Proti týrání: plakáty versus vyhlášky
Aniž bych souhlasil s důvody, proč byly plakáty zakázány (viz článek "Rada pro reklamu zakázala plakáty proti týrání dětí"), nebylo mi z plakátů hned na první pohled jasné, na koho se obrací a co vlastně od čtenáře chtějí. O to méně jasné to bylo zřejmě Společnosti na ochranu rodiny (není to překlep? Nemá tam být "na ochranu rodičů?" :-)).
Jenže stačil mi už druhý pohled a pochopil jsem, že se plakáty neobrací na děti, ale na širokou, převážně dospělou, veřejnost - o tom nakonec svědčí i telefonní číslo dole. Jistě, děti tam mohou zavolat také, ale to by se jim to asi muselo na plakátu podrobně vysvětlit, že tam nemají volat pokaždé, "když si jich rodiče nevšímají" nebo když je "maminka nepohladí" :-).
Je zřejmé, že plakáty mají mít dvojí impakt: jednak napomenout rodiče, aby se zastyděli a chovali se jako skuteční rodiče. No prosím, ale to u hrubiánů nebo necitelných rodičů bude asi sotva fungovat. Tam zapracuje ten druhý účel: lidé, kteří zjistí ve svém okolí takové rodiče, mohou zavolat na linku bezpečí. Když si odmyslíme její příliš všeobecný, ne-li dokonce nepřesný název - nevyjadřuje totiž vůbec, o jaké bezpečí jim vlastně jde, musíme to jen tušit - je to jistě věc dobrá a užitečná. Už proto, že když jde opravdu o týrání dětí, je skoro vždy potřeba někoho třetího, aby na to upozornil.
Souhlasím s autorem, že Společnost pro podporu rodiny to přehání: podceňuje totiž u dětí jejich inteligenci (i když jsou jistě případy, kdy toho mohou děti zneužít, ale těch není moc). Je ovšem pravda, že ony jednolinkové podtexty pod obrázky jaksi bagatelizují skoro všechno jako týrání - podle definice je týrání jen činnost s úmyslem týrat a to se na všechny případy nehodí - někdy jde jen o ignoranci, jindy o necitelnost. Pokud chtějí plakáty vychovávat rodiče, musí se také přesně vyjadřovat. Daleko lepší by bylo napsat "....je dítětem pociťováno jako týrání". Je možné, že právě tohle měli oni ochránci rodičů na mysli, ale pak se neměly plakáty zakazovat, ale jen upravit text. Co zase nepochopím já, je to, že v demokratickém státě má vůbec někdo pravomoc takové plakáty zakázat.
Navíc ten "opravený" plakát, i když je v podstatě správný, je vlastně jen suché prohlášení, které na nikoho velký a hlavně trvalejší dojem vůbec neudělá. Chcete-li působit na city rodičů, nedělejte to prosím ve formě vyhlášky, něco jako manuálu k šicímu stroji! Chybí mi tam právě ono umělecké zpracování tématu, ty procítěné a vtipné obrázky, které díky cenzuře vzaly také za své, ačkoliv byly zcela nevinné a navíc silně účinné - neboť jak známo jeden obrázek je často víc než tisíc slov. Jistě by se bývalo našlo daleko inteligentnější řešení, způsob, jak text upravit a obrázky nechat, aby se tak důležité téma citově přiblížilo prostému člověku z ulice.
Poznámka: Máme teď v Kanadě případ, kdy rodiče trestali své děti tělesně a odvolávali se na své náboženství. Osobně to považuji za hloupou výmluvu: naboženství může trestání povolovat, ale neznám náboženství, které by přímo nařizovalo rodičům provádět tělesné tresty [Ale co "Spare the rod and spoil the child"?-pozn. TP]. Netrestat děti tělesně tedy není hřích :-), zvláště když existují tresty jiné. Paradoxní ovšem bylo, že úřad děti rodičům odebral a dal je do cizí rodiny. Moc se ale ochránci divili, když se děti přes to všecko těšily zpět domů. Zde je vidět příklad nepochopení - vzít dětem domov je také týrání - a řešení je často zcela jednoduché: někdy stačí jen výstraha a někdy by měly stačit i jen ty plakáty - pokud ovšem zapracují na city a nezvrhnou se na pouhé vyhlášky.
