Kultura zbabělství

(Shrnuji argumenty z článku Timothy Gartona Ashe, odborníka na Německo a střední Evropu z oxfordské univerzity. Ash nedávno vydal v nakladatelství HarperCollins svou knihu The File: A Personal History (Policejní složka: osobní historie), založenou na materiálech, které o něm shromažďovala východoněmecká tajná policie Stasi. JČ )

Když jsem poslal Stuartu Proffittovi svou poslední knihu, okamžitě pochopil význam její ústřední otázky: co vede jednoho člověka k tomu, aby se postavil diktatuře na odpor, a co vede jiného k tomu, aby s diktaturou kolaboroval?

Nyní, i když žije ve svobodné zemi, se sám Stuart Proffitt stal obětí rozhodování diktátora, jemuž se pokusil postavit.

Skandál týkající se knihy Chrise Pattena a nakladatelství HarperCollins nás vede k tomu, abychom ostře analyzovali podstatu naší vlastní svobody.

Zdá se, že v tomto případě šlo o dvojí druh ustupování mocnému:

Zaprvé, Rupert Murdoch se rozhodl nevydat Pattenovu knihu, aby si nerozezlil čínskou komunistickou vládu. Je to klasický příklad mnichovanství v důsledku podnikatelských zájmů. Právě proto je tak obtížné přimět Západ, aby se ostře a jednotně postavil proti režimům, které porušují lidská práva. Ale takoví už jsou podnikatelé a alespoň je Murdochův postoj jasný.

Daleko odpornější je však postoj vedení nakladatelství HarperCollins a jeho snah lézt do zadku majiteli nakladatelství. A lhát o tom, proč se rozhodli Pattenovu knihu nevydat.

Frank Johnson otiskl v deníku Daily Telegraph zábavný skeč o tom, jak se snaží čínští komunističtí odborníci analyzovat, "co se vlastně děje v krutém Murdochově totalitním impériu".

Chci ale zdůraznit jedno. Mít silného a vlivného majitele vůbec není totéž, jako žít v režimu, v jehož čele stojí Brežněv nebo Pinochet. Je totiž stále možné zachovat si svobodu projevu. I v mediálním světě velkých kapitalistických majitelů je možno psát svobodně, mít kvalitní denní tisk a kvalitní nakladatelství. Je to ovšem možné jen tehdy, jsou-li redaktoři, spisovatelé a novináři a čtenáři ochotni za tuto svobodu neustále, každodenně neúnavně bojovat. Nejenom v takové krizi, k jaké došlo dneska, ale pořád.

V dlouhodobé perspektivě je větší hrozbou intelektuální svobodě to, že denní tisk a nakladatelství mohou být postupně tlačena v důsledku konkurence do bulvární arény, přičemž jejich majitelé začnou financovat bulvární boj o přežití ze zisků z jiných podnikatelských činností.

Jsem ale přesvědčen, že se proti tomu všemu dá efektivně bojovat, pokud nakladatelé, editoři, novináři, spisovatelé i čtenáři budou reagovat společně, aby tomuto vývoji zamezili.

Musejí existovat společné, obecně přijímané normy chování.Sdílený etos editorů, novinářů a spisovatelů, že prostě existuje určitá linie a za tuto linii je už nepřípustné jít. Musí existovat solidarita spisovatelů, novinářů a čtenářů, že přestanou podporovat nakladatelství a denní listy, které tuto linii budou ochotny překročit.

Tak si zachováme svou - zajisté nikoliv stoprocentně dokonalou, ale velmi cennou - svobodu.