Co skutečně pomůže naší vědě
Po jistém váhání bych rád učinil několik poznámek do diskuse o vědě. Pokusme se shrnout evidentní fakta.
Podíl HDP na vědu se snižuje. Totéž platí i o školství a zdravotnictví. Nestavějí se byty. Nerodí se děti. Nedostatek prostředků ochromuje naši armádu atd.
Nelze očekávat, že se situace v těchto dvětvích vyznamně zlepší tím, že se v nich odstraní plýtvání, byť je to nejvýše žádoucí. Na to je deficit příliš veliký. Učitelům se např. zvýšily úvazky a současně snížily platy. Školy nemají ani na základní provoz.. Ve školství vedou již současné škrty k podstatnému zhoršení kvality výuky. Brzy proto možná na vědu nebudou nejen peníze, ale nebudou ani ti, kteří by vědu mohli úspěšně dělat Starší odejdou a mladší za čas na vědu nebudou mít potřebné vzdělání, ani zkušené starší kolegy. Zvětšení podílu HDP na vědu je tedy žádoucím, ale jen částečným a dočasným řešením, které není za současného stavu asi ani schůdné. Kde nic není, ani smrt nebere.
Problémy jsou způsobeny nedostatkem prostředků ve státním rozpočtu. Tam chybí proto, že se vybere málo daní. Daní se vybere málo hlavně proto, že ekonomika není v dobrém stavu. I to málo daní, které by se měly vybrat, se nevybere, protože je tisíc cest, jak se daním vyhnout a jak si dokonce dojíždět pro sociální podporu v autě za miliony koupené na leasing. Při nejasných majetkových vztazích nelze přilákat cizí kapitál, ani řádně a spravedlivě vybírat daně. Jde o systémové problémy nejen proto, že pak chybí prostředky na mnohé, mezi jiným na vědu. Vyhodu totiž mají ti, co mohou snadněji zneužívat současné systémové nedostatky. To většinou nejsou tvůrci hodnot, ale spekulanti,, kteří podniky vlastní pro další prodej či pro tunelování. Od těch nelze zájem o aplikovaný výzkum a podporu vzdělávání očekávat. Preferování podivných forem koncentrace kapitálu, chamtivost, zaslepenost a beztrestnost vede k tomu, že není zájem o dlouhodobou prosperitu podniků, natož o aplikovaný či dokonce základní výzkum.
U mnohých vzniká oprávněný pocit, že pro úspěch nejsou věda a znalosti potřeba. Jaká je to hrozba pro naší budoucnost, lze jen stěží přecenit. Znalosti jsou hlavním zdrojem bohatství a síly budoucí informační společnosti. Jestli se situace nezmění, čekají nás hodně těžké časy.
Těm, kteří současnou situaci předpovídali, před pěti léty nikdo nenaslouchal, v mediích a dokonce ani ve vědeckých společnostech. Ani teď se nevedou věcné diskuze, místo toho slyšíme prázdná hesla, nejen od politiků.
Málo se analyzuje, proč jsme dokázali právě to, co vidíme kolem sebe. Heslo hlavu vzhůru lze dekódovat též jako nedívejte se, kam jsme se dostali. Kořen věci je v tom, že ti, co jsou v politice, nemají jasno, za jakých podmínek funguje moderní společnost, jaké jsou mikroekonomické podmínky fungování podniků, jak závisí dlouhodobá prosperita na vzdělání a vědě, jaká je role státu a jeho institucí, např. soudů, a morálky při hledání koncepcí a při zajišťování globálních podmínek fungování společnosti.
Moderní společnost stojí do značné míry na tom, že se mohu na obchodního partnera spolehnout, technicky i jinak. Od toho se spíše vzdalujeme, instituciálně i morálně. Pak se nelze divit, že to s ekonomikou není slavné. Jak se takto chceme dostat do EU, kde vědě přece jen více přejí, je ve hvězdách.
Při naší třetí cestě ke kapitalizmu se málo zkoumalo, jestli mají privatizované podniky známé, schopné a odpovědné vlastníky a zda trh správně funguje. Ani teď to není předmětem zámu. Nejasné majetkové vztahy umožňují odliv desítek miliard ročně bez návratu. Příkladem je Kožený, Nova, či Telecom.
Telecom horentními poplatky za pronájem linek čerpá prostředky přímo z vědecké sféry. Vysoké ceny komunikací podvazují rozvoj infrastruktury vědy a blokují využívání moderních ekonomickych aktivit, jako je elektronická komerce. Vytunelované miliardy někde chybí. Neprůhledné majetkové vzahy a korupce podvazují investice, domácí i zahraniční. Ktery blázen by investoval těžce vydělané peníze do akcií a vlastně i do penzijního fondu.
Pro americké firmy platí zvláště přísná pravidla proti korupci. Ty to proto mají u nás zvlástě těžké. Takže se sem nehrnou a s nimi ani špičkové technologie a zájem o výzkum. To vše jsou problémy, které asi jsou mimo chápání mnoha politiků, jejichž myšlení je někde v době, kdy ještě nebylo možné stiskem knoflíku převést miliardy na druhý konec světa a nejžádanějším zbožím nebyla systémová analýza. Jinak si lze jen ztěží vysvětlit činy politiků i jejich výroky o vlivu informatiky a bagatelizace právního rámce. Pak se nelze divit, že jsme na tom v mnohém hůře než sousední státy, např. Polsko.
Domnívám se, že se ve vědě nedočkáme změny, pokud vědci sami neprojeví dostatečnou snahu o nápravu. Vědci, mezi něž se také počítám, málo bojují proti oblbujícím kampaním, nenutí politiky, aby přicházeli s konkrétními řešeními. Je to těžké, vím to dobře i s vlastní zkušenosti.
Vědecká fronta v minulosti nejen nepředpověděla budoucí vývoj, ale nechala se do značné míry zmást idelogickými bláboly těch, kteří si mysleli, že mohou poučovat svět, aniž zaznamenali, jak se svět. mj. díky informačním technologiím jako motoru globalizace, mění. Teď ty politiky, kteří se řídí komunistickym heslem "fakta ukazují něco jiného, tím hůře pro fakta" a kteří uvažují spíše v termínech minulého století, považují mnozí naši občané za největší Čechy celého století. Je v tom v šalebná naděje jedněch, že v takových politicích je záruka, že se nevrátíme zpět, a přesvědčení druhých, že ten, kdo švidluje, nebude švindl stíhat.
Vědy jako ekonomie, právní věda, sociální vědy by měly provést fundovanou analýzu. Měly to provést již dříve, v době, kdy ti, co prosazovali naši třetí cestu, namyšleně poučovali svět. Teď je to naprostá nutnost. Ostatní by snad mohli alespoň upozorňovat na zřejmá fakta. K tomu je zatím daleko. Ve hře je dnes více, než podpora vědy. Jestli se dosavatní trendy nezmění, bude hůře. Pak lze očekávat nejrůznější zvraty. O vědu pak opravdu nepůjde, půjde možná o pouhé přežití.
