Václav Klaus: paranoik nebo geniální vizionář?

Procházíme-li historií Občanské demokratické strany od jejího vzniku po dnešní neblahé konce, jedna věc nám musí připadat velmi nápadná. Ať byly okolnosti jakékokoli, ODS se nikdy neprezentovala v andělském rouše, jak to známe od lidovců, ani nezdůrazňovala intelektuální kapacitu svých četných myslitelských osobností, jako bývalo zvykem v ODě, nýbrž vždy postupovala podle osvědčeného, vcelku jednoduchého schématu: naše cesta není bezchybná, naši politici nejsou obdařeni ani nadlidskými intelektuálními schopnostmi, ani za nimi nevlaje aura morální nezkaženosti, dokonce ani naše rozhodnutí nejsou vždy a za všech okolností nejsprávnější. ODS se však vždy stavěla do role nejméně špatné z variant, které se voliči nabízely.

Fungovalo to hned na počátku existence strany, kdy Občanské hnutí bylo vylíčeno jako semeniště komunistické nákazy, kritici střelmé privatizace obviněni div ne ze snahy o nové znárodnění, následovala démonizace Slováků v době česko-slovenského rozvodu. Odpůrci lustračního zákona si přáli návrat komunismu, ze zhoubného levičáctví byli obvinění nejprve disidenti v čele s prezidentem Havlem a později sociální demokracie (v čerstvé paměti máme Klausovu předvolební rovnici: vítězství ČSSD = návrat předlistopadových poměrů), nedobré hodnocení si vysloužili i menší koaliční partneři, kteří spolu s opozicí nesou hlavní vinu za hospodářské potíže posledních let. Tvrdé jádro ODS je nevinně i v poslední krizi: chyba není v tom, že ODS evidentně přijala od podnikatelů stamilionové úplatky, ale v zákeřném způsobu, jak na tuto situaci Ruml s Pilipem reagovali.

Zdá se, že umění démonizace protivníka se ve slabikáři Klausovy strany probírá velmi důkladně, a až dosud na ně bylo lze spoléhat jako na neselhávající prostředek, jak sama sebe nabídnout jako nejméně špatnou z možností.

Jenže teď, jak se zdá, definitivně spadla klec.

Co tedy s Klausem?

Mám za to, že každý politik a každá politická strana by měli mít právo na hodnocení v kontextu své doby a místa. Je pošetilé snažit se srovnávat činy a osoby, jež nesdílejí stejnou dobu a totéž prostředí. Kdo byl větší ničema, Klement Gottwald nebo Ludvík Svoboda? Je Havel lepším prezidentem než Masaryk? To je, jako kdybychom se ptali, jestli hrál Platini fotbal lépe než Pelé.

ODS nelze posuzovat podle stejných měřítek jako britskou Labour Party, ani nemůžeme srovnávat Václava Klause s baronkou Thatcherovou. Buďme spravedliví -- ODS přinesla do české politiky řadu pozitivních prvků, které v ní předtím scházely: profesionalitu, politické vizionářství, schopnost komunikace, osobní styl a šarm stranických představitelů, do té doby nevídaný drive (tah na branku), relativní čitelnost a stabilitu oficiálně prezentovaných stanovisek.

Je stále patrnější, že ODS není schopna vyvést českou společnost ze současných problémů, obnovit hospodářský růst, vybudovat právní rámec ekonomiky, dát prostor rozvoji občanské společnosti. Jenomže -- je tady někdo jiný, kdo to zaručeně dokáže?