Ještě jednou k pohřbu princezny
Pár poznámek těm, kdo sledovali v sobotu kolem poledne na ČT 1 několikahodinový přímý přenos televize BBC z pohřbu princezny Diany.
Protože žiju v Británii mnoho let, nedovedu určit, jak zapůsobil tento přenos na české diváky. Možná hlavně pohádkovou, typicky anglickou malebnou ceremonií?
Já bych chtěl ale upozornit na některé jiné věci. Všimli jste si, do jak silné míry byl ten pohřeb hrdým potvrzením neměnnosti a pevnosti základních etických a kulturních hodnot, fundamentu, na němž je postavena existence a totožnost britské společnosti, předevších jejích kulturních, politických i mocenských elit?
A součástí tohoto kulturně etického konsensu, hrdého a samozřejmého zdůrazňování kvality a slušnosti, bylo i opakované zdůrazňování, že pevným prvkem naší lidskosti musí být zájem a péče o ty naše bližní, kteří se octli v obtížné situaci.
Právě tohoto se stala princezna Diana symbolem. Opakovali to všichni, arcibiskup canterburský, nakonec v závěru českého přenosu i reportér Ivan Kytka, bratr princezny Diany hrabě Spencer, a vyjádřil to i šéf Labouristické strany a britský premiér Tony Blair, který nepřednesl mnohomluvný projev politických frází, ale bez jediného slova komentáře přečetl slavnou epištolu (dopis) svatého Pavla Korintským.
Budu tento dopis zde citovat v novočeském ekumenickém překladu z roku 1979, aby bylo jasné, co vlastně chtěl Tony Blair říci - v České televizi četli překladatelé poněkud neprofesionálním hlasem starý, sice krásný, ale dnes už lidem ve všem nepříliš srozumitelný překlad Bible kralické.
Pročpak si asi vybral britský premiér Tony Blair pro pohřeb princezny Diany tuto epištolu:
Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.
Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.
A kdybych rozdal všechno, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
Láska nikdy nezanikne. Proroctví - to pomine, jazyky - ty ustanou, poznání - to bude překonáno. Vždyť naše poznání je jen částečné, až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno.
Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě. Když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské.
Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.
A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska.
Svatý Pavel, 1. list Korintským, 13. kapitola
Myslíte, že Tony Blair citoval na Dianině pohřbu tento dopis svatého Pavla z důvodů cynické politické manipulace?
Ano, v Británii existuje mnoho ubohých a nevzdělaných lidí. Velmi pozoruhodná je však existence hrdých, společenských elit, které už několik staletí, zdá se mi, udržují sebevědomě vysoký kulturní a morální standard. Pohřeb princezny Diany tím byl doslova prodchnut. Vycházelo to už ze skutečnosti, že práce kamer britské televize byla při přenosu stoprocentně profesionální. Pokračovalo to i výběrem provozované hudby - pro mě byla vrcholem pohřbu moderní vokální skladba jejíž jméno neznám, kterou vynikajícím způsobem zpívala zpěvačka, kterou taky bohužel neznám. Tato skladba vyjádřila víc než všechna slova.
Bulvární průměrnost však doráží všude. České i světové sdělovací prostředky se soustředily na píseň Eltona Johna, Svíce ve větru, kterou při pohřbu zazpíval u klavíru. Byla to průměrná, ubohá skladba bez invence, která nedosahovala vysoké úrovně ceremonie. Je trapné, že právě tuto produkci Eltona Johna považují ve svém soutředění na prostřednost světové sdělovací prostředky za jádro celého pohřbu.
Jak už jsem se zmiňoval ve včerejších Britských listech, smrt Diany a postoj královské rodiny k ní vyvolal v britských sdělovacích prostředcích hlubokou debatu o roli královské rodiny a národní totožnosti, debatu, k jakým v českých poměrech - o české národní totožnosti - nedochází, ač by mělo. (Koncem týdne zveřejním velmi významnou přednášku profesora Alexandra Sticha o barokní době v Čechách, o době, v níž spočívají významné kořeny českého dneška, a my o ní nic nevíme.)
Pravicový polobulvární londýnský deník Evening Standard bezprecedentně otiskl v plném znění komentář levicově centristického listu Guardian. Text mi přivezl do Prahy Ivan Kytka z Londýna. Zde je jeho překlad:
