Svoboda projevu je nedělitelná: Rudolf Dengler, zástupce šéfredaktora deníku Právo, odmítl zveřejnit materiál o České televizi

Deník Právo a zkouška jeho kritické odvahy

Dostává se ke mně z různých stran občas chvála, že je deník Právo v současné době nejkvalitnější a nejotevřenější kritický list v ČR. Že jeho šéfredaktor a většinový majitel Zdeněk Porybný praktikuje zkušenou ediční politiku, při níž sice v první řadě prosazuje své podnikatelské zájmy, ale zároveň se snaží v rámci možností vydávat inteligentní nezávislý list.

Rozhodl jsem se tedy udělat v případě deníku Právo malou zkoušku jeho nezávislosti a kritické odvahy.

Žádný profesionální novinář v České republice ani v zahraničí by nepopřel, že to, že generální ředitel veřejnoprávní instituce byl jmenován do funkce na základě svého reformního projektu a tento projekt nyní utajuje, je skandál. Neúplatný novinář s profesionálním čichem pro "big story", podstatnou zprávu dne, pozná, že výše uvedená informace takovou zprávou skutečně je.

Začne-li novinář o věc předstírat nezájem, zpozorníme.

Dengler byl v květnu svědkem koruptivního vyjednávání v ČT

Napsal jsem shrnutí problému týkajícího se České televize a odnesl jsem ho do Práva zástupci šéfredaktora Robertu Denglerovi. Ten byl v květnu letošního roku svědkem pozoruhodné scény v maskérně České televize, kdy se přítomný Václav Klaus odmítl účastnit pořadu Jednadvacítka, pokud s ním bude ve studiu zmíněný Robert Dengler. Z  televize Klaus tehdy zase odešel, aniž by ve studiu vystoupil, a ČT o jeho odmítnutí nechat se Denglerem interviewovat tehdy informovala a ukázala místo Klause prázdné křeslo. Podle svědectví osob, které byly přítomny této scéně, byl Robert Dengler dramatickým vyvřením zákulisních tlaků, jimiž si politikové mají ve zvyku v České televizi určovat, s kým půjdou či nepůjdou do studia, poněkud vyveden z míry.

Česká televize však upozorňovala na tyto tlaky veřejně jen po dobu několika málo dní, ještě v době doznívajícího vlivu Ivana Kytky, koncem května po jeho odchodu, zásluhou Andrewa Stroehleina, který tehdy ještě měl vliv na způsob práce pořadu Jednadvacítka.

V článku, který jsem přinesl ve čtvrtek do pražské redakce Práva, je zmínka i o těchto koruptivních praktikách českých politiků, vynucujících si pro sebe ve studiu příznivé podmínky. Upozornil jsem Denglera, že se článek zabývá i tím, co on sám v květnu v televizi zažil na vlastní oči, a že reforma, odhalující tuto podvodnost, trvala jen pár týdnů. Robert Dengler oznámil, že mi druhý den zatelefonuje, zda článek otisknou. Sám nezatelefonoval, ale na několikerou telefonní urgenci mi sdělil, že Právo tento článek tisknout nebude.

Důvody pro nezveřejnění článku, které se mi po určitém úsilí z Roberta Denglera podařilo vydobýt, byly:

• Záležitostí se už zabývaly Britské listy.

• Jan Čulík píše pro konkurenci. (Deník Slovo)

• Právo si u JČ článek neobjednalo.

• Právo bude psát o ČT samo, možná si od JČ vyžádá článek, možná ne.

• Důvod, proč Právo článek neotiskne, by byl na delší diskusi, nikoliv na telefonní rozhovor.

Sdělil jsem Robertu Denglerovi, že jeho rozhodnutí neotisknout zmíněný článek zveřejním.

Pokud by si přál jasněji vysvětlit, proč byl článek odmítnut, Britské listy mu rády k tomu poskytnou prostor.

Každá redakce má přirozeně právo vybrat si z profesionálního hlediska pro otištění ve svém listě, co chce. Veřejnost má ovšem zase právo učinit si úsudek, zda byl článek odmítnut, protože byl hloupý anebo špatně napsaný, nevyvážený, neférový, nebo z důvodů jiných.

Zde je text článku, který se do deníku Právo z nejasných důvodů nehodil. Nechť si každý učiní svůj úsudek sám.

Selhala reforma zpravodajství v ČT?

(Slovo, sobota 25. července 1998)

Pro rozvoj demokracie, zejména v nejistých dobách politické nestability a hospodářského útlumu, je důležité, aby hrála televize roli neúplatného, energického a analytického kritika politické a hospodářské scény. V ČR by takovým kritikem měla být především veřejnoprávní Česká televize. Veřejnost by měla bedlivě sledovat, zda tuto roli ČT opravdu plní.

Ve snaze zlepšit kvalitu zpravodajství a publicistiky jmenovala letos v únoru Rada České televize nového generálního ředitele ČT, Jakuba Puchalského, na základě jeho reformního projektu. Puchalského reformní program mj. kritizoval některé neprofesionální nedostatky zpravodajství ČT. Za Puchalského mělo dojít k výraznému zlepšení zpravodajské práce ČT, včetně techniky interviewů, vytvoření samostatných struktur k získávání informací a vybudování moderního, nezávislého zpravodajství, podle vzoru anglosaských televizních stanic, zejména BBC. ČT měla pomáhat lidem orientovat se ve své zemi a v dnešním světě i předvídat a inteligentně analyzovat důležité trendy budoucího vývoje. Takto chtěl alespoň formovat Českou televizi dlouholetý londýnský reportér ČT Ivan Kytka, kterého Jakub Puchalský jmenoval od 1. dubna šéfem zpravodajství ČT.

Ivan Kytka byl donucen z funkce šéfa zpravodajství ČT po rekordně krátké době šesti týdnů odejít, než mohl projekt začít realizovat. Nyní je velmi obtížné zahájit veřejnou diskusi o situaci v České televizi, přestože se v mnoha ohledech její zpravodajství vrátilo do éry před jmenováním nového generálního ředitele a působí všeobecně uspávacím dojmem. Internetový deník Britské listy nedávno předložil Zdeňku Šámalovi, novému šéfovi zpravodajství ČT, třináct zásadních otázek, týkajících se kvality práce jeho redakce.

Hlavní večerní zpravodajská relace ČT "Události" většinou pouze mechanicky přebírá či videozáběry ilustruje zpravodajský servis ČTK. BL se mimo jiné ptaly Zdeňka Šámala, zda to považuje za uspokojivé.

Bývalý moderátor pořadu Debata Ota Černý přiznal ve svých vzpomínkách, že v minulosti si vysoce postavení vládní představitelé určovali nejen téma debatních pořadů, ale dokonce i sestavu diskutujících. BL se dotázaly Šámala, jaká opatření učinil, aby se tento druh koruptivního jednání nemohl opakovat.

Nový šéf zpravodajství ČT na  otázky odmítl odpovědět pro "předpojatý, obvykle nepříliš fundovaný a často hrubě urážlivý a bezdůvodně nenávistný přístup" tazatelů.

Selhal i pokus srovnat nynější úroveň zpravodajství České televize s reformním projektem Jakuba Puchalského a jeho kritickými připomínkami, obsaženými v něm. Generální ředitel ČT odmítl zpřístupnit podrobný text projektu, na jehož základě byl jmenován do funkce. V tom ho podpořila i Rada České televize, která konstatovala, že je projekt neveřejný, je duševním vlastnictvím Puchalského a je chráněn autorským právem. Proto byly z projektu publikovány jen stručné, obecné teze.

Česká televize ani Rada ČT nevyvrátily podezření, že Puchalského projekt reformy zpravodajství pro odpor zpravodajské redakce selhal, byl uložen k ledu a je nyní utajován, aby se na to nepřišlo.

Jan Čulík