Uživatel kontra neseriózní ISP

Poté, co minulý týden zveřejnily Britské listy mou zmínku o neradostých vyhlídkách privátního uživatele Internetu v českých zemích (zejména v Praze), dostal jsem velký počet reakcí. Je zajímavé, že všechny se shodují v jednom: tuzemský uživatel nemůže očekávat, že si za měsíční poplatek 500 až 600 korun (což je podle aktuálního kursu 14 až 17 USD) koupí dostatečný počet linek s modemy na straně providera a přenosovou rychlost, jaká odpovídá západnímu standardu. A doporučili mi jiné providery, poskytující tzv. profesionální připojení, za cenu 2.500,- až 3.000,- Kč měsíčně.

Váhám. Ať je situace tzv. "masových" providerů (Video On Line, Internet On Line) jakákoli, nezdá se mi fér, když tyto firmy uzavírají se zákazníky smlouvy, které pak neplní -- což je zvlášť křiklavé v případě Video On Line, kde bez mrknutí oka inkasují roční předplatné, aniž by zákazníka upozornili, že po větší část onoho předplaceného roku bude moci využívat připojení pouze v nočních hodinách, protože přes den se prostě nedovolá.

Připadá mi to, jako kdybych přišel do pekařství a tam mi prodali rohlíky zabalené v neprůhledném obalu; když bych je rozbalil a zjistil, že jsou třikrát menší než na obalu a k tomu nedopečené, pekař by mi vysvětlil, že to jinak nejde, že by se neuživil: těsto je drahé a konkurence tlačí ceny dolů.

Reakce na mou noticku mě každopádně utvrdily v přesvědčení, že tolerance české společnosti k podvodu a nesolidnosti je silnější, než by se na první pohled zdálo.