Britské listy

Vážený pane šéfredaktore,
odborné a oficiální stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů k Vašim názorům, zveřejněným v BL 24. 7., bude obsahovat odpověď RNDr. Karla Neuwirta, předsedy Úřadu, která bude doručena k Vašim rukám.

Nicméně, protože mě v úvodu svého příspěvku v Britských listech oslovujete a svěřujete se se svým zděšením, přiznám i já Vám, že jste také v odborných pracovnících Úřadu a ve mně osobně vyvolal úlek: ale Vaše premisa, že "Vlastnictví je veřejným statkem", doufejme, může vzbudit jen falešný poplach a nemáte voláním po naplnění jejích důsledků na mysli prolomení hranice znárodnění (?). Snad pouze vycházíte z nějakého "ducha zákonů", který je velmi specifický a všeobecně neznámý. Těžko totiž najít oporu pro tuto Vaši myšlenku v jakémkoli pojetí práva.

S pozdravem
Hana Štěpánková,
tisková mluvčí ÚOOÚ

PS: Zároveň si dovoluji touto cestou vysvětlit nejen TP pojetí webových stránek ÚOOÚ: Webové stránky Úřadu pro ochranu osobních údajů jsou konstruovány jako informativní komunikační prostředek, jehož prostřednictvím mj. často dává Úřad k dispozici širší veřejnosti nikoli zjevené pravdy, ale zobecňující odpověď na množství dotazů, na něž v první instanci odpovídají pracovníci Úřadu individuálně. (Dodám ještě, že velmi mnoha dotazů: Jen oddělením styku s veřejností například za měsíc duben a květen prošlo na dvě stovky dopisů).

K výměně názorů může posloužit občasně organizovaný „chat“ (viz např. jobs.cz 15.3. 2001) Důvod je velmi prostý: Na vedení kontinuální debaty není Úřad vůbec vybaven, a je zřejmé, že ani až bude dobudován, tomu nebude jinak. S posláním permanentního diskutování totiž nebyl - jakožto dozorový úřad, který má dbát na dodržování zákona o osobních údajích - ani založen, ani projektován. To ovšem nevylučuje snahu po maximální otevřenosti vůči veřejnosti, respekt vůči jejím potřebám. Webové stránky ÚOOÚ se tomu snaží bez jakéhokoliv humbuku sloužit.

Poznámka TP: To je, obávám se, velmi nepovedená a zbrklá reakce. Václav Žák se vyjádřil nejasně, patrně vinou překlepu nebo zkratkovitého uvažování, ale smysl toho, co napsal, je jasný: informace o vlastnictví, minimálně o určitých jeho formách, je ze zákona veřejná a pokoušet se tyto údaje znepřístupnit pod pláštíkem ochrany osobních údajů je pokrytecké a pro stav společnosti zhoubné.

Jsem přesvědčen, že předseda ÚOOÚ Karel Neuwirt není fachidiot, podstatu problému i jeho politické souvislosti velmi dobře chápe a to, jak jedná, znamená jen tolik, že se nerozhoduje o vlastní vůli, nýbrž plní politický příkaz; jak jsem hypotetizoval ve svém nedávném článku, na jeho splnění bylo patrně vázáno již jeho jmenování do funkce. Za takových okolností je jasné, proč nemá smysl vést na stránkách ÚOOÚ ani jinde odbornou diskusi, nicméně znovu opakuji, že důsledky Neuwirtova rozhodnutí omezit přístup veřejnosti k veřejnému katastru nemovitostí mají daleko větší význam, než jim připisují většinová média.