Zbrojní potenciál na prodej (pro Irák k dispozici úvěry)

Guardian, 17. února 1998

Británie a ostatní země Evropské unie se předháněly v dodávkách nejnovější technologie Saddámu Husajnovi. Nabízely mu také úvěry na nákup technologie ze zahraničí. Důvod: zisky a snaha získat v Iráku vliv.

Tento krátkozraký postoj stál nakonec západní země a jejich daňové poplatníky mnoho stovek miliónů dolarů - a vliv na celém Blízkém východě. Teprve nyní se debatuje v Bruselu o anglo-francouzském návrhu mezinárodních předpisů pro vývoz zbraní. Avšak ukazuje se, že navrhované předpisy mají celou řadu nedostatků. Jak na to poukázaly nezávislé organizace jako Amnesty International, i po zavedení těchto předpisů bude i nadále možné vyvážet technologii pro útlak diktátorským režimům.

Tři bývalí čelní představitelé britské armády, včetně generála Sira Michaela Roseho, bývalého velitele vojsk OSN v Bosně, nyní protestovali proti navrhovaným předpisům a poukázali na to, že ve válce v Perském zálivu čelily západní jednotky po zuby vyzbrojeným iráckým jednotkám, které dostaly svou výzbroj v osmdesátých letech od zemí Evropské unie.

V roce 1994 dostala britská pobočka firmy Unilever licenci na dodávky růstového prostředí, do Baghdádu, v němž by se dal pěstovat anthrax.

Margaret Thatcherová trvala na tom, aby byl režim Saddáma Husajna podporován velkými úvěry. Tyto úvěry se nyní proměnily ve ztráty ve výši až 600 miliónů liber. Například, britská elektronická firma Racal, prodala na úvěr iráckému letectvu vojenská rádia v hodnotě 37 miliónů liber. V letech 1983 a 1984 vyjednala Margaret Thatcherová osobně pro Saddáma Husajna úvěry ve výši 500 miliónů liber, a to v době, kdy klesaly ceny ropy a Saddám byl ve válce s Íránem a jeho režim se blížil bankrotu. Thatcherová trvala na tom, aby tyto úvěry garantoval britský stát. Nikdy nebyly splaceny a bankám byly ztráty nahrazeny z vládních peněz, od daňových poplatníků. Bylo známo, že Saddám Husajn investoval část těchto úvěrů do výroby chemických zbraní, které použil proti Kurdům, ale Thatcherové to nevadilo.

Británie poskytovala Iráku úvěry, protože doufala, že tím předstihne Francii a Německo a získá větší množství vojenských kontraktů. Britská vláda nabízela Iráku další úvěry, i když ministři byli varování, "že Irák prostě nemá možnost tyto úvěry kdy splatit". Jenže britská vláda byla přesvědčena, že do roku 1990 Irák splatí dluhy prodejem ropy. S válkou v Perském zálivu se nepočítalo, ani s tím, že budou posléze na Irák uvaleny sankce.

V roce 1990 používal Saddám Husajn otravných plynů na zabíjení Kurdů. Také dovážel tajně do Iráku velké množství technologie na výrobu jaderných zbraní a nervových plynů.

Když Irák popravil britského novináře Farzada Bazofta, z týdeníku Observer, během schůze vlády požadoval Norman lamont, tehdy náměstek ministra financí, aby byly všechny finanční kontakty s Irákem přerušeny a britská vláda úvěry odepsala jako ztráty. Ministr zahraničních věcí Douglas Hurd s tím nesouhlasil: "Irák nás považuje za nejdůležitějšího věřitele. Naše styky s Irákem jsou daleko lepší než styky našich západních konkurentů."

Margaret Thatcherová a její kolegové finančně podporovali Saddáma Husajna až do jeho invaze do Kuvajtu v srpnu 1990, načež byli nuceni proti němu vyslat britská vojska.

O pět let později vypočítala organizace The World Development Movement, že britští daňoví poplatníci hradí tajný účet - ve výši přibližně 380 miliónů liber ročně - vývozu zbraní do zemí, které jsou buď bohaté anebo tvrdě porušují lidská práva. World Development Movement nyní konstatuje, že by Británie měla využít této příležitosti a zakázat poskytování úvěrů na vývoz zbraní represivním režimům-.kontraktů. Britská vláda nabízela Iráku další úvěry, i když ministři byli varování, "že Irák prostě nemá možnost tyto úvěry kdy splatit". Jenže britská vláda byla přesvědčena, že do roku 1990 Irák splatí dluhy prodejem ropy. S válkou v Perském zálivu se nepočítalo, ani s tím, že budou posléze na Irák uvaleny sankce.

V roce 1990 používal Saddám Husajn otravných plynů na zabíjení Kurdů. Také dovážel tajně do Iráku velké množství technologie na výrobu jaderných zbraní a nervových plynů.

Když Irák popravil britského novináře Farzada Bazofta, z týdeníku Observer, během schůze vlády požadoval Norman lamont, tehdy náměstek ministra financí, aby byly všechny finanční kontakty s Irákem přerušeny a britská vláda úvěry odepsala jako ztráty. Ministr zahraničních věcí Douglas Hurd s tím nesouhlasil: "Irák nás považuje za nejdůležitějšího věřitele. Naše styky s Irákem jsou daleko lepší než styky našich západních konkurentů."

Margaret Thatcherová a její kolegové finančně podporovali Saddáma Husajna až do jeho invaze do Kuvajtu v srpnu 1990, načež byli nuceni proti němu vyslat britská vojska.

O pět let později vypočítala organizace The World Development Movement, že britští daňoví poplatníci hradí tajný účet - ve výši přibližně 380 miliónů liber ročně - vývozu zbraní do zemí, které jsou buď bohaté anebo tvrdě porušují lidská práva. World Development Movement nyní konstatuje, že by Británie měla využít této příležitosti a zakázat poskytování úvěrů na vývoz zbraní represivním režimům. Klíčové je, aby se jednalo kolektivně, v rámci celého EU i na mezinárodní scéně.