Neni to jiste nic proti nikomu, kdyz napisi, ze povazovat se Cecha je neco jineho nez mit ceske obcanstvi. To prvni je odrazem individualni mysli. To druhe odrazem mysli uradu, chcete-li vlady.
Priznani (a odejmuti) obcanstvi je prece ciste administrativni proces, ktery ma, jako kazdy jiny, svoje pravidla a z nich odvozene vyjimky.
V obecne rovine jsou pro priznani obcanstvi (neuvazuji zde nabyti obcanstvi snatkem a emigraci) rozhodujici, v promenlive mire vyznamnosti:
ostatni hlediska (tezko definovatelne politicko-socialne (vcetne rasovych)-ekonomicka kriteria, ohledy umoznujici "organum" zamitnout zadost). Do teto kategorie muze patrit i v podstate subjektivni nazor urednika ohledne toho, zda je zadatel schopen porozumet povinnostem obcana a plnit je.
Rozdil ve vyznamnosti techto hledisek lze ilustrovat praxi SRN a Kanady. V Nemecku hralo, alespon pred casem, misto narozeni mensi roli nez prokazatelny Nemec v pribuzenstvu. Pokud jde o Kanadu, muj syn se stal automaticky kanadskym obcanem, kvuli mistu a tomu, ze rodice byli v te dobe "landed immigrants".
Je ovsem mozne, ze chystane zmeny immigracniho zakona budou vyzadovat (v souladu s ostatnimi hledisky), aby alespon jeden z rodicu byl kanadskym obcanem, ma-li mit v Kanade narozene dite kanadske obcanstvi. Jde o uplatneni "ostatnich hledisek", v tomto pripade motivovanych politickymi tlaky na vladu privrit dvere emigrantum.
Jan Culik ve sve glose k prispevku Dalibora Styse (Dvoji obcanstvi, hokej a zdravy rozum, BL 20.2. 1998) pise, ze rodily Cech ma prirozene pravo na ceske obcanstvi.
Domnivam se, ze tento vyrok je ponekud nepresny. Vystiznejsi by bylo napsat, ze clovek narozeny na ceskem uzemi je povazovan za ceskeho obcana (= dostane bumazku) splnuje-li ostatni platna kriteria. Navic, co znamena "rodily Cech" a co "prirozene pravo"?
Situace ceskych emigrantu, kteri ztratili ceskoslovenske obcanstvi v dusledku ziskani obcanstvi USA, je zapeklita v tom, ze tento krok podnikli dobrovolne. Jinymi slovy, zrekli se ceskoslovenskeho obcanstvi jeho vymenou za obcanstvi USA. Zrekli se obcanstvi, protoze to pro ne bylo vyhodne. Tento fakt zjevne unika lidem, kteri se domahaji napravy poukazovanim na benevolentni pristup jinych statu k dvojimu obcanstvi. Chceme-li hledat paralely musime se ptat jinak: Jak pristupuji jine staty k zadostem byvalych obcanu o znovupriznani puvodniho obcanstvi?
Pristup ceske vlady k teto skupine byvalych obcanu zjevne vychazi z toho, ze jde o lidi, kteri se dobrovolne puvodniho obcanstvi vzdali. Verejne mineni nenuti vladu k tomu aby prestala pouzivat ona "jina hlediska", prave naopak.
Musime se tedy ptat, proc je ceske verejne mineni takove. Myslim, ze ceska verejnost (tedy lide, kteri se o tuto vec vubec zajimaji) je proti dvojimu obcanstvi z toho prosteho duvodu, ze prinasi zvyhodneni urcite skupine lidi.
Verejne mineni zjevne odrazi i podezreni, ze emigranti, kteri najednou chteji byt ceskymi obcany, by nebyli tak horlivi, kdyby nebyly restituce. Prvni seminko neduvery zasel ten z emigrantu, ktery zacal prvni argumentovat, ze jde o restituce (kdyz jini, tak my taky!).
"Damage control" pomoci basni, fandeni ceskym hokejistum a vyroku o pravu zemrit doma je zjevne neucinna. Malokdo tomu bude verit stejne tak jako cistym umyslum ceske olympijske vypravy o druh pasu Ulfa Samuelssona.
(Jiřina Fuchsová v této věci citovala informace z deníku Slovo, posléze se ukázalo, že ty informace nebyly zcela přesné. Upozornil ji na to dobře vyargumentovaným dopisem jeden čtenář z ČR, na žádost o svolení tento text v BL zveřejnit však už neodpověděl. JČ)
Jirina Fuchsova napsala rozhorcenou glosu na toto tema (Obcanstvi v Nagano, BL 19.2., 1998), zrejme v domneni, ze to prospeje jeji kause: rozhodnuti arbitrazni komise "PROTI CESKE STIZNOSTI" prece znamena, ze ani na olympijskem foru neni dvoji obcanstvi zadny velky "deal" ani prohresek proti fair play.
Po vitezstvi Cechu nad Rusy napsala dalsi glosu (Cesky hokej, BL 23.2. 1998) v niz se zda byt svinarna ceskeho vedeni zapomenuta. Cesky protest sice zpusobil, ze Svedsko muselo ve ctvrtfinale hrat proti Finsku bez sveho nejlepsiho obrance, ale ted mame zlate hochy, srdce v krku z navalu vlastenectvi ve jednu az tri hodiny rano a dyku v ceskem srdci pri pohledu na napis Czech na zadcich hokejistu. (Pokud ovsem americka stanice vysilala zapas se ctyrhodinovym zpozdenim. Zapas totiz zacinal ve 20.45 losangeleskeho casu.)
Chtel bych jeste dodat, ze postoj ceske verejnosti k byvalym spoluobcanum, kteri se nyni snazi "dostat dovnitr", neni o nic mene ani vice odsouzenihodny nez pristup (predstavitelu) ceske emigrace ve Velke Britanii k drzitelum ceskych pasu (pochybuji, ze existuji romske pasy), kteri tamtez hledali spasu. Jak dojemna starost o to, aby se snad za kanal nevetrel mezi "koser" Cechy nejaky ekonomicky emigrant. Nelisi se od pristupu ceskych emigrantu v Kanade, kteri v roce 1969 ci 1970 podepisovali petici kanadske vlade, aby uz dalsi Cechoslovaky nebrala. Nelisi se od vyzvy Joe Schrabala, aby se "americti obcane vyjadrili svemu zastupitelstvi svuj nazor o vstupu CR do NATO".
Je mozne, ze individualne mame cas od casu onu dyku v ceskem srdci (abych parafrazoval Jirinu Fuchsovou), obavam se vsak, ze dost Cechu ji ma spis v ceske kapse - ne jako metaforu, ale jako zbran na obranu vlastnich zajmu.
