Stateční bojovníci proti rasismu a za státní suverenitu
V postojích médií k působení britských imigračních úředníků na ruzyňském letišti panuje nebývalá shoda. Hlasité projevy nevole sjednocených kritiků britského rasismu a podlézavosti české vlády, obětující dobrým vztahům se Spojeným královstvím kousek naší státní suverenity, díky vzácné jednotě novinářské fronty zní jako zvon. Nespokojenci nacházejí oporu i u některých politiků. Za všechny to pěkně řekl druhý nejvyšší ústavní činitel země Petr Pithart, který míní, že Britové by neměli přenášet na jiný stát svůj nezvládnutý problém zneužívání imigračního systému. Jako u něj vždy - co slovo, to perla. Nějak při tom přehlédl, že tichou podporou exodu Romů přenášíme na jiné státy náš nezvládnutý problém integrace tohoto nepřizpůsobivého, svérázného etnika. Ostatně sami jsme poměrně nedávno ztížili přístup do země obyvatelům řady východoevropských zemí, protože nám jejich nekontrolovaný příliv činil potíže. Také je třídíme na území jejich mateřských států: ne sice na letištích, ale na konzulátech, ne podle barvy pleti, ale podle podobných měřítek, jež oficielně u nás uplatňují úředníci Jejího Veličenstva při zdůvodnění odepření vstupu.
Kritici mají ovšem v podstatě pravdu. Působení britských imigračních úředníků je skutečně narušením naší státní suverenity a mělo by skončit co nejrychleji. Přednostní vylučování Romů z řad zájemců o cestu do Spojeného království se skutečně tváří jako rasismus, i když jeho podstatou zřejmě není nechuť k Romům jako příslušníkům rasy, ale jako ke skupině, která se občas vymyká z obecně uznávaných norem chování většinové části obyvatelstva. A obhájci tohoto problematického opatření skutečně občas lžou, snižujíce tak důstojnost svých úřadů, přičemž ministra zahraničí Česká televize patrně přímo nachytala na hruškách.
Přesto mi uniká smysl tohoto nebývale hlučného, jednotného a jednosměrně orientovaného povyku. Nejde mi nyní o to, kdo má v tomto sporu pravdu, ale o přiměřenost či neúměrnost rozvířené mediální kampaně skutečné váze páchaného příkoří.
Pošleme-li úředníky Jejího Veličenstva z našeho letiště zpět do vlasti, patrně to Romům příliš nepomůže. Ti, kteří by nepřekonali odpor ochránců britských hranic u nás, stejně asi narazí na závoru ihned po příletu na tamní letiště. Budou se odtamtud vracet chudší o náklady za zbytečně pořízené letenky a nejméně stejně rozhořčeni jako z Ruzyně. Navíc budou poškozeny letecké společnosti, které je budou muset dopravit zpět na vlastní náklad. A Velká Britanie zavede pro české občany vizovou povinnost. Vláda se smyslem pro čest by pak recipročně zavedla viza pro Brity. Tedy vše, co by se odehrálo následkem odvolání rozhodnutí o zřízení britských kontrolních stanovišť na našem území, by oboustranně zhoršilo česko-britské vztahy s možným následným nepříznivým vlivem na postup našeho začleňování do Evropské unie. Bohužel toto by mohl být jediný trvalý účinek mediální kampaně, vedené jako by na ochranu státní suverenity a lidských práv Romů . A byl by to i cíl, jehož významu by hlučnost povyku byla skutečně přiměřená.
