Richard Dawkins: Katastrofu v Americe způsobilo náboženství
Richard Dawkins je známý britský darwinistický vědec, autor knih jako The Selfish Gene, (Sobecký gen) The Blind Watchmaker (Slepý hodinář) a Unweaving the Rainbow (Rozplétáme duhu). Je profesorem veřejného pozorumění vědě na univerzitě v Oxfordu. V sobotu 15. září publikoval v deníku Guardian níže uvedený článek, který shrnujeme. Vyvolal bouřlivé čtenářské reakce, výběr z nichž publikujeme také.
Řízená střela si během letu opravuje svou trajektorii, zaměřuje se například na horko vycházející z trysek tryskového letounu. Sice je daleko lepší než jednoduchá balistická střela, ale nedokáže rozlišovat jednotlivé cíle. Nedokázala by zasáhnout konkrétní newyorský mrakodrap, kdyby byla odpálena z takové dálky, v jaké je až Boston.
To umějí teprve moderní "inteligentní střely". Počítačová miniaturizace dospěla tak daleko, že dnešní řízená střela může být naprogramována pomocí fotografie Manhattanu a instrukcemi, jak zasáhnout severní věž Světového obchodního střediska. Takové střely mají k dispozici Spojené státy, jak jsme se dověděli ve válce v Perském zálivu, ale ekonomicky nejsou na dosah pro obyčejné teroristy a vědecky nejsou k dispozici teokratickým vládám. Že by však byla k dispozici levnější a jednodušší alternativa?
Během druhé světové války, než se stala elektronika levnou a byla zminiaturizována, prováděl psycholog B. F. Skinner výzkum ohledně raket, naváděných prostřednictvím holubů. Holub seděl v miniaturní pilotní kabině a předem byl vycvičen, aby ťukal zobákem do nejrůznějších tlačítek tak, aby určený cíl zůstával uprostřed obrazovky. Ve raketě pak měl být cíl skutečný.
Ten princip fungoval, i když ho americké úřady nikdy nevyužily v praxi. I když vezmeme v úvahu náklady na vycvičení holubů, ti jsou levnější a lehčí než počítače obdobné efektivity. Skinnerovy pokusy dokázaly, že holub po určité době tréningu pomocí barevných diapozitivů skutečně dokázal navést raketu na konkrétní cíl na jižním konci Manhattanu. Holub přirozeně netušil, že navádí střelu. Jen pořád ťukal zobákem na dva obdélníky na obrazovce, občas vypadla odměnou potrava, a to pokračovalo až ... do výbuchu rakety.
A co takhle využívat namísto holubů pro navádění raket lidi? Lidí existuje nejméně tolik jako holubů, jejich mozek není o moc nákladnější než mozek holuba a mnoho úkolů dokáží vykonávat daleko lépe. U lidí je dokázáno, že se umějí pomocí hrozeb zmocnit letadel, protože legitimní piloti si cení vlastního života i životů svých cestujících.
Přirozený předpoklad, že únosce letadel si také nakonec cení i vlastního života a bude jednat racionálně, aby si ho zachránil, vede posádky letadel a pozemní personál k strategickým rozhodnutím, která nefungují s naváděcími modely, které nemají pud sebezáchovy. Jestliže je vaše letadlo uneseno ozbrojeným mužem, který je sice ochoten riskovat, ale dá se předpokládat, že chce dál žít, je možno vyjednávat. Racionální pilot splní únoscova přání, přistane na letišti, zařídí, aby cestujícím přinesli teplé jídlo a přenechá vyjednávání lidem, kteří mají pro takové vyjednávání kvalifikaci.
Potíž s lidským naváděcím systémem je právě tohle. Na rozdíl od holubí verze lidský naváděcí systém ví, že úspěšná mise vyvrcholí jeho zničením. Mohli bychom vyvinout biologický naváděcí systém, který by poslouchat jako holub a bylo by ho možno zničit jako holuba, ale které by jednal efektivně jako člověk? Prostě potřebujeme člověka, kterému nevadí, že vyletí do povětří. Takový člověk by byl perfektním naváděcím systémem. Ale nadšenců pro sebevraždu moc není. I na smrt nemocní pacienti rakovinou by pravděpodobně těsně před katastrofou ztratili nervy.
Je možné někde najít jinak normální lidské bytosti a nějakým způsobem je přesvědčit, že nezemřou, přestože navedou letadlo, aby vrazilo do mrakodrapu? Kéž by tomu tak bylo! Nikdo není tak pitomý, ale co tohle - není to pravděpodobné, ale fungovat by to mohlo. Vzhledem k tomu, že je stoprocentně jisté, že zemřou, nebylo by možné jim namluvit, že pak vstanou z mrtvých? Ano, nabídněte jim rychlou cestu do Velké oázy na nebi, kterou ochlazují věčné fontány. Harfy a křídla by se asi mladým mužům, které potřebujeme, nezdály dostatečně atraktivní, a tak jim sdělte, že pro mučedníky čeká speciální odměna 72 panen - nevěst, které budou s nimi chtít nadšeně souložit a budou jen pro ně.
Mohli by tomu uvěřit? Ano, mladí muži, prosáklí testosterone a natolik nehezcí, že na tomto světě nemohou získat ženu, by mohli být dostatečně zoufalí na to, že by se rozhodli usilovat o 72 panen na onom světě.
Moc pravděpodobné to není, ale za pokus to stojí. Musíte je ale získat hodně mladé. Krmte je kompletní a systematickou mytologií, aby tato velká lež zněla pravděpodobně. Dejte jim svatou knihu a ať se ji naučí nazpaměť. A tak vznikne to, co potřebujeme - dokonalý systém kontroly mysli, který byl vypracován během mnoha staletí a zdokonalen během dlouhých generací. Jsou v něm vychováváni miliony lidí. Jmenuje se to náboženství a z důvodů, kterým jednoho dne možná porozumíme, se tím většina lidí nechá ohloupit (je ironické, že nikde není těch lidí víc než v Americe, i když si tam té ironie nikdo nevšimne) Teď ale potřebujeme pár těchto věřících a musíme je poslat do pilotní školy.
Že si dělám legraci? Že trivializuji nevyslovitelné zlo? Mým úmyslem je přesně opak - píšu smrtelně vážně a jsem motivován hlubokým žalem a silným hněvem. Upozorňuju na slona v místnosti, vzhledem k tomu, že všichni jsou příliš zdvořilí na to, aby si ho povšimli: jde o náboženství a ničivý dopad, jaký má náboženství na lidský život. Náboženství vyučuje nebezpečnému nesmyslu, že smrt není konec života.
Pokud je smrt koncem, racionální jedinec si bude vysoce považovat vlastního života a nebude ho chtít riskovat. Proto je svět tak bezpečnějším místem, stejně jako je letadlo bezpečnější, chce-li jeho únosce přežít. Jestliže se ale přesvědčí větší počet lidí, anebo jestli je o tom přesvědčí kněží, že mučedníkova smrt je totéž, jako když se stiskne knoflík pro vstup do hyperprostoru a jedinec se okamžitě dostane červí dírou do nového vesmíru, způsobí to, že se svět stane velmi nebezpečným místem. Zejména pokud ti lidé ještě také začnou věřit, že je onen druhý vesmír rájem, do něhož je možno uniknout od problémů skutečného světa. K tomu ještě přidejte upřímnou víru - ať už je jakkoliv absurdní a pro ženy ponižující - že se vám tam splní veškerá sexuální přání - a je snad divu, že naivní a frustrovaní mladí muži se chtějí účastnit sebevražedných misí?
Není pochyb o tom, že sebevražedný mozek, posedlý touhou po posmrtném životě, je zbraní obrovské síly a nebezpečí. Je srovnatelný s inteligentní řízenou střelou a její naváděcí systém je v mnoha ohledech daleko sofistikovanější než nejmodernější elektronický mozek. A pro cynickou vládu, organizaci či náboženství je takový mozek velmi levný.
Naši politikové charakterizovali zvěrstvo z 11. září obvyklou frází: "že jde o nesmyslné zbabělství". "Nesmyslný" je možná výraz, který se hodí pro zvandalizování telefonní budky. Nevysvětluje to, k čemu došlo v New Yorku dne 11. září. Tito lidé nejednali nesmyslně a v žádném případě to nebyli zbabělci. Naopak, měli dostatečně efektivní mozek, plný šílené odvahy, a bylo by velmi dobře, abychom porozuměli, odkud ta odvaha přišla.
Přišla od náboženství. Náboženství je samozřejmě také příčinou konfliktů na Blízkém východě, které vyvolaly použití této smrtící zbraně. Ale o to mi tu teď nejde. Mně jde o tu zbraň samotnou. Naplnit svět náboženstvím nebo náboženstvími abrahamovitého druhu, to je totéž jako rozházet po ulicích nabité zbraně. Nebuďte překvapeni, jestliže jich někdo použije.
Reakce veřejnosti:
Richard Dawkins je posledlý nenávistí vůči náboženství, a tak argumentuje nepřesvědčivě. Nebezpečím není náboženství, ale fanatismus, který dokáží projevovat jak ateističtí komunisté, tak nenáboženští nacionalisté. Jsem si jist, že Dawkins dokáže rozlišit dobrou a špatnou vědu. Cožpak nedokáže rozlišit dobré a špatné náboženství?
Reverend Dr. Michael Hinton, Dover, Kent
Jsme ochotni děkovat Pánubohu, že Richard Dawkins myslí jasně ve vědě, ale jeho článek zašel příliš daleko. Profesor Dawkins přece nebude argumentovat, že vzhledem k tomu, že někteří biologové jsou theisté, znamená to že jsou všichni biologové theisté. Proto by neměl argumentovat, že některé náboženské postoje jsou špatné, a tedy všechny náboženské postoje jsou špatné. Právě takhle uvažovali ti teroristé: někteří lidé na Západě jsou špatní, a tak jsou špatní všichni (a tak je jedno, které lidi na Západě zabijeme).
Rev. Jeremy Craddock, Hartford, Cambs
Takhle byste mohl obviňovat z katastrofy v New Yorku i vědce a techniky, že vymysleli a vybudovali letadla. Náboženství, které já znám a miluji, je náboženství, které mi přikazuje "miluj svého nepřítele", "blahoslavení jsou mírotvorci" a "nastav druhou tvář". Není to náboženství inkvizice. Pokud se člověk rozhodne zneužívat náboženství, neznamená to, že je náboženství jádrem problému. Jádrem všech problémů, připisovaných náboženství, o nich píše Richard Dawkins, je nenávist, a ta nepochází od Boha, ale od člověka.
Alan Crawley, Marlow, Bucks
Richard Dawkins má pravdu. Sebevražedné teroristy motivovala k těmto strašlivým činům nekritická víra v Boha a v posmrtný život. V konečné instanci nese za tuto tragédii obrovskou vinu náboženství.Válka proti terorismu musí také zahrnout boj proti iracionální náboženské víře.
Dr. Reg Dennick, Nottingham
Mělo by se zatleskat Richardu Dawkinsovi za to, že ukázal, jak jedovatý potenciál mají náboženství, která jsou založena na víře ve zjevení. Indoktrinace mladých lidí ve víře jejich rodičů jménem vzdělání zamlžuje rozdíl mezi nedokazatelným dogmatem a empiricky dokazatelnými fakty. Je to také porušení základních práv dospívajícího mladého člověka. Humanisté by měli usilovat o sekularizaci veřejně financovaných či dotovaných škol. Měli by také protestovat proti naprosto nerealistické představě svobodné vůle, které se využívá k ospravedlnění pomsty (ve srovnání s oprávněnými tresty a oprávněným odstrašením) v právním a politickém kontextu.
Margaret Moore, Cambridge
Osobní názory Richarda Dawkinse na náboženství jsou dobře známy. To, že využívá newyorské tragédie k tomu, aby se jimi vychloubal, je arogantní a zbytečné.
J Diccox, Swanley, Kent
Richard Dawkins se charakteristicky posmívá náboženství, ale v deprimujícím a krutém světě, kde nežije nic jiného než sobecké geny, neexistuje žádná možnost reagovat na zlo. Ani, a to je velmi významné, není jasné, odkud vyplynul veškerá spontánní altruismus a solidarita, jichž jsme byli svědky v New Yorku i jinde. Jestli máme reagovat jinak než jen pudovým nutkáním k odplatě a k pomstě, pak bude zapotřebí takových zdrojů odpuštění, které nám může poskytnout jen nějaké náboženství a víra v milujícího Stvořitele.
Rev. Jeremy Caddick, Děkan, Emmanuel College, Cambridge
(...)
