Proč se lidé v různých částech světa z atentátů v Americe radovali

Pro mnoho Američanů bylo snad nejšokujícím rysem úterních masakrů, že v některých částech světa to vyvolalo jásání. Shrnujeme komentář Garyho Younga, který ve včerejším deníku Guardian vysvětloval, proč mnozí viděli hořící siluetu Manhattanu jako senzační pomstu. (Mimochodem i v Ostravě jsem se setkal s lidovým názorem, že to "těm arogantním Američanům patří". JČ)

"Trefa do černého," řekl jeden muž v Káhiře. V ulicích Nablusu na západním břehu Jordánu rozdávaly skupiny Palestinců bonbóny. V Gaze někteří stříleli na oslavu ze zbraní. Jiní skandovali: "Bin Ladene, teď vybombardujte Tel Aviv!" V Káhiře a v Teheráně byly úsměvy na ulicích, stejně jako šok u jiných tamějších lidí.

Byl to smutný obraz stavu dnešních mezinárodních vztahů, že zatímco Američané plakali nad hrůzou, která v úterý otřásla New Yorkem, na mnoha místech světa jiní plakali radostí. Satelitní televize byla příčinou toho, že se svět sešel před televizními obrazovkami, kde se neustále znovu a znovu přehrávala hrůza útoků a jejich dohra. Politika byla příčinou toho, že lidé v různých částech světa reagovali diametrálně odlišně na to, co viděli a jak to interpretovali.

Američané byli svědky krutého útoku, nejen na jejich vzdušný prostor, jiní - a nebyli to výlučně lidé v arabském světě - viděli dramatickou pomstu.

"No, tak se jim to podařilo oplatit," řekl mi jeden taxíkář v Káhiře. "Terorismus vyvolává terorismus," řekl jeden arabský reportér. "Spojené státy teď sklízí, co zasily."

"Teď Američané vědí, co zakoušejí Iráčané," píše Patricia Tricksterová z vesnice Bedale v hrabství North Yorkshire. Andrew Pritchard z Amsterodamu konstatuje: "Jestliže se této největší porážce Spojených států v době míru podaří zmenšit arogantní ego Američanů, kteří se považují za jedinou světovou supervelmoc, bude to velmi pozitivní důsledek."

Je nutno zdůraznit, že tyto projevy mstivé škodolibosti jsou lidové a nikoliv oficiální. Na Západě je automatické, že vlády tamějších zemí teroristické útoky na Spojené státy odsoudí, naopak nepřátelé USA a země, které se stávají cílem amerického hněvu, většinou teroristické útoky neodsuzují. Avšak tentokrát teroristické útoky na Ameriku rychle odsoudil šéf Palestinců Jásir Arafat. Teroristické útoky odsoudil i libyjský šéf Muammaar Gadáfí, který uvedl: "Všichni by měli dávat přednost lidskosti před politickými neshodami a nabídnout pomoc obětem tohoto hrůzného činu."

Hlavní egyptská fundamentalistická organizace, Muslimské bratrstvo, konstatovala, že "jsou útoky v protikladu všem lidským a islámským hodnotám". I někdejší šéf organizace Hizbollah odmítl "tyto metody". Malou oslavu v městě Ramallah na západním břehu Jordánu rychle rozehnala palestinská policie.

Výjimkou byl Irák, kde vysílala státní televize záběry hroutících se věžáků za doprovodu vlastenecké písně "Dolů s Amerikou!" Jeden tamější činitel pochválil teroristické útoky a uvedl, že si je "americký kovboj" zasluuje za své "zločiny proti lidskosti".

I když je tato nálada mezi lidmi populární, není jasné, zda to v Iráku představuje většinový názor. "Jsem šokován a jsem smutný," řekl v Bejrútu Elias Khoury. "Myslím, že je to strašné. Tohle je čistě šílenství, které nemůže žádné kauze pomoci."

Avšak není pochyb, že v některých částech světa se převážně oslavuje. Jak roste počet mrtvých a traumatické zážitky těch, kteří přežili, jsou stále otřesnější, vzniká pokušení bagatelizovat radost tolika lidí nad atentáty v Americe jako šílenství psychicky postižených osob. Takový závěr by byl tak chybný jako kdybychom charakterizovali čtyři složitě koordinované sebevražedné útoky, které udeřily na srdce nejmocnější země na světě, jako "hloupé". Protože jestliže jásání, které přivítalo katastrofu na Manhattanu bylo vyjadřováno emocionálně, svou podstatou bylo politické. To neznamená, že lze to jásání omluvit. Ale pokud existuje na světě zájem o to, pochopit, proč k těmto útokům došlo - aby se už neopakovaly - jistě by velmi pomohlo snažit se porozumět, proč někteří lidé nad těmito zvěrstvy tak jásali.

Ústředním vysvětlením toho, proč někteří nad katastrofou v Americe jásali, je konflikt na Blízkém východě. Je tomu rok, co začalo poslední povstání v okupované Palestině. Zatím zahynulo při tomto povstání více než 700 lidí - většina z nich byli Palestinci. Spojené státy při tom po celou dobu podporují Izrael a podporovaly ho i předtím. To vytvořilo v oblasti neobyčejně silné protiamerické cítění, které existuje od doby, kdy byl Izrael v roce 1948 založen. Americká vláda je obviňována nejen z toho, že poskytuje Izraeli politickou podporu, ale i vojenskou pomoc.

Vzhledem k tomu, že se ztrácí naděje, že bude kdy možno v tomto regionu dospět k dohodě, míra náhodného násilí formou odplaty za předchozí útoky na obou stranách vzrostla - a veřejnost obou znesvářených stran toto násilí podporuje. Je to oblast, kde se stalo politické násilí a činy individuálního a státního terorismu tak běžnými, že mnoho lidí v podstatě úplně ztratilo citlivost vůči zvěrstvům. Sebevražedné bombové útoky jsou u palestinské veřejnosti nesmírně populární. Podle nedávného průzkumu veřejného mínění je podporuje asi 70 procent obyvatelstva. Průzkum veřejného mínění v Izraeli ukazuje, že asi 70 procent izraelských voličů si nemyslí, že se premiéru Arielu Šaronovi podaří zabránit násilným útokům a terorismu Palestinců. Potíž je, že více než padesát procent Izraelců je přesvědčeno, že se to Šaronovi nepodaří, protože není vůči Palestincům dostatečně tvrdý.

"Ať ochutnají to, co my dostáváme denně už padesát let," řekl taxikář v jordánském hlavním městě Ammánu. "Možná budou teď pociťovat naši bolest."

Šéfredaktor polooficiálního egyptského listu al-Akhbar obvinil Izrael přímo. "Říkám bez váhání, že je to Izrael, který obětoval Washington, aby posílil svou okupaci a svou nespravedlnost," řekl Galal Duweidar. "Je to vtip, že vrah Šaron nabídl Washingtonu v této zkoušce pomoc. Skutečně by Šáron pomoci mohl - tím, že by dodržoval spravedlnost a mezinárodní právo."

Avšak kromě situace na Blízkém východě existuje širší globální obraz Ameriky jako světového četníka, který si sám píše podle vlastní potřeby své zákony. Po rozkladu Sovětského svazu získaly Spojené státy mezinárodní hegemonii, od obchodu až po vojenské intervence, a jsou proto právem obviňovány z pokrytectví. Někteří lidé považují úterní atentáty za jednorázovou pomstu za více než deset let dosud nepomstěných amerických útoků.

"Jak činili jiným, to se teď stalo jim," řekl Izzat Hassan Ali, který vlastní obchod s potravinami v Káhiře. "Útočili na nevinné lidi v Afghánistánu a v Iráku, a teď se jim to nevyplatilo."

Íránský majitel obchodu s potravinami Payman Bahrami konstatoval: "Krveprolévání je vždycky nesprávné, ale krveprolévání pochází z nenávisti a tuto nenávist vyvolali sami Američané. Zastrašují svět a tohle je důsledek jejich zastrašování. Trpí pak nevinní lidé."