Absence soukromí v elektronické éře: člověk ztratil kontrolu nad vlastním osobním příběhem
Kdykoliv si něco koupíme, je to elektronická zpověď. Avšak hlavním dopadem elektronické civilizace, v níž je zrušeno soukromí, je to že občan ztratil kontrolu nad vlastním, osobním individuálním příběhem, argumentoval v týdeníku Observer včera fiktivní datový detektiv Arthur C. Dogg, ketrého vytvořili Adam Lury a Steve Gibson ve svém románu jménem Dangerous Data (Nebezpečné informace)
V současnosti je po Doggovi, slavném datovém detektivu, velká sháňka u lidí, kteří chodí na společenské večírky. Rád pomáhá, neboť se mu líbí tyto společenské "hry".
Před večeří si vžycky prohlédne databáze, v nichž jsou informace o jednotlivých jejích účastnících. Většinou nejprve zkontroluje jejich úvěrové reference, anebo vepíše jejich jméno do vyhledávače Google a čeká, co se objeví. Pokud u Dogga vznikne podezření, soustředí se na sofistikovanější vyhledávání, vyhledá si například bankovní podrobnosti a záznamy o jejich zaměstnání. Někteří lidé této práci říkají hacking, ale Doggovi takové nálepky nevadí. Všechno tohle zjišťování je relativně jednoduché. Většina lidí je zaznamenána nejméně v 200 databázích a to je ještě bez vzájemných linků. Dogg má vbrzku o návštěvnících recepce všechny informace, od toho, co si kupují na úvěrovou kartu, až po jejich telefonáty. A když pak na večírku hovoří o intimních podrobnostech ze života účastníků, ať už jde o jejich politickou či sexuální orientaci, vyvolává to značný zmatek.
"To je šokující," vykřikují účastníci recepce. "Nemělo by se to zakázat? Mysleli jsme si, že je to protizákonné."
Protizákonné nebo ne, dělá se to. Vítejte do éry, v níž neexistuje soukromí.
Dogga velmi překvapuje, jak citlivě reagují jeho spolustolovníci, když se hovoří o soukromí. Mají pocit, že je sleduje Velký bratr, Stát - a proto se nechtějí svého soukromí vzdát. Ale to je všechno hloupost. Sami dobře vědí, že pokud nejsou zrovna teroristou anebo nepropírají špinavé peníze či neprodávají drogy, Velký Bratr se o jejich normální nudné životy absolutně nezajímá.
Takže zapomeňme na jejich konspirační teorie. Dogg dospěl k závěru, že lidi mají pocit, že soukromí je přímo spojeno s osobní totožností. Ztratíte-li právo na vlastní soukromí, ztratíte smysl sebe sama.
Ochrana osobních dat je spojena s ochranou osobnosti jednotlivce. Jde o to, že lidi chtějí ochraňovat svou vlastní představu ohledně toho, kdo vlastně jsou.
V minulosti jste mohli jít na večírek nebo na návštěvu v bezpečném vědomí, že sami jste pány vlastního příběhu: máte o sobě více informací než kdokoliv jiný. To znamenalo dvě věci. Zaprvé jste si mohli sami organizovat a redigovat fakta o sobě a využívat jich pro vlastní účely. Například, pokud jste seděli poprvé vedle atraktivní dámy, mohli jste na ni udělat dojem, že máte venku zaparkovaného jaguára, a nemuseli jste jí říct, že to auto není vaše, že je majetkem firmy, kde jste zaměstnán a že vám končí smlouva s tou firmou za tři dny. Jinými slovy, pokud vlastníte svůj životní příběh, máte možnost manipulovat, jak vás vidí jiní.
Druhá věc je, že ve světě, v němž existovalo soukromí, věděl jednotlivec sám o sobě víc než kdokoliv jiný. Tak například onen ředitel televizní stanice mohl tvrdit, že má velmi přátelské styky se svými rodiči. Jenže teď Dogg ví, pokud si prostuduje data v jeho souboru, že ten člověk rodičům už dlouhé měsíce netelefonoval a v Lancashiru, kde žijí, už nebyl šest let.
Postupně z toho vzniká deprimující uvědomění, že host na večírku potřebuje svá tajemství. Tajná "fakta" o sobě, z nichž si vytváří vlastní obraz, kdo prý vlastně je. Nyní však vycházejí najevo všechna fakta, a největším šokem není to, že si lidé o vás začnou myslet něco jiného, než si mysleli dosud, ale to, že si budete muset začít myslet o sobě sami něco jiného, než jste dosud mysleli.
