Britské listy

pátek 10. srpna

O B S A H

Co je nového v České republice:

Komentovaný přehled zpráv Odkazy:

Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Policejní brutalita:

Roste rozhořčení ohledně zmlácených studentů v Janově (International Herald Tribune) Vraždy ve věci "rodinné cti":

Znectila jsi rodinu, že chodíš s nějakým chlapcem? Tak tě zabijeme Ochrana soukromí:

Američtí soudci rebelovali proti internetovému dohledu Bulvár kontra seriózní informace:

Jak včera psaly o lidském klonování Lidové noviny a jak Financial Times Leninské cui bono: Martin Palouš "Pecinovi odpovídat nebudu, protože to zneužije ke kritice"

Filozofický dialog Martina Palouše: ptejte se mě na cokoliv, stejně neodpovím (Tomáš Pecina) Reakce: ke kontroverzi na ruzyňském letišti:

Oblíbený sport BL: dávat otázky, na něž znají odpovědi jen Čulík a Pecina (Jan Hošek)

Odpovídám Janu Hoškovi (Tomáš Pecina)

Mají západní demokracie skutečně povinnost pomáhat všem mučeným a pronásledováným lidem na světě? (Martin Šorm) Zaslouží si to?

Čestné občanství pro Schrodera a Zemana (Petr Jánský)

Ikona pro Vaši stránku...

Leninské cui bono: Martin Palouš: "Pecinovi odpovídat nebudu, protože to zneužije ke kritice"

Filozofický dialog Martina Palouše: ptejte se mě na cokoliv, stejně neodpovím

Využili jsme online chatu Lidových novin a položili několik otázek náměstkovi ministra zahraničních věcí Martinu Paloušovi:

Tomáš Pecina: Proč vaše vláda umožňovala provádět imigrační prověrky mimo britské území a dovolovala tak vládě Velké Británie obcházet Ženevskou konvenci z roku 1951?

Martin Palouš: Britští konzulární úředníci vydávali na ruzyňském letišti na základě konzulární úmluvy dokumenty potřebné k cestě do Velké Británie.
Můžete odhadnout - ze statistických čísel - počet oprávněných žadatelů o azyl, kterým zřízení imigračních kontrol zabránilo opustit Českou republiku?

Nemohu.
V Senátu jste hovořil o tom, že kdyby Romové požádali o azyl v Německu, byli by německou stranou vráceni na základě readmisní dohody (v protokolu není tato část bohužel přepsána přesně). Bylo to přeřeknutí nebo na tomto výroku trváte?

(bez odpovědi)
Konzultoval jste politiku "protiromských kontrol" s prezidentem Havlem, s nímž, jak známo, udržujete dlouholeté neformální vztahy? S jakým výsledkem?

Nekonzultoval.
Jak daleko je vláda ochotna jít ve vstřícnosti k britské straně? Jste ochotni přistoupit na další nestandardní opatření, např. nařídit leteckým společnostem, aby prověrky cestujících prováděly samy? Zavést výjezdní doložky? Upravit vztahy k romské minoritě zvláštním zákonem, který po vzoru tzv. norimberských zákonů omezí některá práva této menšiny?

(bez odpovědi)
Usilujete nadále o místo velvyslance v USA, přestože, jak vím z ohlasu v našem deníku, tzv. krajanská komunita v USA přijala ruzyňskou epizodu s velkou nelibostí? Nemáte obavy, že Vám v dané situaci odmítnou udělit agrément sami Američané?

(bez odpovědi)

Na všechny ostatní otázky si ovšem pan náměstek čas udělal, příkladmo: "Dobrý den, pane Palouši. Nedejte se odradit kousavými dotazy. V rozhovoru pro LN jste me sice trochu zklamal, ale obdivuji vás a fandím vám. Jak se těšíte do Ameriky?" Jinou otázku zveřejňujeme i s odpovědí:

Ed Findlay, IWM: Budete mit cas, jako velvyslanec, venovat se vztahum mezi politikou a filosofii? A co psani clanku (o Patockovi, Arendtove, a.j.?) :) Zdravim z IWM.?

Martin Palouš: Právě jsem slíbil jednomu pražskému nakladatelství, že přeložím druhý díl Life of Mind od Hany Arendtové. Rozhodně se nemíním filozofie vzdát a v skrytu duše doufám, že i z Washingtonu budu moci i nadále udržovat se svými přáteli filozofický dialog.

V závěru chatu se jeden čtenář zeptal, proč pan náměstek přeskakuje mé otázky. Dostalo se mu následující odpovědi: "Otázkám pana Peciny se nevyhýbám, jen mám pocit, že nejsou kladeny proto, aby se pan Pecina něco dozvěděl, ale aby měl ve svých Britských listech co kritizovat. "Rasistou", jak zde napsal [Jakže? Kde?-pozn. TP], rozhodně nejsem, a za svými názory, i když se nutně s jeho neshodují, si stojím. Na otázku, zdali Američané dají agrément, odpovědět pochopitelně nemohu, protože to není moje věc."

U vědomí vrcholně trapné situace se však M. Palouš překonal a ke dvěma ze tří původně odmítnutých dotazů se v závěru vrátil. Že v jednom případě odpověděl na něco jiného, než na co jsem se ptal, už jaksi patří ke kultuře představitelů postkomunistické České republiky:

V Senátu jste hovořil o tom, že kdyby Romové požádali o azyl v Německu, byli by německou stranou vráceni na základě readmisní dohody (v protokolu není tato část bohužel přepsána přesně). Bylo to přeřeknutí nebo na tomto výroku trváte?

Skutečností je, že valná většina žadatelů o azyl z České republiky se obrací na britské, případně belgické úřady, a nikoli na úřady sousedních zemí.
Jak daleko je vláda ochotna jít ve vstřícnosti k britské straně? Jste ochotni přistoupit na další nestandardní opatření, např. nařídit leteckým společnostem, aby prověrky cestujících prováděly samy? Zavést výjezdní doložky? Upravit vztahy k romské minoritě zvláštním zákonem, který po vzoru tzv. norimberských zákonů omezí některá práva této menšiny?

Mám-li vůbec vážně brát tento dotaz jako skutečný: zavedení výjezdních doložek pochopitelně v úvahu nepřichází, stejně jako nepřichází v úvahu omezování práva národnostních menšin. Leteckým společnostem česká vláda nic nařizovat nemůže, pokud jde o občanskoprávní vztahy mezi nimi a jejich cestujícími.

V posledním případě nemá M. Palouš zcela pravdu, protože letecká společnost zjišťující finanční zajištění přepravovaných osob nebo jiné s přepravou nesouvisející údaje porušuje zákon č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů; nařizovat dopravcům to vláda opravdu nemůže, ale mohla (a měla) by jim to zakázat. (TP)