Taxíkářská moudrost

Jel jsem ve čtvrtek kolem poledne z pražského Starého Města taxíkem na letiště v Ruzyni. Čekající řidič si četl v Mladé frontě Dnes o obvinění, že čelní představitelé ODS věděli o tajném Šrejberově daru pro svou stranu a kamuflovali to lžemi o různých maďarských, případně indických dárcích.

Článek v taxikáři vyvolal vlnu rozhořčení. Je to všechno sebranka, celá ODS, včetně s panem Koukalem (pražským primátorem), přihříval si k tomu ještě i taxíkářskou polívčičku. (Taxíkáři jsou totiž s primátorem Koukalem ve sporu už mnoho let.)

Co bylo ale hlavním zdrojem jeho rozhořčení? Všichni podvádějí a jsou schopni si tak nahrabat peníze, ale já nemůžu. Kdybych si stěžoval na poměry v hospodě, kamarádi mi namítnou, vždyť můžeš krást taky. Co ti tomu brání.

Jenže já jsem byl pět let v armádě a do vězení se mi moc nechce. Přitom se dá v týhle zemi dneska jedině vydělat buď prodejem drog, anebo finančními podvody, jinak ne. Je nespravedlivé, že člověk, jako já, kdyby vytuneloval banku, dostane dvanáct až patnáct let vězení, jenže tihle papalášové, ti mají mezi sebou protekci, ti takovéto podvody mohou dělat neomezeně, aniž by se museli bát, že je někdo sejme. Jediné, co se taky od revoluce v roce 1989 změnilo, jsou tyhle billboardy, máchl taxíkář rukou na reklamy podél silnice.

"Ale to snad ne," namítl jsem. "Vždyť třeba Praha je dneska daleko víc -"¨

"Ano, nebezpečná," přerušil mě taxíkář. "Dřív jsem chodil do hospody kamkoliv, chodili jsme večer po městě, teď nejdu dál než do hospody tři sta metrů od baráku a koukám, kdo by na mě mohl číhat."

"My jsme ale příliš malí lidi - my to nezměníme."

Lidová moudrost. Občanovi ani tak nevadí, že se v ČR hodně krade, ale považuje za nespravedlivé, že kradou jiní a on nemá tak velké možnosti, jako oni. Dále - pocit nemohoucnosti. Obyčejní lidé tady nejsou od toho, aby se jakkoliv pokoušeli společenskou atmosféru změnit. Existují jen proto, aby se sklonili, případně hledali soukromé cestičky, jak se v nepřátelském společenském ovzduší obohatit.

(JČ)