|
|
TV Nova je emocionální kýč, Neviditelný pes takyJiří Franěk se ve svém čtvrtečním komentáři na Mediaserveru zabývá fenoménem TV Nova. Mám pocit, že se pan Franěk ve své základní premise mýlí: TV Nova není televizí pro blbce, TV Nova se zaměřila -- chcete-li už toho slova použít -- na blbce v každém z nás.Vlastní produkce této televizní stanice nepřetržitě atakuje divákovy emoce. Základním poselstvím je: "Nesledujete nás proto, že jsme kvalitní, ale proto, že nás máte rádi." V žádném jiném sdělovacím prostředku (snad s výjimkou Neviditelného psa) jsem se nesetkal s tak silným voláním po pospolitosti, klubismu, s tak výraznou touhou ředitele (šéfredaktora) po diváckém (čtenářském) ohlasu a obdivu. Nebojím se říct, že zpravodajství na TV Nova spolu s Neffovými psími příběhy jsou nejčistším, krystalickým příkladem mediálního kýče. Tomáš PecinaMyslím, že tady pan Pecina zkoumá, kde jsou limity proklamované liberální otevřenosti Britských listů - jestli zveřejním i příspěvek kritický vůči Neviditelnému psu. - Domnívám se ale osobně, že srovnání Neviditelného psa se zpravodajstvím TV Nova je nepřesné: mimo jiné najdete v Neviditelném psu určitý druh jazykové experimentace, směrem k humoru, který byste tuším těžko hledali ve zpravodajství televize Nova. Humor je ve světě velmi cenná a vzácná věc a na Neviditelném psu bezesporu je přítomen. Mimochodem jsem měl dojem, že kýč je nejlépe neutralizován (anglický výraz je "deflated") právě humorem a ironií. (JČ)
|
|