Britské listy

Od pumových atentátů na americká velvyslanectví v Tanzanii a v Keni, k nimž došlo v srpnu 1998, vydaly Spojené státy miliardy dolarů na boj proti terorismu. Desítky milionů dolarů byly investovány na tajné operace, konkrétně zaměřené proti Osama bin Ladenovi a jeho teroristické organizaci al-Qa´ida. Čelní činitelé americké vlády hrdě tvrdí - dokonce i po sebevražedném útoku, k němuž došlo v Adenu loni v říjnu na americkou válečnou loď USS Cole, že CIA a FBI tajně rozbírají bin Ladenovu organizaci "úd po údu". Avšak já jsem pracoval pro CIA jako odborník na problémy Blízkého východu téměř devět let (odešel jsem z odboru vedení operací, Directorate of Operations, protože jsem byl frustrován mnoha problémy, ochromujícími CIA) a argumentuji, že protiteroristický program Spojených států na Blízkém východě je pouhý mýtus.

Pešavár, hlavní město pákistánské severozápadního okrsku, je na kulturní periferii Blízkého východu. Je nedaleko hlavní spojovací silnice vedoucí od legendárního průsmyku Khyber Pass, brány do Afghánistánu. Pešavar je místem, kde získal bin Laden své první řádné zkušenosti v islámské svaté válce, když se stal v polovině osmdesátých let finančníkem a organizátorem logistiky pro Maktab al-Khidamat, Úřad služeb, otevřeně fungující organizaci, která usilovala o to verbovat muslimské, hlavně arabské, dobrovolníky a pomáhat jim ve válce proti Sovětům v Afghánistánu. Tento Úřad služeb vedl k založení tajné organizace al-Qa´ida, Základny, jejímž otevřeným cílem je vest džihád, svatou válku proti Západu, zejména proti Spojeným státům.

Podle afghánských kontaktů a podle činitelů pákistánské státní správy se často vyskytují bin Ladenovi muži v Pešaváru. Používají ho jako středisko pro telefonní, faxovou a modemovou komunikaci s vnějším světem. Členové týmů, které zorganizovaly vybombardování amerických velvyslanectví v Africe, pravděpodobně plánovali navrátit se zpět do Pákistánu. Odtamtud se zřejmě vrátili do otevřené bin Ladenovy náruče prostřednictvím četných sympatizantů organizace al-Qa´ida v Pešaváru. Všechny afghánské kmeny i regiony jsou v tomto městě zastoupeny. Nejsilněji jsou tu přítomni pathanové, hlavní kmen severozápadního pohraničí a jižního Afghanistánu. Pešavár je také mocenskou základnou pro Talibán, fundamentalistické vládce Afghánistánu. Životně důležitou podmínkou pro Spojené státy, pokud by skutečně usilovaly o to, zatknout či usmrtit bin Ladena a jeho nejbližší spojence, by byla podrobná znalost situace v Pešaváru. Sběr zpravodajských informací z organizac al-Qa´ida nemá žádnou reálnou hodnotu, pokud síť zpravodajů nezahrnuje Pešavár.

Během nedávné návštěvy v Pešaváru, při západu slunce, kdy se kryté uličky města propadají do temnoty, s výjimkou občasného neonového nápisu, jsem se procházel afghánskými čtvrtěmi. I ve tmě jsem měl ten nejhorší pocit výzvědného agenta - že mě všude někdo sleduje. Ve snaze uniknout davu jsem vcházel do obchodů s koberci, s měděným nádobím, s bižuterií a do každé internetové kavárny, jakou jsem našel. Byly to špatně osvětlené prostory, skládající se z jedné nebo dvou místností, kde si prohlíželi mladí muži západní pornografii. Ať jsem šel kamkoliv, pocit, že jsem sledován, mě nikdy neopustil. Nechápu, jak by CIA, ve stavu, v jakém je dnes, byla vůbec schopna zorganizovat v Pešaváru úspěšnou operaci proti bin Ladenovi.

Běloši ze Západu nemohou navštívit chudé čtvrti muslimského světa - odkud bin Ladenovi vojáci většinou pocházejí - aniž by nebylo okamžitě zjevné, kdo jsou. Žádný agent CIA, působící v Pákistánu, nemůže proniknout ani do afghánské komunity v Pešaváru ani do četných náboženských škol v severozápadním pohraničí, které poskytují lidi a myšlenky bin Ladenovi a Talibánu. Žádný agent CIA nemůže vážně předpokládat, že se mu podaří shromáždit užitečné informace o radikální islámském terorismu - už vůbec nemluvě o tom, že by se mu podařilo naverbovat zahraniční agenty.

Ani muslimský agent CIA, který mluví místním jazykem jako rodilý mluvčí (a CIA má jen naprosté minimum agentů s kulturním zázemím z Blízkého východu) nesvede v tomto prostředí o nic moc více než blonďatý Američan s modrýma očima. Agenti CIA nemohou na dlouho odejít z velvyslanectví a z konzulátů, kde pracují. Americký činitel v zahraničí, kterého si vyfotografovaly a zaregistrovaly místní špionážní a bezpečnostní služby, nemůže příliš mnoho cestovat zejména v policejním státě, jakým je Pákistán, aniž by se o tom místní policie okamžitě nedověděla. Každý agent CIA, který se snaží předstírat, že je místním člověkem, že je autentickým radikálním muslimem, který hledá bratry stejné víry ze sebe rychle udělá pitomce.

V Pákistánu, kde je vládní rozvědka (Inter-Services Intelligence Agency) a vládnoucí armáda schopná a tvrdá, nemůže dosáhnout CIA ničeho, pokud jsou pákistánská rozvědka a armáda proti tomu. A oni jsou proti tomu. Co se týče Talibánu a Osamy bin Ladena, Pákistán a Spojené státy nejsou spojenci. Vztahy mezi oběma zeměmi jsou už léta špatné, v důsledku toho, že Američané se stavějí proti úspěšnému jadernému programu Pákistánu a poslední dobou i proti tomu, že Islamabád podporuje muslimské separatisty v Kašmíru. Přítomnost bin Ladena v Afghánistánu jako "hosta" Talibánu, podporovaného Pákistánem vedla k zintenzivnění nedůvěry mezi Pákistánem a Spojenými státy.

Jinými slovy, Pákistán nepodporuje a nebude podporovat americkou výzvědnou službu v boji proti bin Ladenovi. Jediným efektivním způsobem, jak provádět úspěšné protiteroristické operace proti islámským radikálům na víceméně nepřátelském území, je používat neoficiální, tajné agenty - agenty, kteří nemají otevřeně kontakt s americkou vládou. Představte si Jamese Bonda bez moderní technologie, bez žen, beze zbraní a bez Astona Martina. Ale ještě koncem roku 1999 neměla podle jednoho agenta CIA, který sloužil na Blízkém východě, CIA vůbec žádný program, jak infiltrovat neoficiální agenty do islámské fundamentalistické organizce v zahraničí. "Tajní agenti CIA se od dob ukončení studené války ještě vůbec nezměnili," řekl mi nedávno tento pracovník. "Pořád jsme skupina falešných podnikatelů, kteří žijí v zahraničí ve velkých vilách. Do mešit nechodíme a nemodlíme se tam."

Bývalý čelný agent odboru CIA pro Blízký východ konstatuje: "CIA pravděpodobně nemá ani jednoho řádně kvalifikovaného agenta s kulturním zázemím z Blízkého východu, který by byl ochoten hrát autentického muslimského fundamentalistu a byl ochoten strávit dlouhá léta svého života v horách Afghánistánu a jíst tam hnusné jídlo a žít tam bez žen. Proboha, většina našich agentů žije na příjemných městských předměstích ve státě Virginia. My prostě tyhle věci neděláme." Jeden mladý agent CIA to řekl ještě drsněji: "Akce, jejichž součástí by musel být průjem jako způsob života, se prostě nekonají."

Protiteroristické akce CIA v terénu protivníka jsou pro agenty CIA příliš nebezpečné na to, aby se jich mohli přímo účastnit. Když jsem pracoval v odboru pro vedení akcí, Directorate of Operations, CIA vždycky použila celou malou armádu agentů na setkání s cizincem, který by mohl být nebezpečný, jestliže ho nešlo přilákat ke schůzce na americkém velvyslanectví nebo konzulátu. Agenti, kteří jsou stále ještě v CIA v aktivní službě, svědčí o tom, že je CIA v současnosti nesmírně byrokratická a nechce nic riskovat - což přirozeně odráží rostoucí nechuť americké veřejnosti nic neriskovat. A tento postoj se v poslední době jen prohlubuje.

Několik kilometrů od hlavního bazaru v Pešaváru, nedaleko starého Cantonmentu, kde kdysi cvičili červenokabátníci a kde je americký konzulát, se také nachází Americký klub, kde se tradičně scházejí pracovníci mezinárodních humanitárních organizací, diplomati, novináři a agenti výzvědných služeb. Unavení západní cestující se tu často zastavují na cestě z Afghánistánu, aby se uvolnili: mohou si tady koupit alkoholický nápor, dívat se na video, dát si řízek. Bezpečnostní varování z amerického velvyslanectví jsou vyvěšena na hlavní nástěnce klubu ve vstupní hale.

Varování, která jsem tam viděl loni v prosinci, doporučovala činitelům americké státní správy a jejich rodinným příslušníkům, aby se vyhýbali davům, mešitám a všem ostatním místům, kde by se mohli shromáždit zbožní Pákistánci a Afghánci. Americké velvyslanectví v Islamabádu, pevnost obklopená silničními zátarasy, pákistánskými vojáky a zdmi s bezpečnostními kamerami a žiletkovým drátem, silně doporučovalo, aby se lidé ze Západu chovali co možno nejnenápadněji.

Takováto varování přesně odrážejí mentalitu, která vládne na americkém ministerstvu zahraničních věcí i v CIA. Jednotliví pracovníci se občas odváží ven, ale jejich zvídavost není ani povzbuzována, ani odměňována. Jestliže nepřijde nějaký bin Ladenův voják přímo na americké velyslanectví nebo na americký konzulát, pravděpodobnost, že agent CIA, který se zabývá bojem proti terorismu, přijde s takovým člověkem v životě do styku, je absolutně minimální.

Ředitelství operací (Directorate of Operations) CIA bylo v minulosti při své činnosti velmi úspěšné, a tak udělalo velmi málo pro to, aby se CIA připravila na konfrontaci s radikálním islámským terorismem. Snad k nejslavnějšímu vítězství Ředitelství operací CIA došlo v sedmdesátých a v osmdesátých letech v boji proti militantním palestinským organizacím. Pracovníci CIA měli totiž společné zázemí s palestinskými militanty, kteří často pijí, chodí za ženskými a tráví čas v dobrých hotelích v příjemných a pohodlných zemích. I přesto byli agenty CIA, kteří "pronikli" do Organizace pro osvobození Palestiny - zábavně a laskavě jsou vylíčeni v románu od Davida Ignatiuse Agents of Innocence (Agenti nevinnosti, 1987) - v podstatě jen vyslanci od Jásira Arafata americké vládě.

Dáme-li stranou potíže s fundamentalismem a s oblastmi, kde žijí lidé jen v chatrčích z hlíny, CIA vždy tvrdošíjně odmítala vycvičit agenty, kteří by se specializovali jen na jednu nebo dvě země. Během sovětsko-afghánské války (1979 - 1989) NIKDY nesestavilo Ředitelství operací CIA tým odborníků na Afghánistán. První agent CIA v Afghánistánu, který uměl alespoň trochu afghánsky, tam byl umístěn až v roce 1987, teprve půl druhého roku před ukončením války. Robert Baer, jeden z nejtalentovanějších výzvědných špiónů na Blízkém východě za posledních dvacet let (a jediný agent, který v osmdesátých letech přinášel opakovaně prvotřídní informace o libanonské organizaci Hizbollah a o palestinském islámském Jihadu) navrhl vedení CIA začátkem devadesátých let, že by CIA měla začít shromažďovat informace o Afghánistánu ze sousedních středoasijských republik v bývalém Sovětském svazu. Vedení CIA mu odpovědělo: To by bylo příliš nebezpečné, a proč bychom to vůbec měli dělat? Studená válka tam skončila stažením sovětských vojsk v roce1989. Afghánistán byl pro CIA příliš daleko, domorodé války byly považovány za chronické a radikální islám byla abstraktní myšlenka. Afghánistán se mezitím stal hlavním mozkovým centrem a cvičebním střediskem pro islámský terorismus zaměřený proti Spojeným státům, avšak tajná služba CIA stále ještě dodržuje zvyklost, že její pracovníci se zabývají afghánskými záležitostmi maximálně dva nebo tři roky a pak jsou přesunuti na jinou práci.

Až do října 1999 nenavštívil žádný činitel CIA Ahmada Shaha Mas´uda v Afghánistánu. Mas´ud ovládá severovýchodní Afghánistán a je velitelem jediné armády, která dosud bojuje proti Talibánu. (V minulých dnech byl smrtelně zraněn v atentátu, pozn. JČ.) Byl to nejschopnější velitel protisovětských mudžahídských partyzánů, jeho armáda nyní denně bojuje s arabskými vojenskými jednotkami, pod bin Ladenovým vedením, avšak žádný pracovník CIA dosud nikdy neprováděl pohovory s Mas´udovými vojáky na frontových liniích nebo s pákistánskými, afghánskými, čínsko-turkomanskými a arabskými fundamentalistickými vojáky v zajetí.

Protiteroristické středisko CIA, které má nyní stovky zaměstnanců z různých vládních úřadů, vybudoval Duane "Dewey" Clarridge, pozoruhodně energický byrokrat-špión. Za dobu kratší než jeden rok proměnil Clarridge operaci, skládající se ze tří mužů, sedících v jedné místnosti u televize, vyladěné na CNN, v agenturu, která se vyrovnala tajným službám Oddělení pro Blízký východ, co se týče významu protiteroristických operací. Jenže toto Protiteroristické středisko nijak nezměnilo metody, jichž používá CIA v zahraničí. "Vůbec jsme neuvažovali o podrobnostech akcí - jak infiltrovat tu či onu skupinu," konstatuje jeden bývalý čelný protiteroristický pracovník. "Vítězství pro nás znamenalo, že se nám podařilo zabránit [Thomasi] Twettenovi [šéfovi tajných operací na Blízkém východě], aby nám nařizoval, co máme dělat." V letech, kdy jsem sám pracoval u CIA, jsem nikdy, ani jedinkrát neslyšel agenty v zahraničí nebo po návratu do ústředí, aby debatovali o základních principech verbovací operace proti nějakému cílu na Blízkém východě, v jejímž rámci by se tajný agent aspoň trochu vzdálil od diplomatických a podnikatelsky-konferenčních kruhů. Dlouhodobé operace, kdy by naverbovaný agent čekal v nečinnosti dlouhá léta na pravý okamžik, se vůbec neprováděly.

George Tenet, který se stal ředitelem CIA v roce 1997, opakovaně charakterizoval protiteroristický program USA jako "robustní". Konstatoval, že prý ve většině případů dokáže úspěšně bin Ladenovy agenty "vyvádět z míry" a obávat se o vlastní bezpečnost. Richard Clarke, hlavní ředitel Clintonovy vlády pro protiteroristickou činnost v Radě národní bezpečnosti, který působí dál v Bushově vládě jako hlavní činitel pro protiteroristickou činnost, je si jist, že prý bin Laden a jeho muži nemohou v noci "u táboráku v Afghánistánu vůbec spát", protože se "šíleně bojí, koho dalšího z nich dostaneme".

Jestliže máme kdy porazit Osamu bin Ladena, musíme se otevřeně postavit na stranu Ahmada Shaha Mas´uda, který má pořád ještě šanci, že se mu podaří rozbít kmenovou koalici, která je základem moci Talibanu. To, efektivněji než jakýkoliv tajný protiteroristický program na Blízkém východě, by zřejmě nakonec donutilo tohoto šéfa organizace al-Qa´ida utéci z Afghánistánu, kde se na něj americká rozvědka a armáda nemůže dostat.

Dokud se to nestane, nemyslím si, že budou trpět Osama bin Laden a jeho muži kolem táboráku zrovna přílišnou nespavostí.