Klaus, Mertlík, sociální demokraté a vládní ovlivňování ústřední banky

Pavel Páral, ekonomický komentátor listu Slovo, kritizoval v sobotu Pavla Mertlíka, nového místopředsedu vlády pro ekonomické záležitosti, za to, že chce mluvit České národní bance do stanovování inflačního cíle. Vztah vlády a ústřední banky ke stanovování základních finančních ukazatelů, zejména úrokových měr, je zajímavý.

Samozřejmě, v zemích, jako je Německo, je dlouhá léta zvykem, že je ústřední banka na politicích a vládě nezávislá. Je to zřejmě v důsledku historických obav, aby hloupé manipulace politiků znovu nezpůsobily hyperinflaci jako ve dvacátých letech , a aby nestabilita zase nevedla k tomu, že by se dostal k moci nějaký Hitler. Určitou roli jistě hraje i středoevropská, někdy poněkud přehnaná víra v "odborníky", kteří přece budou rozhodovat poučeněji než řadový občan.

(Tuto víru někdy dokáží anarchičtí novináři v anglosaském světě pěkně nabourat. Tak před delší dobou uspořádal britský hospodářský týdeník Economist anketu ve skupině nejvybranějších britských ekonomů a zároveň ve skupině náhodně vybraných britských popelářů. Zeptal se obou skupin, jaké budou hlavní ekonomické ukazatele v Británii za dvacet let. O dvacet let později pak zveřejnil Economist výsledky. Ukázalo se, že odborníci ekonomové se zcela mýlili a relativně přesně předpověděli britský hospodářský vývoj popeláři. Proč? Dlouhodobé předpovědi v oblasti ekonomiky jsou velmi obtížné a odborníci ekonomové se stali obětí svých teorií. Naproti tomu popeláři užili zdravého rozumu a usoudili na základě osobní zkušenosti, že se situace za dvacet let příliš výrazně nezmění - a tak se také stalo.)

V Německu tedy rozhodují o úrokových mírách v ústřední bance téměř posvátní strážci nízké inflace - odborníci. Naproti tomu ve Velké Británii určovala až do května 1997, tedy do doby po volebním vítězství labouristů, hlavní ekonomické ukazatele britská vláda. Konzervativci se odmítali vzdát kontroly nad ústřední bankou. Teprve nový labouristický ministr financí Gordon Brown, okamžitě po volebním vítězství Labour Party v květnu 1997 dal britské ústřední bance v této věci naprostou samostatnost.

Vzpomínám, jak jsem tehdy o tom informoval finančního odborníka, accountanta naší firmy Inner Workings. Začal bědovat: "To jsou hlupáci, ti labouristé! To se jim vymstí! Ústřední banka bude samostatně provádět nepopulární fiskální politiku, lidi s tím budou nespokojeni a budou si stěžovat na vládu, jenže vláda se nyn dobrovolně vzdala pravomocí s tím cokoliv udělat."

Argument o tom, zda má být ústřední banka podřízena vládě či nikoliv, je vlastně argument o víře v demokracii. Má-li vláda pravomoci určovat sama úrokové míry, svým jednáním vyjadřuje vůli voličů (protože je pod jejich kontrolou). Potíž je, že voliči mají tendenci dávat přednost krátkodobě pro ně příjemné hospodářské situaci a ignorovat faktory dlouhodobého hospodářského vývoje. Určuje-li vláda ekonomické faktory země, není vyloučeno, že podlehne takovémuto voličskému konjunkturalismu. Do určité míry mu právě dlouhá léta podléhala britská vláda, jejíž rozhodování o úrokových mírách bylo vždy kompromisem mezi tím, co bylo z puristicky hospodářského hlediska žádoucí, a mezi tím, co bylo příjemné pro obyvatelstvo.

Ono to také ale funguje obráceně. Pokud Zemanova vláda zachová nezávislost České národní banky, může si nad případně příliš tvrdým ekonomickým kursem ČNB umýt ruce - Zeman a Mertlík budou moci tvrdit: "To my nic, my za stav ekonomiky nemůžeme, to Tošovský."

Jakmile začnou Zeman a Mertlík České národní bance do její fiskální politiky kafrat, měli by si uvědomit, že tím začínají přebírat odpovědnost za fiskální politiku i její případný neúspěch. Potíž je, že čeští občané budou Zemanovu vládu z případného hospodářského neúspěchu obviňovat v každém případě, i když Zeman nechá ústřední bance plnou nezávislost. Možná právě proto bude vláda chtít bance do jejího rozhodování mluvit.

Ještě poznámku na okraj:

V komentáři ve Slově píše Pavel Páral: Vedení ČNB neustoupilo "ani Klausovi, a to je jiná váhová kategorie než Mertlík."

V čem, proboha? Čím dřív se Česká republika zbaví škodlivého mýtu, že Klaus je velký ekonom, tím lépe pro ni.

Klaus se proslavil tím, že za ta léta, co stál v čele českého státu a ekonomiky, přivedl tuto zemi k zápornému hospodářskému vývoji.

Mertlík možná není v ČR tak známý jako Klaus, žádný čin takové "váhové kategorie" však dosud skutečně nedokázal, to má Pavel Páral tedy pravdu.

Jan Čulík