Obrana proti levičákům:
Západ je znovu vystaven ideologickému útoku na své hodnoty
Shrnujeme článek od Michaela Gova, který včera vyšel v Murdochově deníku Times.
Ano, válka to skutečně je. Je to totální válka a náš nepřítel nás už všechny donutil k tomu, abychom se ji všichni účastnili.
Teprve poté, co si my na Západě skutečně uvědomíme podstatu a velikost této hrozby, budeme schopni podniknout proti ní příslušné akce. Musíme vzít v úvahu čtyři důležité faktory: Zaprvé, tohle je válka vzniklá v důsledku existence neúprosného totalitarianismu a nikoliv v důsledku zanedbaných křivd; zadruhé, naše zranitelnost je důsledkem rostoucí národní slabosti a nikoliv důsledkem arogantní projekce síly; zatřetí, měkká slova nyní hrozbu konfliktu už neodvrátí a začtvrté, náš odhalený meč, i když musí být strašný, nemůže bohužel jednat rychle.
Když uvažujeme o prvním faktoru, vůbec nám při tom nepomáhají ti, kteří nemohou vidět agresi, aniž by nezačali uvažovat o tom, jaká nespravedlnost vedla zločince k tomu, aby ji uskutečnil. Tento názor, široce rozšířený mezi levičáky, znovu o víkendu vyjádřil týdeník Observer. Tento list vyzval truchlící Ameriku, aby zauvažovala nad tím, do jaké míry sama pomohla vyvolat islámský extremismus tím, že projevovala "fundamentalistický názor, že je všemu nadřazená svoboda jednotlivce a volný trh a při tom ignorovala obrovskou a rostoucí nerovnost mezi rozvinutým a rozvojovým světem, kterou tyto principy vyvolávají." Jinými slovy, vždyť vy jste si o to, miláčkové, říkali.
Tento argument uráží nejen smysl pro morálku, tím, že obviňuje oběť, že měla tu drzost, že věřila v individuální svobodu, ale také ignoruje realitu. Volný trh nevyvolává globální nerovnost, volných trh globální nerovnost odstraňuje. A jestli mi nevěříte, zeptejte se Korejce, jestli by raději hladověl v Pchongjangu anebo nakupoval v Seoulu. A kromě toho, islámští sebevražední atentátníci minulý týden nebyli nejchudšími občany této planety, požadujícími levnější tenisky značky Niké.
Byli to vedoucí kádry totalitní ideologie, synové z bohatých rodin a členové technických elit. Bin Laden a ti, které klidně poslal na smrt, vystudovali na vysokých školách, získali vysokou technickou kvalifikaci, která by jim umožnila hospodářskou nadřazenost, a pak tuto kvalifikaci využili ve věci zla.
Jako komunisté či fašisté ve dvacátém století je možné, že tito lidé využívají existujících křivd a neřešených nespravedlností. Ale dělají to na podporu dalšího radikálně utopistického ideologického projektu, jakým byl marxismus-leninismus či fašismus.
Západ nyní znovu čelí ideologickému útoku na svou existenci a na své hodnoty. Tuto hrozbu lze porazit jen týmiž prostředky, jimiž byly poraženy předchozí totalitní režimy.
Proto je důležité uvažovat, v čem jsme slabí a zranitelní. Západ od pádu komunismu zeslábl, platil si mírovou dividendu a neuvědomoval si, že jsme proplýtvali politický kapitál, jehož je zapotřebí k udržování míru. Chybně jsme se začali domnívat, že mezinárodní vztahy mohou být založeny na právních smlouvách, terapeutických konferencích a lidskoprávních deklaracích. Vybudovali jsme palisádu papíru proti těm, kdo jsou proti nám ochotni dštít oheň.
Požadavek OSN, aby se Západ sklonil v Durbanu, tlak proti Izraeli, aby ustoupil nátlaku teroristického státu, svoboda daná organizaci Sinn Féin, aby vládla našim vlastním občanům, zatímco se ozbrojuje v Kolumbii [to není prokázané, teroristé z IRA tam zřejmě naopak jeli školit místní povstalce, protože pro ně už v Irsku nebyla "práce", pozn. JČ], přijetí Zákona o lidských právech, který nám znemožňuje, abychom umisťovali agresivní žadatele o azyl ve vazebních střediscích, právo, které jsme poskytli teroristům, že mohou žalovat naši vlastní policii za to, že nás před nimi brání, to všechno vyslalo barbarům pozitivní signál. Naši bránu už nikdo nehlídá.
I teď existují mnozí, kteří chtějí ustoupit ještě i za tuto papírovou palisádu. Zosnovatelé atentátů v Americe musejí být postaveni před soud, argumentují. Měli jsme snad postavit před soud v září 1939 jednotlivé členy Wehrmachtu? Neprovokujme nepřítele přehnaně agresivní reakcí, argumentují tito lidé. Zabijete-li jednoho bin Ladena, povstane na jeho místě dvacet jiných.
No tak já vám něco řeknu. Už jsou jich tam tisíce. A nebudou respektovat slabost o nic víc, než jak ji respektoval Lenin. Mají stejnou doktrínu jako on: zaútočte bajonetem a tam, kde narazíte na slabost, útočte dál, kde narazíte na ocel, stáhněte se.
A kam má být nasměrována naše ocel? Obávám se, že to nepůjde tak rychle, jak by emoce velely. Ale je jasné, co musíme vykořenit. Zaprvé je nutno zlikvidovat vojenské ústředí bin Ladena a jeho cvičebních vojenských táborů. Pak je nutno vytvořit koalici proti hrozbě Saddáma Husajna a jeho zbraní hromadného ničení. A zatřetí bude nutné postupně povraždit všechny bin Ladenovy agenty po celém světě, tak jak to udělala Golda Meirová s teroristy, odpovědnými za vraždy izraelských sportovců na Olympijských hrách v Mnichově v roce 1971. Začtvrté bude nutno vykořenit komerční sítě, z nichž plynou teroristům finance a nad nimiž se mhouří oči v berlínských bankách, stejně jako na belfastských staveništích.
Teror nemůže být nikdy stoprocentně zničen, tak jako není možné vyhnat zlo stoprocentně z lidských srdcí, ale je možno ho centimetr po centimetru zahnat do úzkých tak, jak to dokázala Británie, od Keni po Malajsko. A jestliže to neuděláme? Pak tím Západ schvaluje svou vlastní sebevraždu, pomaleji, ale o to jistěji, než kdyby to udělali atentátníci, kteří nás chtějí zničit.