Britské listy jako "informační pornografie"
Jen velmi nedávno v mé přítomnosti nazvala respektuhodná česká mediální autorita
Britské listy informační pornografií.
Nevím, do jaké míry se jedná o tvrzení originální a není-li výrazem nějaké formy
hysterie, ale mne donutilo zabývat se znovu a kritičtěji smyslem nejen vlastních, byťť
většinou vyvolaných, příspěvků do BL.
Nedokážu být tak příkrý, ostatně BL obsahovým pojetím nemají širokodaleko
konkurenci, tudíž ani srovnání, a zůstávají bez vlastní viny jediným periodikem (se
všemi nemocemi monopolu) umožňujícím debatu mj. o elektronických médiích.
S výjimkou, v poslední době, Nové přítomnosti, která začala otiskovat autorské variace
článků či interview původně zveřejněných na BL (Stroehlein, Kytka). Případnou rychlou
reakcí v BL se tak našinec stává dobrovolným oponentem či levným technickým
redaktorem textů později určených prestižnímu měsíčníku. Nová přítomnost tím předem
poněkud vylučuje zajímavou polemiku (o níž zřejmě stejně nestojí). Tím se šikovně
vyhýbá nařčením podobným shora uvedené kruté nálepce BL.
Některé reakce kmenových autorů BL (JČ a TP) však přibližují jejich produkt informační
pavlači (informační pornografie je opravdu silný tabák!). Jen na pavlači lze
donekonečna mluvit, vysvětlovat, přiznávat, odmítat, zdůvodňovat, reagovat a znovu
dokola s nádechem demagogie...aby měl pan domácí (JČ a jemu blízcí) nakonec vždy
pravdu.
A tak se i já kaji: slečna Dita Fuchsová a pan Lipšanský byli brilantní nechybující pracovníci,
kteří se příkladnou neloajálností mimořádně zasloužili o rozkvět České televize. V
první případě šlo dokonce o tak nepostradatelný výkon, že přímí nadřízení (existovaly
dva mezistupně) dotyčnou odbornici ani nepropustili. V druhém případě se rodil tařka
ideální symbiotický typ: pracovník s informacemi tajemníka televizního ředitele
kombinovaný šéf zpravodajem BL v útrobách ČT. Překazil to, přiznávám, tehdy pro ČT
netypickou razancí, pan Moc, jenž tak navždy - asi právem - uvízl na černé glasgowské
listině. Do finále se dostali favorité Britských listů: oba - jeden na internetu, druhá na
obrazovce - šíří své "pravdy" všeho druhu bez překážek dál.
Vážně je mi smutno, když JČ zařadil mezi srovnatelné případy i televizní kariéru Honzy
Urbana. Jan Urban je chlap, kterého si mimořádně vážím (a s nímž bych se nebál projít
Kosovem). Do České televize přišel nelehce coby zástupce šéfredaktora zpravodajství
na mojí prosbu (a na vlastní odešel). Mrzelo mne to, protože měl v lecčem pravdu (a v
lecčem ne) a jako mimořádně slušný a statečný člověk o problémech nejdříve
přemýšlel a pak diskutoval.
Relativita úrovně televizního zpravodajství a publicistiky mne před několika dny praštila
přímo do nosu v Londýně (na vysvětlenou: v české kotlině můžeme sledovat jen
satelitní vysílání BBC World a BBC Prime, takže regulérní BBC1 či BBC2 je pro mne
stále ještě svátek). Resp. býval v době mimořádně užitečných hospitací v BBC na těch
nejinternějších pracovištích a u nejrůznějších manažerů, jež jsem během mnoha let
mohl projít. Již několikrát jsem psal o významu BBC coby vlajkové lodě služby
veřejnosti, vpravdě normotvorné, autoritativní a respektované, s mimořádnou prestiží
s nesrovnatelnou délkou pozitivní historie. Denní praxe je však cosi jiného. Redaktorská
pochybení podobná českotelevizním a např. v pořadu Top Gear (BBC2 1.10. ve 20.30
hod.) dokonce reklama v míře za našeho působení v ČT nemyslitelné. Neznámého
čtenáře BL "s dlouholetou zkušeností ze sledování britské televize" bych chtěl jen
seznámit s vlastním bolestně získaným poznatkem, že britská televizní "pára" je sice
jedinečná, nikoli však jediná či nejlepší na světě. Nebylo toho málo, co se podařilo jiným
vysílatelům včetně České televize lépe a v nesrovnatelně kratší době.
A nyní, když už se mí kritici četbou sešikovali (na mou duši, opravdu je to jeden z
posledních příspěvků pro BL, vlastně pošlu už jen slibovaný seznam vyhnaných z ČT),
přeskočím ke zkušenosti s milým panem Tomášem Pecinou. Navštívil mne s
magnetofonem, nahrál si přes půldruhé hodiny otázek a odpovědí (bez mého
kontrolního záznamu). Jeho otázky byly promyšlené, agresivní, naléhavé, sugerující
atd., vše dovoleno. Já jsem nevznesl požadavek na autorizaci ani jednorázové
zveřejnění. Dočkal jsem se publikace jakési první části (ani nevím, bylo-li interview
zpřeházeno či opsáno tak jak natočeno) doplněné o nezávazný příslib pokračování (ani
nevím, stojím-li o něj, vždyť interview probíhalo souvisle a v konkrétní době a
atmosféře).
Znenadání se nešťastný pan Pecina začal v BL omlouvat, proč nebyl dost
"konfrontační", a aby neztratil tvář, alespoň dodatečně zhodnotil některé mé odpovědi
jako "sklouznutí" či "obvinění" s tím, že jsem "prezentoval partikulární zájmy určité
mocenské skupiny uvnitř ČT". Po tomto ptydepe mohu očekávat zveřejnění nejen
pouhého výběru zbylých otázek a odpovědí, ale ke každé i Pecinova doprovodného
textu?
Institucí, které si platíme, samozřejmě můžeme kriticky sledovat a BL zatím nahrazuje
chybějící diskusní platformu. Bylo by moc dobře, aby nezůstala dlouho osamocená,
neboť tak může začít docházet k nevkusnostem.
Vydavatelé BL jsou soukromníci, takže se mohou rozhodnout jakkoli. Nejméně štastný
směr by zvolili, kdyby pokračovali v trendu, který u jiných ostře kritizují.
Ivo Mathé
