Mají televizní pořady, zabývající se politickými tématy, využívat telefonního hlasování diváků?
(Pár závěrečných poznámek Jana Čulíka k diskusi vedené s Nikolajem Savickým, dramaturgem Ředitelství programu ČT)
V Britských listech z 22. 1. jsem napsal na okraj pořadu Aréna České televize:
Politické hlasování v pořadu Aréna je zavádějící a demokracii škodící. V Británii je takovéto telefonní hlasování o politických otázkách zakázáno. Není založeno na reprezentativním sociologickém vzorku a nepředstavuje nic. Kdokoliv totiž může na hlasovací číslo volat, kolikrát chce. Česká televize dobře ví, že tímto hlasováním škodí demokracii a plete veřejnost, ale záměrně ho dál používá, "protože je to zábavně dramatické a zvyšuje to sledovanost".
Důrazně s tím nesouhlasil Nikolaj Savický. Obávám se však, že toto zhodnocení sám v posledním svém příspěvku do této debaty nepřímo víceméně potvrdil, když uvedl definici Arény.
Napsal:
Objednávka České televize ji definuje takto: "Publicisticky diskusní pořad, spektakulární formou a divácky přitažlivý jakýmkoliv aktuálním tématem, které právě hýbe veřejností, atraktivními hosty, dramatičností spontánní výměny názorů, zasvěceností, poučeností a pohotovostí moderátora, živou spoluúčastí zaangažovaného auditoria ve studiu i prvkem hry, vnášeným sem telefonickým hlasováním".
Slova "seriózní politický" v této definici nenacházím. ...[Aréna] má řadu atributů, které pro diváky přesně charakterizují její formát nebo (chcete-li) žánr. Jde o nezaměnitelné rysy, počínající grafikou, založenou na symbolice "terče", pokračující přes asymetrické zastoupení diskutujících (řada oponentů, jediný obhájce), jejich postavení ve studiu (oponenti stojí, obhájce sedí ve středu stylizovaného terče), až po přítomnost tleskajícího a pískajícího publika (které je navíc usazeno za zády oponentů a tím je opticky a psychologicky zvýhodňuje) atd. Všechny tyto znaky upozorňují diváka, že jde o hru s jistými danými pravidly; telefonické hlasování k těmto pravidlům patří. Běžný divák vnímá tyto signály automaticky naprosto jednoznačně, aniž by je analyzoval. (Podtrhl JČ.)
Ano, je to svým formátem bulvární pořad, založený na podvědomé manipulaci diváků.
Ptal jsem se, jestli je správné, zda má být využíváno telefonního hlasování diváků, které je matoucí a které může mít jen jedinou funkci, totiž zvyšovat "dramatičnost", a tedy sledovanost pořadu, na úkor faktů, v seriózním, politickém pořadu. Pan Savický odpovídá, že pořad Aréna seriózní není.
Má se však veřejnoprávní televize pravidelněji zabývat vážnými politickými tématy v pořadu, který seriózní není a který obsahuje zavádějící mechanismy?
Avšak pan Savický nakonec chce, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Ve svém prvním dopise Britským listům dal najevo, že alespoň nedávný pořad Aréna o vstupu ČR do NATO za seriózní víceméně považuje:
Ve zmiňované Aréně byli přítomni čelní zástupci politických stran a názorových proudů, protestujících proti vstupu České republiky do NATO, tedy poslanci za KSČM, SPR-RSČ, novinář z komunistických Haló novin i generál ve výslužbě. Zastoupení názorové opozice bylo velmi reprezentativní. Společnou politiku občanských stran hájil bývalý ministr obrany a člen současné vlády.
Nevím tedy, v čem by tato velmi otevřená a přitom korektně moderovaná diskuse mohla "škodit demokracii". Naopak, domnívám se, že téměř ukázkovým způsobem naplňovala poslání České televize dané § 2 zákona č. 483/1991 Sb., který jí mj. ukládá "poskytovat objektivní, ověřené, všestranné a vyvážené informace pro svobodné vytváření názorů".
(Jak "korektně moderovaná" může být diskuse, při níž sedí v "horkém křesle" jedna osoba a na ni útočí celá řada oponentů, za podpory hordy třeba i pískajícího publika za zády? Kdosi před časem - možná cynicky - poznamenal, že je formát Arény tak populární, protože se prý "Čechům líbí, když se na někoho útočí neférově a pod přesilou". Doufám, že to není pravda.)
Nikolaj Savický obhajuje princip hry, a cituje přitom Huizingu, že je princip hry přímou součástí politiky, takže proč ne Aréna a proč ne politická témata v pořadu Aréna?
Jenže ta hra musí být založena na spravedlivých zásadách. Telefonní hlasování při vysílání pořadu není založeno na principu férovosti, protože předstírá něco, co není. (I když toto předstírání před každou Arénou divákům pracně vysvětluje více než minutový spot, jde o takzvané mixed signals, smíšené, opačné signály . Diváci to vysvětlování velmi pravděpodobně brzo zapomenou, neboť, jak na to nedávno výstižně poukázal v Neviditelném psu Ondřej Neff, navzdory rozsáhlé a reklamní kampani si občan nedokáže zapamatovat ani prosté názvy karet pro mobilní telefony - nebo co to je - vidíte, jsem příklad. Výsledek hlasování působí podvědomě.)
Telefonní hlasování v Aréně, které řádným hlasováním není, jen si na ně během pořadu "hraje", není podružný problém. Je to problém symptomatický.
Klíčem je, totiž, myslím, ono předstírání něčeho, co tak ve skutečnosti stoprocentně není.
Formát Arény není podle mého názoru vhodný pro vážná aktuální politická témata.
Nechť Aréna interviewuje všechny léčitele a šamany světa a používá při tom dle libosti telefonního hlasování. Politickými náměty by se však v tomto formátu asi zabývat neměla.
ČT by ovšem byla blázen, kdyby pozměnila nebo zrušila tento sledovaný pořad jen proto, že by serióznější, i když stále divácky atraktivní, formát pro politická klání byl vhodnější.
JČ
