Jaké byly Události České televize v úterý 14. července 1998?

Motto: "Nemohli bysme to už vypnout? Vždyť je to strašná otrava."

(Jeden pražský - vysokoškolsky vzdělaný - divák po patnácti minutách sledování úterního pořadu České televize Události.)

Je to pořád stejná historie. Novináři ve zpravodajství České televize se domnívají, že mohou vykonávat svou práci tak, aniž by do ní jakkoliv zapojili vlastní mozek. Odmítají profesionálně pracovat a samostatně kriticky přemýšlet. Sledují, jaké zprávy vydá Česká tisková kancelář, "zbeletrizují je" povrchně a alibisticky natočenými, konvenčními reportážemi a ty seřadí a odvysílají od 19.15 v bezdechém, hektickém sledu.

Znovu opakuji, že nestačí dovědět se z ČTK, co je nového, a pak se rozjet do Prahy a do Čech a natočit ke každé zprávě ČTK několik krátkých, protikladných výroků politiků a veřejných činitelů a pak je sestřihat proti sobě do kontrastu.

Reportér Událostí České televize musí být osobnost, která má za sebou k danému problému odborné zázemí, o něž se dokáže okamžitě opřít a které je schopen konzultovat. Reportér musí být schopen událost, o níž informuje sám nezávisle a profesionálně zhodnotit. Účelově zkreslené informace od politiků a příslušníků nátlakových skupin musí reportér objektivizovat nezávislou analýzou.

Jak to ale učinit, když to šéfredaktor zpravodajství nevyžaduje. Nikdo se nesnaží vytvářet samostatné zpravodajské struktury v ČT. Znamenalo by to mimo jiné, že by novináři v ČT museli jít se svou kůží na trh. Stimulovat samostatné kritické myšlení znamená vyjádřit profesionální úsudek.

Zpráva má přece začít tím, co je nové, a nikoliv naprosto bezvýznamnou větou, co kdy začalo.

A dále, pokud je pravda, že ODS vyjádřila přání, aby komunisté, kteří získali ve volbách deset procent hlasů, neměli v parlamentě místopředsedu, byl právě tento útok na demokracii hlavní zprávou dne. Česká televize tento úhel pohledu zcela pominula, jen letmo se o možném komunistickém místopředsedovi parlamentu zmínila citací jednoho představitele ČSSD. Hlavní zprávou dne mělo být něco jako: Třetí největší politická strana v České republice nesmí mít místopředsedu v parlamentě.

Důležitou zprávou dne také byl případ Libora Nováka a v podstatě husákovské reakce činitelů ODS na odchod Bohdana Dvořáka. Tyto skutečnosti měly dát České televizi podnět k tomu, aby rozebrala řádně zázemí obojích problémů. Pak se měl zeptat reportér přímo Miloše Zemana, jak je možné, že se hodlá při utváření nové vlády opírat o ODS, o stranu, která dva roky podváděla.

Alarmující také je, že televize jak se zdá projevila další typický rys návratu do předkytkovské éry.

Veškeré úsilí vést paralely mezi domácími a zahraničními události se z hlavní zpravodajské relace ČT vytratilo. Pořad se nyní opět zcela mechanicky dělí na hlavní domácí události, zprávy z regionů a pak sérii rutinních zahraničních zpráv, které jsou většinou podány tak mrtvě, že nic neříkají.

(Dám vodu na mlým mistrům v podezřívavosti, kteří jsou přesvědčeni, že se Britské listy zabývají zpravodajstvím České televize z infantilní pomstychtivosti po vypuzení Ivana Kytky: V zahraničním bloku byla shodou okolností jedinou dobrou reportáží právě reportáž Ivana Kytky z pohřbu tří chlapců, o víkendu upálených v Severním Irsku. Byla sice také jistě sestavena z nepůvodních záběrů pořízených jinými televizními společnostmi, ale Kytka reportáž svým pojetím individualizoval, mluvil o osobních osudech a osobních reakcích, a tím záležitost zlidštil a zpřístupnil. Ostatní zahraniční reportáže byly natolik nezajímavé, neosobní a prefabrikované, že v relaci asi vůbec nemusely být. - Doufám, že Kytka udělá někdy taky nějakou špatnou reportáž, aby mohl její kritikou prokázat, že nejsem vůči němu schválně nakloněn.)

Zprávy z regionů mě vrátily do blahých dob husákovského komunismu, protože skoro úplně sovětským způsobem přinesly reportáž o návštěvě zahraniční vojenské delegace (tentokráte britské, naštěstí nikoliv sovětské) u českých vojáků v Chrudimi. Reportáž z Chrudimi sice docela zábavně končila několika lidsky zpřístupněnými okamžiky (na obrazovce se objevila paní, která říkala, že neměla ráda vojáky, protože jeden si vzal její dceru a odvezl ji na druhý konec republiky, dnes je ale už ráda má) - ovšem celá reportáž, byla, zdálo se, v podstatě o ničem. - Následovala obdobně plochá informace o návštěvě vojenských inspektorů, tentokráte z Ruska. Důvod, proč byly tyto reportáže zařazeny do Událostí, byl nejasný.

Zpravodajský šot o podpoře ČSSD pro bytové družstevnictví byl dosti povrchním, vlastně skoro stranicko-politickým vysíláním pro tuto mocnou stranu. Nikdo se nepokusil v reportáži nezávisleji analyzovat plány ČSSD na podporu bytového družstevnictví. Na jedinou mírně kritickou otázku, totiž kde se na to všechnou vezmou peníze, odpověděl příslušný činitel na obrazovce, "Musíme mobilizovat všechny zdroje, i podnikatele." (??) Reportér se nepokusil politika přimět k tomu, aby výroky v tomto smyslu konkrétněji vysvětlil.

V Událostech je vůbec málokdy slyšet jakékoliv otázky reportérů: informační šoty jsou sestříhány tak, že většinou jen slyšíme bez komentáře výroky politiků, a ty se už nikdo nepokusí zpochybnit doplňovací otázkou.

Když někdo v ČT dělá něco dobře, tak zdá se musí být poslán dělat něco jiného. Jana Bobošíková, je zkušenou reportérkou Jednadvacítky. Proto jí Klepetko v ČT raději posílá do terénu, aby natáčela reportáže pro Události. V těchto krátkých šotech se schopnosti Jany Bobošíkové vůbec neprojeví a to, jak se zdá, je právě účel, aby nic nevybočovalo z nudného průměru. V úterý byla poslána dělat reportáž o intervenci České národní banky proti sílící koruně. Vybrala si ke komentáři již před nedávnem interviewovaný objekt: Luďka Niedermayera z ČNB. Tentokrát mluvil tento člověk živěji, než v nedávné Jednadvacítce, jeho odpovědi však nicméně stejně byly o ničem.

Z Událostí má divák stále velmi silný dojem, že je ten pořad připravován bez jiskry a bez zájmu, automaticky lidmi, kteří při tom přemýšlejí o něčem jiném, nikoliv nutně o vlastní práci. - Anebo naopak se bojí, že by bylo nebezpečné, kdyby projevili jiskru?

Kolik originálních zpráv přinesla v úterý Česká televize?

Je zajímavé srovnat její zpravodajství s deníkem Slovo, který musel už v 19.15 - 19.45 jít do tisku, takže nelze tyto noviny obviňovat, že by své zprávy opsaly z originální České televize. Daleko pravděpodobnější bude, že zdrojem pro obojí zpravodajství byla ČTK.

Zde je seznam prvních několika témat Událostí. Ty z nich, které vyšly i v deníku Slovo z 15.7., jsou označeny hvězdičkou. Jejich původem je velmi pravděpodobně ČTK