Rasistické britské neimigrační kontroly

Jméno a adresa čtenářky jsou redakci známy.

Vážený pane Čulíku,

shodou okolností jsem 18/7/2001 cestovala z Calais do Doveru jubilejně už po desáté. V Calais úředníci pouze rutinně zjišťovali, zda v kufru nepašuji běžence.

Britská příslušnice I.S. určená pro občany NON EU byla též milá, ve frontě byl pouze se mnou Švýcar a Nor, na rozdíl od obrovské fronty pro občany EU.

Vzhledem k tomu, že auto i mé vzezření vypadalo důvěryhodně (modrooká světlovláska středního věku v kostýmu), byla jsem značně překvapená, když PO průchodu imigrační kontrolou navíc vůči minulosti opatřená razítkem v pase, že nejen nebudu vstupovat v GB do zaměstnání, ale ani žádat o asyl - mě další úředníci zahnali i s autem do velkého hangáru, kde mi byl neoprávněně odebrán pas i oba lodní lístky a odneseny k prozkoumání, zatímco drogově závislé psisko mi poskakovalo po sedadlech a podlaze v autě a bylo povzbuzováno k hledání.

Živě mi tato scéna připomněla menší hangáry tohoto typu v ČSR, NDR... za totality, proto jsem se velmi důrazně proti jejich postupu a 'zvláštnímu' zacházení, (se kterým jsem se nesetkala v GB ani v roce 1968, 1969, ani nikdy po roce 1989), byť se zdvořilým vystupováním, ohradila.

Po čtvrthodině mi byl s omluvou vrácen pas i lodní lístky, Nor ani Švýcar této 'proceduře' podrobeni nebyli.

Bdělost byla vyvolána značkou CZ, kterou Kavan tak 'úspěšně' hájí a poukazem na potíže s uprchlíky. To, že po návratu jsem měla shodou okolností možnost seznámit se s poměry i osazenstvem na zámku Štiřín, který též spadá pod Kavanovy pravomoce, jen dokreslilo naši současnou situaci na vedoucích místech, kde stále rozhoduje soudržnost dětí, vnuků a osvědčených z bývalého režimu, a ne schopnosti a výsledky inteligentních lidí minulým režimem nezkorumpovaných.