ČT neopakovala úterní chybu a události v USA nedala (až na Hynka Kmoníčka) komentovat politikům, ale "osobnostem veřejného života". J. Pokorný nechal debatu přirozeně plynout a prakticky do ní nezasahoval (což vzhledem k jeho chabému vzdělání a orientaci v problémech bylo ku prospěchu věci). Dominantními osobnostmi debaty se stali Erazim Kohák a Ondřej Neff, a považuji za velmi záslužné, že byl do debaty pozván právě on: ač patrně nevědomě, O. Neff divákovi předvedl základní myšlenkové vzorce fundamentalismu, a to, ironicky, právě ve filipikách proti fundamentalistickému atentátu.

O. Neff nejprve velmi pregnantně prezentoval názor, že demokracie narazila na svou mez a nezbývá než podřídit se omezení osobních svobod, které, viděny jeho očima, nejsou podstatou demokracie a její podmínkou sine qua non, nýbrž pouhou prémií, odměnou obyvatelstvu za slušné chování.

V tomto světě jsou jen dvě možnosti: buď se danému systému podvolit a vzdát se, ve jménu pořádku a "pohody", všech osobních a skupinových aspirací ("Co Baskům nebo Korsičanům chybí?" ptal se sugestivně O. Neff - "Za co bojují? Vždyť jsou bohatí, někteří dokonce podnikají!"), anebo se proti systému postavit, lhostejno zda myšlenkou nebo činem, a být jím za to po právu zničen.

S fascinací jsem sledoval, jak Neffem budovaná konstrukce nelomeného světa, v němž je jedna pravda a jeden všem společný cíl, dospívá tam, kam dospět logicky musí: k obhajobě bombardování Hirošimy a Nagasaki; i tam se utkal svět "západní demokracie" se systémem, který stojí mimo něj, a lidé, tento svět obývají, jsou proto méněcennými lidskými bytostmi. Argument, že rozhodnutí svrhnout na japonská města jadernou pumu bylo volbou menšího ze dvou zel, není v této myšlenkové linii podstatný, a Ondřej Neff se ho nijak vehementně nedržel: USA měly právo zabíjet japonské civilní obyvatelstvo, protože Japonsko vedlo se Spojenými státy válku a nezasloužilo proto nic jiného než eliminaci.

Útok na WTC je, jak jsme se dozvěděli, nesrovnatelný nejen s tragédií v Hirošimě, ale - to zůstalo nevyřčeno, leč pochybovat o tom netřeba - nelze je srovnat ani s žádným z "humanitárních" bombardování, neboť tentokrát byli poprvé od Pearl Harboru obětí konformní lidé zevnitř našeho kulturního okruhu, nikoli cizí, systému nepřátelští jedinci, jejichž utrpení je méně autentické a nesmí proto do našich novin ani na naši obrazovku.

Dialog dějinami poučeného a pochybujícího profesora filosofie Koháka s Ondřejem Neffem byl mimořádným zážitkem a jsem vděčen České televizi, že mi jej zprostředkovala.