neboť do nich nezapočítává ambulantní péči ani lékařské zásahy u dětí.
Rosalind Palmer: V průměru zůstávají pacienti, kteří jsou v nemocnici nakaženi infekcí, v nemocnici dva a půlkrát déle než nenakažení pacienti. Je to ekvivalent dalších 11 dní. Způsobují náklady, které jsou asi o 3000 liber vyšší než náklady na nenakažené pacienty. Je to třikrát vyšší.
Je to velká zátěž. Když to extrapolujete na celostátní úroveň, což jsme udělali, zjistíte, že infekce, které dostanou pacienti v nemocnicích, stojí státní zdravotnictví miliardu liber ročně - nejméně miliardu liber ročně. Jistě nedokážeme zabránit všem infekcím, ale jsme schopni zabránit některým. Pokud se nám podaří zabránit infekcím, uvolníme finanční prostředky pro jiné zdravotnické účely.
National Audit Office, britský vládní účetní úřad, který kontroluje, jak se používají státní prostředky, nedávno odhadl, že 15 procentům infekcí, jimiž jsou pacienti nakaženi v nemocnicích, je možno zabránit. Co se lůžkodní (bed days), ekvivalent je 146 000 lůžkodní. A tato lůžka by mohla být uvolněna pro lékařskou péči pro jiné pacienty. Vzhledem k tomu, že máme ve zdravotnictví čekací lhůty na operace, bylo by to velmi cenné.
Reportérka: Jednou metodou, jak zabránit případům infekce v nemocnicích, by zřejmě mohlo být systematické monitorování výskytů MRSA. I když není možné úplně zlikvidovat infekce, získané v nemocnicích, usuzuje se, že až 30 procent těchto infekcí je možno eliminovat prostřednictvím lepší a plně integrovaného zvládání infekcí.
Uklízečka s uklízecím strojem: Tenhle blok drhne podlahu, pak ho vyměním a růžový blok podlahu leští.
Reportérka: A o to usiluje nový projekt v Glasgow Royal Infirmary. Účastní se ho všichni, včetně uklízeček. Z prvních výsledků vyplývá, že omezili měsíční výskyt MRSA až o padesát procent. Než byl tento systém zaveden, Yvonne Carron, zdravotní sestra odpovědná v této nemocnici za zvládání infekcí, měla pocit, stejně jako zaměstnanci nemocnicí po celé zemi, že bakterii vůbec nezvládají:
Yvonne Carron: Už lidi navrhovali, abychom se přestali snažit poskytovat pacientům s MRSA mimořádnou péči. Tento argument se vyskytl v literatuře, že je načase hodit ručník do ringu. My sami jsme do té situace nedospěli, ale měli jsme pocit, že nevyhráváme. Počty infekcí se nesmírně zvyšovaly. Když máte takový počet infekcí, nemáte dostatečné množství izolačních lůžek, nemáte dostatek zdrojů, nemáte schopnost protiopatření realizovat. Pak máte pocit, proč se vůbec snažit, protože umisťování lidí do izolace nebrání šíření infekcí.
Reportérka: Nyní se všechny výskyty MRSA, ať jde o infekci anebo o kolonizaci, písemně zaznamenávají. Každý nemocniční pokoj udržuje tabulku, z níž vyplývá, zda jsou počty infekcí zvládány. Informuje to předem o vznikajících problémech. Když to vypadá, že vzniká problém, všichni se pak podílejí na zjištění, co je důvodem šíření infekcí: lékaři, zdravotní sestry i uklízeči.
Uklízečka: Když nám řeknou, že je to nakažený pokoj, víme, jak ho vyčistit. Dřív vám tolik neřekli.
Jiná uklízečka: Když skončíte s MRSA, dáte si zástěru i rukavice do žlutých pytlů. Všechno se dává do žlutých pytlů.
Reportérka: A děláte dnes víc tohohle specializovaného čištění?
Uklízečka: Všimla jsem si, že už není tolik infekcí.
Reportérka: Avšak podle zprávy National Audit Office třetina nemocnic se neobtěžuje poskytovat svým uklízečkám zvláštní kvalifikaci, jak likvidovat tyto infekce. Navzdory tomu, že jednou z nových cílů vládní zdravotnické politiky při zvyšování čistoty v nemocnících je - zvládání infekcí.
Nový přístup Glasgowa není všelék. Ale likvidace infekcí je tam nyní v samém jádru praxe té nemocnice. A z toho vyplynulo, konstatuje Yvonne Carronnová, jak důležité jsou úplně základní věci - jako uklízení a čištění.
Yvonne Carron: Nemáte-li čisté prostředí, víme, že MRSA přežije v suchém prostředí až půl roku. Čištění je nesmírně důležité. Pacienti spolu přicházejí těsně do styku, distribuje se prádlo, přístroje mohou být kontaminovány, čištění je životně důležité. Čištění je také nesmírně důležité pro důvěru pacientů. Jestliže vidí pacient, že je v nemocnici špína, řekne: "Jestliže neumíte udržet podlahu v čistotě, srdce mi operovat nebudete." Je to jednoduchá filozofie - čistota vyvolává důvěru v klinickou péči.
Reportérka: Je možná překvapující, že vzhledem k tomu, jak je důležité čištění při omezování infekcí, polovina nemocnic, zkoumaných na základě vládního projektu čistoty nemocnic, dostalo známku jen "přijatelné" a 40 procent nemocnic je "nepřijatelných". V nemocnicích prováděly inspekce tzv. PEAT teams, Patient environment action teams. Zkoumaly zařízení pro pacienty, od parkovišť až po vymalování nemocnic, včetně toho, jak informativní jsou v nemocnici směrovky, kde co je. Avšak důležitou součástí inspekce bylo, jak čisté jsou ty nemocnice. Simon Williams z Patients Association byl na několika těchto inspekcích.
Simon Williams: Byl jsem zklamán, jak obrovské rozdíly byly po celé zemi v úrovni čistoty. V některých nemocnicích byly pytle s klinickými odpadky na chodbách, neodstraněny, byly tam hrozné veřejné záchody, špinavé a roztrhané uniformy zaměstnanců nemocnice, u recepce v jedné nemocnici lítali holubi a nikdo se nepokusil s tím nic udělat.
Reportérka: Nemocnice byly rozděleny do tří kategorií: Zelená znamenala dobré, oranžová přijatelné, červená nepřijatelné, v těch se musí bezodkladně zvýšit úroveň.
(Kroky v nemocnici): Zápach je tu opravdu silný. Je to zatuchlost. Je to vlhkost. Je tady dřevěné obložení stěn a za tím je vlhkost.
Reportérka: Nemocnice Pembury v Cambridgi obdržela dvě červené známky, ale jak konstatuje tamější ředitelka nemocničních služeb Lynn Clemens, je obtížné udržovat starou budovu tak, aby odpovídala moderním normám.
Lynn Clemens: Toto je jedna z našich porodních místností. Jak vidíte, tato místnost byla umyta, ale podlaha je velmi špatná a jsou na ní skvrny. Takže to nevypadá tak čistě, jak by se dalo očekávat. Je to velmi malá místnost, ale to jsou bohužel jediné prostory, jaké máme pro pacienty.
Reportérka: Nemocnice doufá, že vládní Private Finance Initiative bude financovat výstavbu nové nemocnice, ale to bude trvat nejméně pět let a mezitím se čištění musí zlepšit, zde i v sesterské nemocnici Kent and Sussex, která také dostala dvě červené známky. Pacienti i zaměstnanci si tam stěžovali na poměry. Chris Moses je specialistkou na dermatologii. Je představitelkou Royal College of Nursing a tak jako i ostatní zdravotní sestry v nemocnicích občas musí pomáhat s uklízením.
Chris Moses: Místnost pro biopsii se pravidelně myje po návštěvách pacientů, protože to jsou drobné chirurgické zákroky, a musí to tam být naprosto čisté. A tak to tam myjeme sami.
Reportérka: Proč nemáte uklízečku?
Chris Moses: Můžete mít k dispozici uklízečku, pokud jste ochotni čekat. Otázka je, budou tam včas před ranní směnou? Někdy je nám prostě řečeno, že není nikdo k dispozici, kdo by to tam umyl. V určitou dobu se to dělo docela pravidelně, protože nemocnice neměla dost uklízeček.
Reportérka: Z vládních inspekcí PEAT vyplynulo, že v Kentu a v Sussexu je čištění jen povrchní: v obou nemocnicích byl inspekční tým znepokojen absencí "hlubokého čištění". Nemocnice dostala půl milionu liber na zlepšení v prostředí nemocnice. Okamžitou změnou bylo, že nemocnice zrušila kontrakt se soukromou uklízecí společností. Lynn Clemensová z nemocnice konstatuje, že nynější uklízecí firma, Medirest, je špatná.
Lynn Clemens: Na začátku byla úroveň uklízení velmi nevyrovnaná. Naše monitorování ukázalo, že nejsou schopni udržet trvale takový standard čistoty, jaký jsme chtěli.
Reportérka: Zaváděli byste tato zlepšení, kdybyste tady bývali neměli tu inspekci PEAT, která rozhodla, že je úroveň čistoty ve vaší nemocnici nedostatečná?
Lynn Clemens: Rozhodnutí zrušit smlouvu s firmou Medirest není spojené s touto inspekcí, je to důsledkem našeho vlastního monitorování, znepokojení pacientů a našich vlastních zaměstnanců.
Reportérka: Situace se začala řešit o Vánocích, kdy se úroveň čištění přes svátky zase zhoršila. Smlouvy firmy Medirest v těchto dvou nemocnicích skončí v srpnu, avšak Ian More, provozní šéf tohoto podniku nechce přiznat, že jeho firma pracovala špatně.
Reportérka: Proč váš kontrakt selhal?
Ian More: Nemyslím, že jsme selhali. Požadavky nemocnice se za poslední dva roky změnily. Budova se uklízí a čistí velmi obtížně. Souhlasili jsme, že se rozejdeme.
Reportérka: Avšak nemocnice monitorovala vaše služby a byly nekvalitní a už nechtějí, abyste pro ně pracovali dál. Takže jste selhali.
Ian More: Viděla jste, jak to tady vypadá, a těžko může někdo říci, že je tady špatně uklizeno.
Reportérka: Avšak zdravotní sestry si systematicky stěžují, že musejí uklízet sami, pacienti, že jsou špinavé záchody, pod postelemi je prach, Local Community Health Council, zdravotnický výbor komunálního úřadu je znepokojen zdejší úrovní a váš kontrakt byl zrušen. Tak jak můžete říkat, že jste neselhali?
Ian More: Došlo k určité nevyrovnanosti v úrovni našich služeb. Všeobecně vzato je však naše úroveň dobrá. Je fakt, že v minulosti jsme možná někdy neposkytovali vždycky dostatečně vysokou úroveň úklidu.
Reportérka: Od srpna bude mít zase nemocnice vlastní uklízečky. Zda se jim podaří zvýšit úroveň uklízení, vzhledem k tomu, že jim platí jen 4 libry za hodinu, a mimo státní zdravotnictví mohou vydělat až 8 liber za hodinu, to je otázka.
Příklady, jako je tento, dodávají argumenty britským odborům, které tvrdí, že je nevhodné zaměstnávat v nemocnicích soukromé firmy. Je známo, že osmdesát procent britských nemocnic má nyní zprivatizované uklízení. Analýzy o tom, na jaké úrovni je toto soukromé uklízení, neexistují. Avšak jako součást širšího výzkumu kontroly infekcí získala Jenny Robertsová, reader v oboru ekonomiky státního zdravotnictví, zajímavou informaci o řízení kontraktů ve zdravotnictví.
Jenny Roberts: Vzniklo znepokojení, že smlouvy na uklízení nejsou dostatečně monitorovány. Například je ve smlouvách, že každý týden se má vyměňovat hlavice mopu. To se nezdá zrovna často vzhledem ke špinavým podmínkám, v nichž se pracuje. Ale sestry zjišťovaly, že hlavici mopu vyměňují uklízečky jen jednou měsíčně. Některé uklízečky, které dělají tu práci už léta, si přinášely vlastní materiál na doplnění čisticích prostředků, které jim byly vydávány: své vlastní čisticí prostředky, své vlastní hadry, atd. Věděly, že nemohou udělat svou práci dostatečně dobře jen s těmi prostředky, které jim byly oficiálně poskytnuty. Nedostávaly dostatečné množství čisticích prostředků. To je důsledkem snah získat co nejlevnější kontrakty.
Reportérka: Ideologická debata o privatizaci úklidu v nemocnicích je zuřivá. Vláda doufá, že se jí podařilo zamezit snižování úrovně, což bylo způsobeno přijímáním nejlevnějších nabídek, a zavedla povinnou konkurenci při ucházení se o smlouvy na úklid. Eric Canes je už léta přímo spojen s tržními reformami ve státním zdravotnictví. Býval také členem exekutivy státního zdravotnictví. Je přesvědčen, že argument o tom, zda má být úklid státní nebo soukromý, je irelevantní.
Eric Canes: Vláda tvrdí, že se podle jejího názoru úroveň úklidu v nemocnicích od doby jeho privatizace zhoršila. Nechápu, proč by měl být rozdíl v tom, jestliže se uklízí soukromě nebo státně. V managementu nemocnice musí být někdo, kdo je za úroveň uklízení odpovědný.
Reportérka: Ale Eric Canes se sám staví kriticky vůči situaci ve zdravotnictví na základě vlastní zkušenosti.
Eric Canes: Moji matku odvezli asi před půldruhým rokem do nemocnice Kent and Sussex, měla vážné vnitřní krvácení. Byla několik dní na chirurgickém pokoji a nakazila se MRSA. Převedli ji na lékařský pokoj, kde měla být v izolaci. Někteří návštěvníci přitom vůbec nebyli informováni, že je to izolace. Byla tam na velkém pokoji s mnoha dalšími starými pacienty a vůbec nebylo zjevné, že je to izolace. To mohlo mít pro mnoho lidí velmi záporné důsledky.
Reportérka: Nemocnice má nyní nové vedení, které tvrdí, že se zvládání infekcí za posledního půl roku velmi silně změnilo. Dochází k externímu monitorování a zvládání infekcí se silně zlepšilo.
Eric Caines poukazuje na základní problém: Nedostatek celkového řízení: lékařství a řízení nemocnice se totiž v moderním zdravotnictví zcela rozdělilo.
Eric Caines: Bývalo to tak kdysi, kdy se lékaři a zdravotní sestry zajímali nejen o to, co dělají pro pacienty klinicky, ale i o prostředí, v němž se to děje. Pak vznikli ředitelé nemocnic a lékaři dospěli k názoru, že prostředí, v němž pracují, není jejich odpovědnost. Péče o pacienta musí být ale celková. Je nutno udržovat čistotu, pořádek, jsou to základní věci.
Reportérka: Vláda doufá, že tím, že znovu poskytne vrchním sestrám pravomoci přísně dohlížet na úroveň úklidu, dojde k podstatnému zlepšení. Při boji s infekcemi je to jedna z nejstarších a nejlevnějších metod, která je stále nejefektivnější ve snaze zabránit šíření infekcí.
Reportérka: Mýt si ruce. Ale navzdory jednoduchosti tohoto opatření, příliš mnoho lékařů a zdravotních sester na to zapomíná. Vzhledem k tomu, že je nedostatek pracovních sil ve zdravotnictví, spěchají od pacienta k pacientovi a není čas na to, zastavit se u umyvadla. Ve snaze zlepšit situaci využívají některé nemocnice zvláštních rychlých desinfekčních želé na ruce, avšak dr. Barry Cookson z Public Health Laboratory Service zdůrazňuje, že hygiena rukou se bude muset zlepšit.
Barry Cookson: Většina studií ukazuje, že lékaři jsou horší než zdravotní sestry. Zapomínají častěji. Typické studie ukazují, že to bývá až 30 procent lékařů. Pozorovací studie ukázaly, že si lékaři pamatují, že si mají umýt ruce, jen ve třiceti procentech případů, kdy by si je měly umýt. Zdravotní sestry jsou trochu lepší, myjí si ruce v padesáti procentech případů. Avšak zdravotní sestry provádějí alespoň desetkrát větší množství procedur těsného styku s pacientem než lékaři. Takže statisticky vzato způsobují zdravotní sestry více přenosu infekcí. Musíme to brát velmi vážně.
Máme v Británii velké štěstí, že nákaza MRSA, kterou máme, je vyléčitelná spoustou jiných antibiotik. Avšak přicházejí teď nové druhy MRSA, které jsou nesmírně odolné. Existuje jen velmi málo antibiotik, jimiž by je bylo možno vyléčit, a některé nemocnice jsou tím velmi znepokojeny.
Reportérka: A proto je nesmírně důležité zvládat infekce. Studie London School of Hygiene and Tropical Medicine zjistila, že nemocniční týmy, odpovědné za boj proti infekcím, jsou často ignorovány, když nemocnice a zdravotnické úřady vyjednávají smlouvy ohledně financování. Jenny Roberts našla šokující případy, kdy týmy pro zvládání infekcí neměly vůbec žádný rozpočet a nikdo nebyl ochoten zaplatit za životně důležité zařízení. Včetně jednoho případu, kdy potřeboval chirurgický tým zvláštní oděv pro operaci pacienta, který měl vysoce infekční a vůči lékům odolnou formu tuberkulózy.
Jenny Roberts: Nakonec si ten ochranný oděv ten chirurg koupil a zaplatil sám, a nemocnici poslal účet, která ho nakonec zaplatila. Pro toho chirurga to byla zbytečná ztráta času.
Reportérka: National Audit Office zjistil, že jen čtyřicet procent nemocničních týmů pro boj proti infekcím má vlastní rozpočet a že množství peněz u týmů, které rozpočet měly, se radikálně liší: některé měly jen pět set liber, jiné až milion liber! Z toho důvodu je velmi obtížně pro nemocnice realisticky odhadnout, kolik stojí boj proti infekcím. A nyní existují důkazy, že to, co býval problém jen pro nemocnice, se nyní šíří i do společnosti mimo nemocnice.
V nemocnici Frimley Park Hospital v hrabství Surrey došlo k epidemii MRSA před sedmi lety. Šest pacientů po operaci kyčlí dostalo vážnou infekci chirurgické rány. Nemocnice proto radikálně změnila svou politiku pro boj proti infekcím a zavedla testy na MRSA pro všechny ortopedické pacienty před operací, aby se zjistilo, zda jsou nositeli infekce. Toto nové opatření podstatně snížilo výskyt infekcí na ortopedickém oddělení. Ukázalo se ale, že více pacientů, kteří přicházejí zvnějšku do nemocnice, je nositeli MRSA, než pacienti, kteří se touto infekcí nakazí v nemocnici. Tito pacienti z vnější společnosti přitom neměli předtím vůbec žádný styk s žádnými nemocnicemi. Více než padesát procent nových případů MRSA přináší infekci do nemocnice z vnějšího světa.
Je to pravděpodobně důsledkem součinnosti propuštění pacientů z nemocnice, kteří mají nákazu MRSA. Ti jdou do domovů důchodců a jiných sociálních zařízení. Tam se to šíří společenským stykem a možná také infikovanými vředy na nohou starých pacientů. Ti se pak vracejí do nemocnice a jsou zdrojem infekce pro další pacienty. Je to začarovaný kruh.
Reportérka: Vládne podezření, že určité části společnosti fungují jako rezervoár pro infekce MRSA. A vzhledem k tomu, že až 80 procent případů se vyskytuje u starých lidí, začíná se poukazovat na domovy důchodců a pečovatelské ústavy. Dosud existuje jen malý počet studií, ale podle jedné studie má až 27 procent obyvatel domovů důchodců infekci MRSA. Takže jak dobrá jsou protiinfekční opatření v těchto institucích? Zpráva, která vyšla loni, není povzbuzující. Ve většině domovů důchodců a pečovatelských ústavů, ve více než 75 procentech, neexistovaly důkazy, že si tam zaměstnanci systematicky a řádně myjí ruce a že se řádně používají ochranné oděvy, ani že zaměstnanci vědí, jak se starat o obyvatele domova s MRSA.
Bob Garner: Vám se udělal vřed na noze, tak jste musela odejít ze zaměstnání, byla jste v nemocnici a pak jste přišla sem...?
Stará žena: Ano...
Reportérka: Pečovatelské domovy jako je ten, v němž v Manchesteru pracuje Bob Garner, se nyní starají o fyzicky slabé staré lidi, kteří by svého času bývali obyvateli nemocničních pokojů pro dlouhodobé pacienty, u nichž by jejich infekce byly pod nemocniční kontrolou. Garner má ve svém domově tři pacienty s MRSA. Avšak tvrdí, že to je problém nemocnice, nikoliv problém jeho pečovatelského domova.
Bob Garner: První případ byla paní, kterou sem přivezli z nemocnice. Všechny tři případy přišly z nemocnice. Měla tu infekci, přinesla si ji z nemocnice. Druhá paní přišla s vředem na noze. Protože se rána nehojila, nevěděli jsme proč, zatelefonovali jsme do nemocnice a tam nám dali ty informace.
Reportérka: Ale nemocnice tvrdí, že pečovatelské domovy jsou rezervoáry infekcí MRSA, protože se tam nedodržují dostatečně hygienické předpisy.
Bob Garner: To mě velmi rozčiluje. Ne, neposíláme do nemocnice lidi s MRSA, lékaři by to zjistili dávno. Měli jsme tady celkem tři případy. Nerozšířilo se to. Přichází to ze špinavých nemocnic a od nepořádných zaměstnanců nemocnic, kteří mají špatné pracovní zvyklosti.
Reportérka: Je nemožné říci, kdo má pravdu. Prostým faktem je, že neexistuje dostatečné množství informací o tom, kde a jak se šíří MRSA. Až od příštího roku budou muset nemocnice povinně informovat o tom, zda se u nich vyskytuje MRSA a v kolika případech. A služby v širší společnosti jsou ještě méně dostatečné v tomto smyslu.
Jestliže má britské státní zdravotnictví být schopno začít řešit problém, který je stojí miliardu liber ročně, je zapotřebí dalších informací - a to rychle.
