Hrozba, kterou vytváří arsenál Saddáma Husajna je strašlivá a reálná
Robin Cook, britský ministr zahraničních věcí
Independent, 14. února 1998
Deník Independent vyzval ve čtvrtek v redakčním komentáři a v článcích od Roberta Fiska a Patricka Cockburna, aby britská vláda vysvětlila svůj postoj vůči Iráku. Rád tuto výzvu přijímám.
Hrozba Saddáma Husajna není nijak mlhavá ani nejasná. Ani nejsou biologické a chemické zbraně, které vyvinul, výmyslem autorů comics. Jsou skutečné. Hrozivě skutečné. Zeptejte se samotných Iráčanů.
Právě proto trvá OSN - jako součást příměří po ukončení války v Perském zálivu - na tom, aby měli její vojenští inspektoři přístup do Iráku. Saddám souhlasil, že mohou zlikvidovat v Iráku jeho zbraně hromadného ničení i jeho schopnost vyrábět další takové zbraně v budoucnosti. Tento souhlas byl Saddam povinován poskytnout v rámci rezolucí Rady bezpečnosti.
Požadujeme od něho splnění těchto závazků, neboť je skutečnost daleko horší, než co bylo známo po ukončení války v Perském zálivu. Navzdory téměř denním iráckým obstrukcím a podvádění, Unscom - zbrojní inspektoři OSN objevili 38 000 chemických zbraní, 480 000 litrů aktivních chemických zbrojních látek, 30 chemických hlavic 48 operačních řízených střel a šest odpalovačů střel.
Irák tvrdil, do té doby, než mu byly v roce 1995 předloženy důkazy o opaku, že biologické zbraně vůbec nemá. Avšak Unscom objevil obrovskou továrnu, která vyrábí anthrax a toxin Botulinum. Unscom nalezl 19 000 litrů botulinu. Oběti umírají do týdne na ochrnutí. Nalezli 8400 litrů anthraxu. Čtyři z pěti osob nakažených anthraxem umírají za několik dní. Utopí se ve vlastních tělesných tekutinách. Kilogram anthraxu rozprášený nad mětem by usmrtil desetitisíce osob.
Avšak Unscom je přesvědčen, že existuje ještě mnohem více zbraní, které je zapotřeba najít a zničit. Má důkazy, že Saddám má ještě tisíce tun dalších chemických zbraní, které jsou skrývány. Je přesvědčen, že má ještě schopnosti vyrábět rychle mnoho tun biologických zbraní. Ví, že dosud nebyly spočítány a nalezeny všechny hlavice a střely.
Nikdo nepochybuje, že je Saddám připraven použít tyto zbraně, protože to už v minulosti učinil, proti svým vlastním občanům i proti sousedům,. jak drasticky vylíčil Robert Fisk. Saddámův režim je založen na brutalitě. Situace v oblasti lidských práv v Iráku je strašlivá. Saddám zůstává u moci jedině prostřednictvím hrubé síly. Dokázal, že je ochoten použít téže hrubé síly proti sousedním zemím.
Nemůžeme prostě jen tak sedět, nedělat nic a nezabránit mu, aby zvětšoval množství svých zbraní a zařízení k tomu, jak je odpálit. Nedělat nic není alternativa.
Avšak my se nesnažíme Saddáma Husajna ponížit. Nesnažíme se získat nad Irákem větší kontrolu. Jediné, co požadujeme, je, aby Saddám Husajn poskytl Unscomu zaručené právo přístupu a právo na inspekce, s nímž souhlasil v roce 1991.
Unscom musí mít volný přístup do Iráku, jinak nemůže dělat svou práci efektivně. To znamená, že musí mít přístup i do prezidentských paláců Saddáma Husajna. Nejsou to jen luxusní domovy, postavené na úkor a z utrpení Saddámova vlastního lidu. Jsou to obrovské vojenské komplexy - jeden z nich má 25 čtverečních kilometrů. Jsou v nich zbraně a dokumenty, které musí mít Unscom možnost prohlédnout.
Jednorázové inspekce nestačí. Unscom ví z trpké zkušenosti, že pouze opakované návštěvy umožňují objevit Saddámovy zbraně hromadného ničení. Tak poslední irácký kompromis nesplňuje podmínky rezoluce OSN. Ukazuje, že je možné pohnout Saddáma k ústupkům. Jedině ale tehdy, pokud je diplomacie podepřena hrozbou násilí.
Nejsme tady od toho, abychom riskovali životy pro nějaký mlhavý symbolismus anebo politické postoje. Nevyhledáváme konflikt, nechceme vyvolat vojenské dobrodružství. Usilujeme ze všech diplomatických sil dospět k řešení. Snažíme se o to už celé týdny. Spolupracujeme s našimi partnery neobyčejně intenzívně ve snaze dosíci tohoto cíle.
Také stojíme v čele snah pomoci iráckým občanům. Jsme v čele debat v OSN zabývajících se rozšiřováním výměny potravin za iráckou ropu. Británie je druhým největším dárcem humanitární pomoci do Iráku. Ale OSN to není, kdo působí Iráčanům hladomor. Na dovoz léků ani potravin do Iráku nejsou žádné sankce. Saddám prostě dává přednost tomu, že vydává peníze, které vydělává vývozem ropy, na své paláce a na výstavbu své vojenské mašinérie.
Avšak historie našich jednání se Saddámem Husajnem ukazuje, že samotná diplomacie ho nepřiměje k ústupkům. Nakonec bude možná nutné využít síly, abychom ho donutili splnit požadavky mezinárodního práva. Cílem vojenského zásahu proti Saddámu Husajnovi by bylo zmenšit jeho vojenské schopnosti, včetně jeho schopností použít ve válce, skrývat a znovu vybudovat arsenál zbraní hromadného ničení, jímž ohrožuje své sousedy.
Saddám by si neměl plést naši neochotu užít síly s naším rozhodnutím učinit to, bude-li to nutné. Riziko je příliš velké na to, abychom ho mohli ignorovat, jakkoliv příjemná se ta alternativa může zdát.
Ohrožena je stabilita celého regionu. Jak jasně vysvětlil Tony Blair, máme zjevnou povinnost v zájmu dlouhodobého míru zabráni Saddámu Husajnovi, aby se protivil světovému společenství. Nemůže mu být dovoleno, aby dále vyvíjel jaderné, chemické a biologické zbraně.
Mezinárodní společenství si stále více uvědomuje, že je velmi důležité přimět Saddáma Husajna, aby splnil rezuluce Rady bezpečnosti. Pokud bude nutné použít síly, aby se zajistilo, že Saddám nebude mít zbraně hromadného ničení, stále více a více zemí přijímá, že Saddám musí přijmout za své činy plnou odpovědnost. A moc odstranit tuto hrozbu je v samotných Saddámových rukou.
