Budoucnost Německa? Interview s Helmutem Schmidtem

Financial Times otiskly v sobotu 28. března rozhovor s posledním německým sociálně-demokratickým kancléřem, nyní devětasedmdesátiletým Helmutem Schmidtem. Vybírám z něho:

Zmínil jsem se o tom, píše autor článku, že jsem Schmidta viděl předchozího večera v televizi, jak diskutuje s Helmutem Kohlem o politice. "Řekl jsem dvě věci, které se mu pravděpodobně nelíbily," odpověděl Schmidt. "Řekl jsem, že je ve funkci už příliš dlouho. Jsem přesvědčen, že dvakrát čtyři roky, to stačí. A také jsem si stěžoval - velmi přátelským způsobem - na absenci intelektuálního a politického vedení od něho."

Kohlovy chyby začaly po sjednocení Německa v roce 1990, "po způsobu, jímž byly obě části Německa spojeny hospodářsky." Tyto chyby, argumentuje Schmidt, už nelze napravit: "Je to všechno rozlité mléko." Kohlův hlavní úkol je nyní zajistit, aby východní část Německa dále nezaostala za bohatým západním Německem. Druhý velký problém Německa je nezaměstnanost. "Máme ve skutečnosti šest až sedm miliónů lidí, kteří hledají práci."

Vyřešení problémů Německa bude trvat dlouhá léta, konstatoval Schmidt. Nevyloučil, že se vyskytne politik, který bude schopen tyto problémy řešit. "Od začátku tohoto měsíce existuje šance na obrodu v sociálně demokratické straně." Jednou výhodou Gerharda Schroedera, kandidáta sociálně demokratické strany pro zářijové volby, je, že si může vyvolit úplně jiné lidi k tomu, aby vytvořil vládu.

Vzpomněl jsem si, píše dále autor článku ve Financial Times, že Schmidt býval anglofilem, než se obrátil na Francii a pak s Francií prosazoval projekt evropské integrace.

Je pro Schmidta britský postoj k Evropě zklamáním?

"Anglie" - Schmidt mluvil, jakoby v Británii žili jen Angličané - "je obrovským zklamáním". Schmidt je stoupencem sjednocené Evropy už od setkání s Jeanem Monnetem, zakladatelem Evropského společenství před padesáti lety.

"Doufal jsem v padesátých letech, že se Angličané budou účastnit. V roce 1957 jsem se zdržel hlasování při ratifikaci Římské smlouvy, protože se jí Anglie neúčastnila. Byl jsem silně přesvědčen, že budeme potřebovat v Evropském hospodářském společenství pragmatické anglické státnictví.

V šedesátých letech jsem si ale uvědomil, že to byla má iluze. Posléze jsem se dověděl, že Churchill, ve svém významném projevu v Curychu v roce 1946, na nás apeloval, abychom se snažili vytvořit evropský stát, ale uvedl, že my Angličané se toho projektu účastnit nebudeme, protože máme Britské společenství národů. Uvědomil jsem si, že Angličané se vždycky ke všemu připojují až v poslední minutě. Pořád si ještě myslí, že mohou hrát hru o rovnováze mocenských sil. To je ale omyl."

Dívá se Helmut Schmidt do nového století s optimismem?

"Nikdy v životě jsem nebyl schopen považovat se ani za optimistu ani za pesimistu. Nikdy. Nevěřím na to. Jsem přesvědčen, že se člověk musí pokusit poznat a definovat problémy, nemoce a těžkosti. Pak musíte být schopen vypracovat koncept, jak si s nimi poradit. A za třetí, musíte tu terapii aplikovat. Na to nemusím být ani pesimista, ani optimista."

Zaražen, zeptal se autor rozhovoru, jestli nehrají v politice žádnou roli politické vize. "Pojem vizí či utopií se mi nelíbí. Jsou to špatná slova. Anglické slovo "vision" má odlišná význam od vize v němčině. Vize v němčině je něco naprosto nereálného - alespoň pro mne. Mně zajímá, stát pevně na zemi."

A je Helmut Schmidt přesvědčen, že Německo zůstane pevně na zemi?

"Asi stejně tak, jako Francouzi, Holanďané, Italové a Španělé," řekl. Pak řekl, přičemž vyslovil slovo "romantickou" se zjevným odporem a nechutí:

"Jestli se mně ptáte, že jsou Němci schopni toho, že by šli za nějakou 'romantickou' představou, musím vám odpovědět: je to velmi nepravděpodobné."

Eufemisticky jsme se zmínili o nacistické minulosti Německa. Připomnělo to Schmidtovi nynější německou nezaměstnanost:

"Hitler se dostal v roce 1933 k moci v důsledku dvou faktorů: v důsledku versailleské smlouvy (uzavřené po první světové válce) a rozsáhlé nezaměstnanosti."

Poukázal jsem na to, že němečtí nezaměstnaní jsou před chudobou chráněni systémem socálního zabezpečení.

"Ano, ano. Lidi netrpí skutečnou hmotnou chudobou, ale jsou psychologicky ztraumatizováni, protože hledají práci a nemohou ji najít. To existuje ve východoněmeckých městech, kde dosahuje nezaměstnanost třiceti procent.

Reportér se zeptal Schmidta na Ameriku.

"Současná americká generace nezná nic jiného, než Oklahomu, Texas, Jižní Karolínu a Severní Karolínu," odpověděl. "Je to generace, která se moc nezajímá o zahraniční politiku. To platí o Senátu i o Sněmovně reprezentantů. Není to tragédie, protože v současnosti nevzniká žádná skutečně velká krize. Ale je to trochu nebezpečné, jestliže chtějí Američané hrát všude roli světové mocnosti a o všem možném zprostředkovávat a vyjednávat. Bylo by žádoucí, kdyby věděli trochu víc o světě.

Pokud je možno předpovědět - v nadcházejících 20 až 25 letech nedojde k žádným velkým válkám. Ale budou malé války a občanské války. A Američané a Evropané by byli moudří, kdyby si uvědomili, že do nich nesmějí zasahovat." Schmidtův hlas nabyl tónu nevěřícnosti: " Jen Američan by mohl dospět k přesvědčení, že se mu podaří na Balkáně vytvořit trvalé řešení."