Vraždy ve věci "rodinné cti":
Znectila jsi rodinu, že chodíš s nějakým chlapcem? Tak tě zabijeme
Zejména v islámských kulturách (Indie, Pákistán, Blízký východ) je tradičně žena otrokem, zbožím, majetkem, který rodina předává z obchodních či politických důvodů výhodnému "manželovi". Odpor proti tomuto tradičnímu zotročení se trestá smrtí. Tento problém nabývá, jak včera informoval deník International Herald Tribune, na aktuálnosti i v členské zemi NATO Turecku, kde jsou mladé ženy nyní ovlivňovány západními liberálními civilizačními zvyklostmi, a jejich tradiční rodiny se je krutostí snaží udržovat ve starém otroctví.
Podle názoru Saita Kiny nedělala jeho třináctiletá dcera nic jiného, než že zostuzovala jeho rodinu: Mluvila s chlapci v ulici, utekla z domova, hovořilo se o ní mezi sousedy.
Před dvěma měsíci, když ze dívka znovu pokusila utéci z domova, Saita Kina vzal kuchyňský nůž a sekyru a bodal a bil sekyrou dívku tak dlouho, dokud nezůstala ležet mrtvá na podlaze zakrvácené koupelny jejich istambulského bytu.
Pak nařídil jedné ze svých snah, aby "to uklidila". Když přišli jeho dva synové z práce, nařidil jim, aby se zbavili mrtvoly.
"Splnil jsem svou povinnost," řekl Kina policii poté, co by i se svými syny zatčen. "Zabili jsme jí, protože chodila s klukama." Případ se vyšetřuje.
Vražda Dilber Kinové byla "v zájmu rodinné cti" - tyto vraždy jsou založené na venkovských tradicích a dochází k nim poslední dobou stále častěji ve městech v Turecku i v jiných rozvojových zemích, kde došlo k rozsáhlé migraci venkovského obyvatelstva do měst a rodiny, zvyklé na tradiční venkovský život jsou nyní konfrontovány se svobodnými zvyklostmi moderního světa.
Členové mladé generace v Turecku, zejména dívky, získávají lepší vzdělání a zejména prostřednictvím televize a života ve městech více informací, a tak rebelují proti rodičům, kteří na nich chtějí, aby dodržovaly tradici, podle nichž se dívky nesmějí stýkat s chlapci, nesmějí si samy vybírat manžela ani chodit s kamarády na návštěvu mimo domov.
Rostoucí sociální tlaky na obě generace, mladou i starou, vedly ke znepokojujícímu růstu vražd a dalšího násilí v rodinách. Také dochází podle policie, ženských organizací a vědců zabývajících se sociálními otázkami k velkému počtu sebevražd dívek a žen.
"K vraždám ´ve věci rodinné cti´ dochází po celém Turecku," uvedl Pinar Ilkkaracan, vedoucí jedné turecké organizace na obranu lidských práv, která usiluje o změny v tureckých zákonech, které ženy diskriminují.
"Zabíjení žen ´ve věci rodinné cti´, to je jen vrcholek ledovce. Co se děje pod povrchem, to je hrůzné."
Podle odhadů dochází v Turecku každoročně k zavraždění asi 200 žen a dívek. Přesné statistiky neexistují, protože policie nerozlišuje mezi jednotlivými druhy vražd a zločiny "ve věci rodinné cti" často ani nejsou policii nahlášeny.
OSN uvádí, že v loňském roce bylo po celém světě svými rodinnými příslušníky "ve věci rodinné cti" zavražděno nejméně 5000 žen a dívek, mnoho z nich bylo předtím znásilněno.
I když dochází k vraždění žen "ve věci rodinné cti" především v islámských zemích, jako je Turecko, Bangladéš, Pákistán, Egypt a Jordánsko, k podobným vraždám nyní dochází i v celé řadě dalších zemí, jako je Brazílie, Itálie, Uganda a Velká Británie, zjistilo OSN.
V Turecku se vraždění žen "ve věci rodinné cti" stalo součástí veřejné debaty o právech žen. Pachatelé takovýchto trestných činů jsou podle zákona odsuzováni k mírnějším trestům než osoby, které spáchají podobné zločiny z jiných než důvodů než "ve věci rodinné cti". Tresty za znásilnění jsou nižší, pokud se zjistí, že znásilněná žena nebyla panna. A muž, jako pán a vládce domácnosti, má právo rozhodovat o tom, zda jeho manželka smí či nesmí chodit do zaměstnání.
Pod tlakem od organizací pro práva žen a pod naléháním Evropské unie, která zpracovává žádost Turecka o vstup do EU, se očekává, že v nadcházejících měsících parlament radikálně změní podstatné části občanského práva v Turecku. Parlament je také pod tlakem, aby zrušil ustanovení, která dávají soudcům právo vzít v úvahu místní tradiční zvyky a proto vydávat nižší tresty.
Turecko je jednou z nejrychleji se urbanizujících zemí na světě. Za méně než padesát let pro proměnilo ze země, v níž žilo 75 procent obyvatelstva na venkově, v zemi, v níž žije 75 procent obyvatelstva ve městech.
"Lidé si berou své tradice s sebou do města," konstatoval Mehmet Farac, autor knihy o zločinech jménem "rodinné cti". "Proto se nemohou rozloučit se svou společností a se svými zvyky. Jestliže si na sebe dívka vezme texasky anebo se namaluje rtěnkou, působí to v rodině vážné problémy."
Dilber Kinové bylo pět let, když se její rodina přestěhovala ze statku ve vesnici Siirt na jihovýchodě Turecka do Istanbulu. Muži pracovali jako taxíkáři a živili tak velkou, patnáctičlennou rodinu, která celá žila v jediném, malém městském bytě.
Čím více se Dilber snažila uniknout z hlučného, nesnesitelně přeplněného bytu a svému autoritářskému otci, tím víc zuřil."Zbláznil se," řekla Birgul Kinová, sestřenice Dilber, které bylo nařízeno, aby po zavraždění dívky umyla v koupelně její krev z podlahy, ze zdí i z vodovodních kohoutků. Na otázku, proč její otec Dinu zavraždil, odpověděla: "Udělal to pro svou důstojnost.L Dilbertina matka, Maynur, se odmítla k vraždě své dcery vyjádřit.
Často dochází k vraždám žen "ve věci rodinné cti" daleko vypočítavějším způsobem, konstatuje policie a organizace pro práva žen. Ve feudální, patriarchální vesnické společnosti, kde je "čest ženy" jedinou měřitelnou obchodní hodnotou, kterou se mohou chudé rodiny honosit, hlasují mužští příslušníci rodiny o tom, kdo z rodiny má být zavražděn. Také rozhodují o tom, kdo vraždu vykoná. Většinou je pověřen někdo nezletilý, aby byl jeho trest mírnější.
V Turecku se trestá vražda rodinného příslušníka velmi přísně: buď doživotím anebo trestem smrti. Avšak pokud soudce rozhodne, že byl vrah vyprovokován - například tím, že byla uražena rodinná čest - trest může být snížen. Pokud je pachatelem nezletilá osoba, trest je často pouhé dva roky vězení nebo ještě méně.
"Nejsou vyslýcháni žádní svědci, takže soud věří tomu, co říká pachatel, a dostává minimální trest, i když jsou to chladnokrevné vraždy," konstatuje Cana Arin, ředitelka střediska pro práva žen v istanbulské Asociaci právníků.
